Himiltruda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Himiltruda
Narození8. století
Úmrtí8. století
Povoláníaristokratka
Partner(ka)Karel Veliký[1]
DětiPipin Hrbatý[2]
Alpais[3]
RodKarlovci
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Himiltruda také Himiltrude (742? - 780?) byla matkou prvorozeného syna římského císaře Karla Velikého, Pipina Hrbatého.[4] Historici o jejím postavení u královského dvora vedou spory.[pozn. 1] Někteří ji označují jako první manželku Karla Velikého, jiní ji popisují pouze jako královu konkubínu.[7]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

O původu Himiltrudy se nedochovaly téměř žádné informace. Paulus Diaconus ji označil „ušlechtilou dívkou“.[7] Zmínka o její osobnosti v análech alamannských klášterů naznačuje její příslušnost ke germánské šlechtě,[8] zatímco jiné zdroje ji popisují jako dceru burgundského hraběte. Do vztahu s Karlem Velikým pravděpodobně vstoupila ještě za života Karlova otce, Pipina III.[7] V roce 768, kdy Karel Veliký nastoupil na trůn, není Himiltruda zmíněna v žádném soudobém zdroji, přesto o rok později porodila Karlovi prvního syna Pipina. Krátce po Pipinově narození bylo Karlovou matkou Bertradou z Laonu sjednáno spojenectví mezi Karlem Velikým a Desideriem, králem Langobardů. Aby bylo spojenectví zpečetěno, bylo rozhodnuto, že Karel Veliký se ožení s dcerou Desideria, langobardskou princeznou Desideratou.

Himiltruda byla v té době z královského dvora propuštěna a o jejím dalším životě nejsou v historických pramenech již žádné zmínky. Její syn Pipin trpěl deformací páteře a tak získal přídomek „hrbatý“. V následujících letech se pokusil o vzpouru proti otci, proto byl uvězněn do kláštera.[7] Moc v království získali potomci Karla Velikého z manželství s Hildegardou.

Při vykopávkách v klášteře Nivelles byl objeven hrob s ostatky čtyřicetileté ženy, které jsou spojovány s Himiltrudou. Pokud by tvrzení historiků a archeologů bylo pravdivé, pak Himiltruda zemřela dlouho po roce 770, i když není známo, kdy a zda odešla do kláštera Nivelles ve Valonském Brabantu.[7]

Spor ve vztahu ke Karlovi[editovat | editovat zdroj]

Himiltrudin vztah ke Karlu Velikému je stále předmětem sporu. Životopisec Karla Velikého Einhard ji nazýval „konkubínou[9] i Paulus Diaconus Pipinovo narození popisuje jako „narození před zákonným sňatkem“.[7] Naopak v dopise papeže Štěpána III. určenému Karlovi Velikému a jeho bratru Karlomanovi I. je franským panovníkům doporučeno neopouštět své manželky, což vedlo mnoho historiků k domněnce, že Himiltruda a Karel Veliký byli legálně oddáni.[7][10] I když papežův dopis mohl mít na mysli až následný vztah Karla s Hildegardou či se mohlo jednat pouze o příslib manželství, v němž Karel s Himiltrudou si byli jen navzájem slíbeni. Historici tyto informace interpretují různými způsoby. Někteří se ztotožňují s Karlovým životopiscem Einhardem, který popisuje Himiltrudu jako konkubínu.[11] Naopak Dieter Hägemann či Pierre Riche považují Himiltrudu za Karlovu manželku v plném smyslu.[8] Někteří historici se hlásí k myšlence, že vztah mezi Karlem a Himiltrudou byl „něco víc než konkubinát, ale méně než manželství“ a jejich soužití popisují jako friedelehe,[12] což byla církví neuznaná forma manželství, která se dala snadno rozdělit. Tato forma vztahu je často srovnávána s křesťanským manželstvím a flexibilnějšími germánskými vztahy.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Franský učenec Einhard popisuje Himiltrudu jako konkubínu Karla Velikého. Oproti tomu historici Pierre Riche v díle The Carolingians[5] a Lewis Thorpe v díle Two Lives of Charlemagne[6] popisují Himiltrudu, jako první manželku Karla Velikého, čímž mění pořadí Karlových následujících manželek.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Himiltrude na anglické Wikipedii.

  1. Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  2. Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  3. Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  4. CUTTS, Edward Lewes. Charlemagne. [s.l.]: S.P.C.K. Dostupné online. ISBN 978-0-7905-4280-5. (anglicky) 
  5. RICHE, Pierre. The Carolingians: A Family Who Forged Europe. [s.l.]: University of Pennsylvania Press Dostupné online. ISBN 978-0-8122-1342-3. S. 86. (anglicky) 
  6. THORPE, Lewis. Einhard and Notker The Stammerer: Two Lives of Charlemagne. [s.l.]: Penguin Books Dostupné online. S. 216. (anglicky) 
  7. a b c d e f g h Silvia Konecny, Die Frauen des karolingischen Königshauses. Die politische Bedeutung der Ehe und die Stellung der Frau in der fränkischen Herrscherfamilie vom 7. bis zum 10. Jahrhundert., p. 65 Archivováno 7. 12. 2008 na Wayback Machine
  8. a b HÄGERMANN, Dieter. Karl der Grosse: Herrscher des Abendlandes : Biographie. [s.l.]: Propyläen Dostupné online. ISBN 978-3-549-05826-8. S. p. 82f. (německy) 
  9. EINHARD. Vita Karoli Magni. [s.l.]: Buchner Dostupné online. S. 20. (latinsky) 
  10. BARBERO, Alessandro. Charlemagne: Father of a Continent. [s.l.]: Univ of California Press Dostupné online. ISBN 978-0-520-29721-0. S. 134. (anglicky) 
  11. DARRAS, Joseph Épiphane. Histoire Générale de l'Église, Depuis La Création Jusqu'à Nos Jours, Vol. 17 (Classic Reprint). [s.l.]: 1kg Limited, 2018. Dostupné online. ISBN 978-0-428-36179-2. S. 434–441. (francouzsky) 
  12. BRUNDAGE, James A. Law, Sex, and Christian Society in Medieval Europe. [s.l.]: University of Chicago Press Dostupné online. ISBN 978-0-226-07789-5. S. 129. (anglicky)