Gustaw Herling-Grudziński
| Gustaw Herling-Grudziński | |
|---|---|
 | |
| Narození | 20. května 1919 Kielce |
| Úmrtí | 4. července 2000 (ve věku 81 let) Neapol |
| Místo pohřbení | Neapol |
| Povolání | spisovatel, novinář, literární kritik a básník |
| Stát |  Polsko |
| Alma mater | Varšavská univerzita |
| Žánr | deník |
| Témata | próza |
| Významná díla | Jiný svět |
| Ocenění | Cena Kościelských (1966) Čestný doktor Univerzity Adama Mickiewicze v Poznani (1991) Mezinárodní cena Viareggio-Versilia (1994) Doctor honoris causa Jagellonské univerzity v Krakově (2000) Řád bílé orlice … více na Wikidatech |
| Politická příslušnost | Polská socialistická strana |
| Manžel(ka) | 1) Krystyna Domańska (roz. Stojanowska) 2) Lidia Croce |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gustaw Herling-Grudziński (20. května 1919, Kielce – 4. července 2000, Neapol) byl polský exilový novinář, spisovatel a také literární kritik,[1] jenž byl ve 40. letech 20. století internován v sovětském gulagu a jenž se stal v roce 1966 spolu s Włodzimierzem Odojewskim a Henrykem Grynbergem jedním z laureátů literární Ceny Kosćielských.
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v rodině židovského původu; posléze studoval krátce polonistiku na univerzitě ve Varšavě.[2] V roce 1940 jej avšak zadržela sovětská NKVD a odsoudila jej k pětiletému trestu odnětí nucených prací.[3] Po dobu zhruba dvou let byl internován v Sovětském svazu,[4] propuštěn byl až v roce 1942, a to na základě tzv. dohody Sikorski – Majski (polsky Układ Sikorski-Majski/rusky Соглашение Сикорского-Майского).[5] Po propuštění se přidal k armádě vedené polským generálem Władysławem Andersem; byl účasten také mj. v bitvě o Monte Cassino (1944).[6][7]
Jeho první manželkou byla polská umělkyně Krystyna Domańská, po její smrti se následně oženil s Lidií Croce, dcerou italského filozofa Benedetta Croceho.[8][9]
České překlady z polštiny
[editovat | editovat zdroj]Dle výpisu Národní knihovny České republiky (NK ČR) převedla všechna jeho dosavadní díla, vydaná k roku 2017, z polštiny do češtiny polonistka Helena Stachová.
- Hřbitovní poutník (orig. Błogosławiona, święta a Wędrowiec cmentarny). 1. vyd. Praha; Litomyšl: Paseka, 2010. 80 S. Překlad: Helena Stachová
- Stránky z Deníku psaného v noci (orig. Dziennik pisany nocą 1971-1999 a Biała noc miłosci). 1. vyd. V Praze: Nakladatelství Franze Kafky, 2005. 210 S. Překlad: Helena Stachová
- Benátský portrét a jiné prózy (orig. Opowiadania zebrane). 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 339 S. Překlad: Helena Stachová
- Ostrov a jiné prózy (orig. Drugie przyjście). 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2000. 152 S. Překlad: Helena Stachová
- Hodina stínů (orig. Godzina cieni: Eseje).1. vyd. Praha: Torst, 1999. 350 S. Překlad: Helena Stachová
- Deník psaný v noci: 1989-1992 (orig. Dziennik pisany nocą). 1. vyd. Praha: Torst, 1995. 336 S. Překlad: Helena Stachová; Prolog: Francesco M. Cataluccio
- Jiný svět (orig. Inny świat). 1. vyd. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1994. 258 S. Překlad: Helena Stachová
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Gustaw Herling-Grudziński / Instytut Książki. www.instytutksiazki.pl [online]. [cit. 2017-11-09]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Gustaw Herling-Grudziński - biografia, książki, ciekawostki i życiorys na Biografia24.pl. Biografia24.pl [online]. [cit. 2017-11-09]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Gustaw Herling-Grudziński (1919-2000). dzieje.pl. 2016-09-12. Dostupné online [cit. 2017-11-09]. (polsky)
- ↑ Herling-Grudziński upamiętniony w Rosji. TVN24.pl. 2009-09-13. Dostupné online [cit. 2017-11-09].
- ↑ Gustaw Herling-Grudziński | Twórca | Culture.pl. Culture.pl. Dostupné online [cit. 2017-11-09]. (polsky)
- ↑ 10 lat temu zmarł Gustaw Herling-Grudziński. wiadomosci.wp.pl. 2010-07-02. Dostupné online [cit. 2017-11-09]. (polsky)
- ↑ Herling-Grudziński – wspomnienie o Mistrzu. NIEZALEZNA.PL. 2015-07-04. Dostupné online [cit. 2017-11-09]. (polsky)
- ↑ VONDRÁČEK, Jiří. Gustaw Herling-Grudziński: Lunatický útulek. Vltava.rozhlas.cz. 2014-07-25. Dostupné online [cit. 2017-11-09].
- ↑ FESTA, Natascia. Addio a Lidia Croce, terzogenita del filosofo. Fondò a biblioteca di Palazzo Filomarino. corrieredelmezzogiorno.corriere.it. 2015-04-07. Dostupné online [cit. 2017-11-09]. (italsky)
- ↑ Spotkanie z laureatem Nagrody Kościelskich 2010. http://kultura.wp.pl. 2010-11-23. Dostupné online [cit. 2017-11-09]. (polsky)[nedostupný zdroj]
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gustaw Herling-Grudziński na Wikimedia Commons 
Osoba Gustaw Herling-Grudziński ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Gustaw Herling-Grudziński
- Gustaw Herling-Grudziński v Databázi knih
- Heslo na stránce Lubimyczytać.pl
