Helikónie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Helikonie)
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o rostlině. O knize pojednává článek Helikonie (kniha).

Wikipedie:Jak číst taxobox Helikónie

Helikónie Heliconia pendula
Helikónie Heliconia pendula
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: jednoděložné (Liliopsida)
Řád: zázvorníkotvaré (Zingiberales)
Čeleď: helikóniovité (Heliconiaceae)
Rod: helikónie (Heliconia)
L.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
List Heliconia stricta

Helikónie[1] (Heliconia) je rod rostlin z čeledi helikóniovité a jediný rod této čeledi.[2].

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jsou to velké vytrvalé byliny s hlízami, dosahují asi 0,75–7 m výšky. Listy jsou jednoduché, někdy vytvářejí přízemní růžice, střídavé, dvouřadě uspořádané, dlouze řapíkaté, se srostlými listovými pochvami. Čepele jsou celokrajné eliptické až podlouhlé, žilnatina je zpeřená, z hlavní žíly šikmo odbočují postranní, které při okraji splývají v okrajovou žilku. Jsou to jednodomé rostliny s oboupohlavnými květy. Květy jsou uspořádány v květenstvích, hlavní osa je zřetelně kolénkatá a v z každého nodu ústí vrcholík květů (monochasium). Monochasium je podepřené velkým listenem člunkovitého tvaru, často nápadným a vybarveným, další menší listeny jsou pod jednotlivými květy. Květy jsou výrazně nesouměrné, zygomorfické. Okvětí se skládá z 6 okvětních lístků, z nichž 5 je srostlých a tvoří pětizubý až pětilaločný horní cíp, šestý lístek je volný. Celé to slouží k tomu, aby ani ptáci se silnějšími zobáky okvětí neroztrhli, rostliny jsou totiž opylovány pomocí ptáků (ornithogamie). Fertilních tyčinek je 5, šestá je přeměněna na někdy trochu petaloidní (napodobující korunu) staminodium, které kryje štěrbinu v okvětní trubce. Gyneceum je srostlé ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je spodní. Plodem jsou peckovičky[2][3].

Rozšíření ve světě[editovat | editovat zdroj]

Je známo 100-200 druhů, které jsou rozšířeny převážně v tropech Ameriky, méně i na Borneu, na Nové Guinei a na ostrovech v Tichém oceánu[2].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha : Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky) 
  2. a b c http://www.mobot.org/MOBOT/Research/apweb/
  3. http://delta-intkey.com/angio/www/heliconi.htm

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]