Přeskočit na obsah

Harry Horner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Harry Horner
Narození24. července 1910
Holice
Úmrtí5. prosince 1994 (ve věku 84 let)
Pacific Palisades
Příčina úmrtízápal plic
Povolánífilmový producent, filmový režisér, vedoucí výpravy a filmový architekt
OceněníAcademy Award for Best Art Direction, Black and White (1948)
Academy Award for Best Art Direction, Black and White
DětiJames Horner
Christopher Horner
PříbuzníEmily Horner a Becky Horner (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Harry Horner (24. července 1910 Holice5. prosince 1994 Pacific Palisades) byl americký scénograf a umělecký režisér česko-německého původu. Profesního vrcholu dosáhl v Hollywoodu jako oscarový vedoucí výpravy a scénograf, byl ale i filmovým a televizním režisérem.

Oscara za výpravu a scénografii (Academy Award for Best Production Design) získal v roce 1949 za film Dědička (The Heiress) a v roce 1961 za snímek Hazardní hráč (The Hustler). Nominován na Oscara byl i v roce 1969 za film Koně se také střílejí.

Jeho rodiče byli německojazyční Židé z českých Holic. Vystudoval architekturu na Vídeňské univerzitě.[1] Scénografii se učil v divadle u Maxe Reinhardta ve Vídni, a když Reinhardt na začátku 30. let odešel do Spojených států, odešel Horner s ním, stejně jako celý jeho tým. Jako divadelní scénograf pracoval zpočátku i v USA. Roku 1940 získal americké občanství. Za války pracoval pro americkou armádu. Po válce pracoval jako scénograf na Broadwayi i pro Metropolitní operu v New Yorku. Nejvíce se ale proslavil jako filmový scénograf v Hollywoodu. Zkusil si i režii, natočil v 50. letech několik snímků (Red Planet Mars, Beware, My Lovely, Muž z del Ria) a režíroval i několik televizních seriálů (Gunsmoke, Shirley Temple's Storybook, R.C.M.P.).

Jeho syn James Horner se stal skladatelem filmové hudby.

V roce 2017 zastupitelé města Holice oznámili, že intenzivně pátrají po podrobnostech o dětství svého rodáka.[2]

  1. Harry Horner, 84; Designer of Films, Plays and Operas. The New York Times. 1994-12-08. Dostupné online [cit. 2023-09-03]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  2. ROZTOČILOVÁ, Pavlína. Pasažéry teď ze zastávek sledují osobnosti. Pardubický deník. 2017-06-16. Dostupné online [cit. 2023-09-03]. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]