Hilda Bergmannová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hilda Bergmannová
Narození 9. listopadu 1878
Prachatice
Úmrtí 22. listopadu 1947 (ve věku 69 let)
Åstorp Municipality
Povolání spisovatelka, básnířka a překladatelka
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Hilda Bergmannová (9. listopadu 1878 Prachatice22. listopadu 1947 Švédsko) byla rakouská spisovatelka a překladatelka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodný dům Hildy Bergmannové

Hilda Bergmannová se narodila 9. listopadu 1878 v domě čp. 101 v Zahradní ulici v Prachaticích na Šumavě jako nejstarší ze tří dcer okresního školního inspektora Eduarda Bergmanna a jeho ženy Emmy, rozené Fuchsové.[1] V Prachaticích prožila dětství, navštěvovala obecnou a měšťanskou školu a i v dospělosti se tam vracela.[1] Poté, co se v roce 1897 rodina přestěhovala do Vídně, dokončila zde vzdělání jako učitelka pro základní školu a pracovala na různých školách.

V roce 1908 ze školní služby odešla ze zdravotních důvodů. Ve stejném roce se provdala za vdovce Alfreda Kohnera, se kterým měla později syna Hanse.

Vzhledem k tomu, že Alfred Kohner byl Žid, připojení Rakouska k Národní socialistické německé říši v roce 1938 pro něj představovalo nebezpečí, a proto rodina emigrovala do Åstorpu ve Švédsku. Návrat do svého rodného města jí byl odepřen z důvodu válečných a poválečných událostí. Hilda Bergmannová zemřela v exilu ve Švédsku 22. listopadu 1947, její hrob je v Astorpu/Björnekulle.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Bergmannová se vyznačovala především jako německá básnířka a vypravěčka. Její básně připomínají Rainera Maria Rilkeho. V próze autorka vydává především legendy a pohádky; mnoho jejích příběhů se zaměřuje na dětské čtenáře. Některé z jejích knih ilustroval švýcarský malíř Ernst Kreidolf.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Die heiligen Reiher. (Posvátné volavky; básně), Vídeň 1925, Vydavatel Paul Knepler
  • Von Wichtelmännchen und anderen kleinen Leuten (O šotcích a dalších malých lidech). S obrázky Ferdinanda Staegera . Reichenberg 1928, Gebrüder Stiepel
  • Vom Glöckchen Bim und andere Geschichten (O zvonu Bim a jiné příběhy). Reichenberg 1931, Gebrüder Stiepel
  • Die stummen Dinge. (Hloupé věci; básně), Vídeň 1933, Krystall-Verlag
  • Himmelreichswiese. S 12 ilustracemi Ernsta Kreidolfa k pohádkám z luk a lesů. Erlenbach-Zurich 1935, Rotapfel-Verlag
  • Zünd Lichter an. (Zapalte světla; básně), Vídeň 1936, Krystall-Verlag
  • Märchen aus Wiese und Wald. (Pohádky z luk a lesů) S obrázky Maxe Zeschitze, Teplitz-Schönau 1938
  • Rukopis připravený pro tisk knihy poezie Der ewige Brunnen (Věčná studna) se nachází v archivu muzea v Pasově (Oberhausmuseum)
  • V exilu ve Švédsku Hilda Bergmannová přeložila ze švédštiny do němčiny knihu Vogel ohne Schwingen (Pták bez křídel) od Jeanny Oterdahlové (titul švédského vydání: Fagel Vinglös). Německé vydání se objevilo v roce 1955 v Křesťanském vydavatelství Konstanz.

Kromě toho vytvořila adaptace textů Rabíndranátha Thákura, které se nachází dosud nevydány v odkazu archivu výše zmíněného pasovského muzea.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hilda Bergmann na německé Wikipedii.

  1. a b MAREŠ, Jan; KAREŠ, Ivo. Kohoutí kříž. www.kohoutikriz.org [online]. 2001-01-01 [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BERGMANN, Hilda. Zum Dichten geboren (narozená do hustých, výbor z díla. Vydala organizace Böhmerwald Heimatkreis Prachatitz e. V., 2007.
  • SCHNEIDER, Josef. In memoriam Hilda Bergmann. Albert-Stifter-Verein München, vánoční dárek, 1956.
  • ZÍKOVÁ, Stanislava. Das Schaffen von Hilda Bergmann. Diplomová práce na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, 2001.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]