Gustav Radbruch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gustav Radbruch
RadbruchGustav.jpg
Narození21. listopadu 1878
Lübeck
Úmrtí23. listopadu 1949 (ve věku 71 let)
Heidelberg
Místo pohřbeníBergfriedhof
Alma materUniverzita Friedricha Wilhelmse v Berlíně
Lipská univerzita
Mnichovská univerzita
Humboldtova univerzita
Povoláníprávník, politik a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléKielská univerzita
Univerzita Heidelberg
Politická stranaSociálnědemokratická strana Německa
Manžel(ka)Lydia Radbruch
DětiRenate Maria Radbruch
Anselm Radbruch
RodičeHeinrich Radbruch
FunkceFederální ministr spravelnosti (1921–1922)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ104165966 (1921–1922)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ104165966 (srpen 1923 – listopad 1923)
člen Říšského sněmu Výmarské republiky
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gustav Radbruch (21. listopadu 1878 – 23. listopadu 1949) byl německý právník, právní vědec a politik. Na počátku výmarské republiky sloužil dvakrát jako německý ministr spravedlnosti (26. října 1921 – 14. listopadu 1922 a 13. srpna – 23. listopadu 1923) a letech 1920 až 1924 byl poslancem za sociální demokracii. Je považován za jednoho z nejvlivnějších právních myslitelů 20. století. Právo je podle Radbrucha realitou náležející k oblasti kultury, a tedy stojící mezi přirozeným a ideálním. Vztahuje se k hodnotám a musí se měřit ideou spravedlnosti.

Pro případy rozporu mezi přirozeným právem a právem platným uvedl tezi, která se vžila pod názvem Radbruchova formule: „Konflikt mezi spravedlností a právní jistotou patrně lze řešit jen tak, že pozitivní právo, zajišťované předpisy a mocí, má přednost i tehdy, pokud je obsahově nespravedlivé a neúčelné, vyjma toho, jestliže rozpor mezi pozitivním zákonem a spravedlností dosáhne tak nesnesitelné míry, že zákon musí jako ,nenáležité právo’ spravedlnosti ustoupit.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 38/06, [cit. 2018-04-25]. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]