Přeskočit na obsah

Guš emunim

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Guš emunim
גּוּשׁ אֱמוּנִים
Logo hnutí
Logo hnutí
NástupceRada Ješa'
ZakladatelCvi Jehuda Kook
Chajim Drukman
Vznikúnor 1974
Zánik2010
Politické vazbyNárodní náboženská strana (70. a 80. léta)
Národní náboženská strana – Náboženský sionismus
Klíčové osobyChanan Porat
Moše Levinger
Šlomo Aviner
Menachem Froman
Eli'ezer Waldman
Ja'akov Ari'el
PřidruženíŽidovské podzemí (1979–1984)
Amana
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Guš emunim (hebrejsky גוש אמונים‎, „Blok věrných“) bylo izraelské židovské fundamentalistické hnutí aktivistických osadníků na Západním břehu Jordánu, v Pásmu Gazy a na Golanských výšinách.[1][2] Hnutí bylo popsáno jako ultranacionální, vyznávající náboženský sionismus a ortodoxní judaismus.[3] Na politickém spektru šlo o hnutí pravicové.[4][5]

Hnutí se zrodilo po šestidenní válce z roku 1967, kdy Izrael dobyl palestinská území (Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy), syrské Golanské výšiny a egyptský Sinajský poloostrov, a začal je okupovat. V rozporu s mezinárodním právem[6][7] na těchto okupovaných územích začal zakládat osady. Různí fundamentální aktivisté poté začaly propagovat osadnictví. Právě z nich se po jomkipurské válce v roce 1974 formálně uskupilo hnutí Guš emunim. Jejich ideologie hlásala, že osadnictví má jak náboženský, tak praktický přínos. Náboženský byl spatřován v židovském osadnictví biblických území země izraelské (například Judea a Samaří, viz Velký Izrael).[8] Praktický pak v rozšíření území Izraele pro jeho obranu oproti hranicím tzv. zelené linie z roku 1949.[9][10]

Činnost hnutí ustala v roce 2010, avšak formálně nedošlo k jeho rozpuštění.[11]

Politické začlenění

[editovat | editovat zdroj]

Guš emunim bylo zpočátku blízce spojeno s Národní náboženskou stranou, která se ztotožňuje s ideologií náboženského sionismu. Postupem času se však proti ní začalo vyhraňovat.[12] V osmdesátých letech 20. století se sami označovali, a označovala je tak i izraelská média, jako Ne'emanej Erec Jisra'el נאמני ארץ ישראל‎ (hebrejsky: „Věrní Zemi Izrael“).

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Rabín Cvi Jehuda Kook, duchovní otec a lídr hnutí Guš emunim v letech 1974–1982

V roce 1968 založila skupina budoucích členů Guš emunim vedená rabínem Moše Levingerem osadu Kirjat Arba na předměstí Hebronu.

Za oficiální datum vzniku hnutí se uvádí 6. únor 1974.[13] Založili ho studenti rabína Cvi Jehudy Kooka (syna rabína Abrahama Isaaca Kooka), který hlásal židovské osadnictví. K založení došlo v domově rabína a pozdějšího politika Chajima Drukmana. Zakladatelé reagovali na výsledek jomkipurské války z roku 1973, kdy armády Egypta a Sýrie zaútočily na okupovaná území Sinajského poloostrova a Golanských výšin. Pro tyto aktivisty to bylo důkazem, že válečné úspěchy z roku 1967 nemusí být trvalé a je nutné biblické oblasti osídlit Židy.[14] Mezi dalšími zakladateli a osobnostmi hnutí byli Chanan Porat, Moše Levinger, Šlomo Aviner, Menachem Froman, Eli'ezer Waldman a Ja'akov Ari'el.[15] Cvi Jehuda Kook byl lídrem hnutí až do své smrti v roce 1982.

V letech 1974 až 1977 se hnutí neúspěšně pokoušelo zakládat osady v severní části okupovaného Západního břehu Jordánu. Nicméně tehdejší Kneset tyto osady označil za ilegální a armáda je několikrát vyklidila. Až po volbách v roce 1977, ve kterých poprvé vyhrál pravicový a nacionální Likud, došlo k otevřené podpoře osadnictví v tomto regionu (předchozí vláda podporovala osadnictví na Golanských výšinách a v oblasti kolem Východního Jeruzaléma) a snahy hnutí byly vyslyšeny. Takto vznikl zárodek osady Kedumim.[16]

Rabín Moše Levinger, klíčová postava hnutí Guš emunim

Protestní aktivity dosáhly vrcholu v říjnu 1974, kdy se na telavivském náměstí Izraelských králů konala velká demonstrace za uznání Judska a Samaří jako neoddělitelné části země, a kdy 460 000 lidí podepsalo petici na vyjádření souhlasu. Jedna z výrazných akcí, které měly obrátit pozornost na posílení vztahu k biblické zemi předků, proběhla o svátku Chanuka v prosinci 1975. Tehdy se několik tisíc přívrženců hnutí rozmístilo po judských a samařských kopcích a na nich večer zapálili svíčky. Během svátku Pesach v roce 1976 začala tradice, která se od té doby stala každoroční událostí. Během ní 20 až 30 tisíc lidí podnikalo turistické pochody do Samaří. K účastníkům těchto pochodů patřily i významné osobnosti jako Menachem Begin, Jig'al Hurvic nebo Ge'ula Kohenová.

V roce 1976 Guš emunim založilo organizaci Amana, která se soustředí na praktickou stránku osadnictví. Osady pod její správou často vznikají jako tzv. outposty. Amana se však od Guš emunim postupně odloučila. Tento postup, budování osad bez vědomí izraelské vlády, se stal hlavní strategií hnutí. Po vybudování osady následně přinutili izraelskou vládu přijmout osadu jako fakt. V některých případech k podobným akcím docházelo s tichým souhlasem izraelské administrativy, kdy osadníci získali povolení na základě zatajení či zfalšování pravých důvodů stavby.[12]

V dubnu 1976 organizovali dvoudenní pochod Západním břehem Jordánu, kterého se účastnilo 20 tisíc židů. Během pochodu provolávali hesla, kterými si nárokovali tento region. Hnutí v té době vedl Moše Levinger, který zastával postoj, že celé biblické území země izraelské náleží Židům.[17]

V roce 1979 se nejvíce radikalizovaná část hnutí Guš emunim odloučila a založila fundamentalistickou organizaci Židovské podzemí, které následně páchalo teroristické útoky.[18] Impulzem pro ně byl podpis egyptsko-izraelské mírové smlouvy, která znamenala vrácení Sinajského poloostrova Egyptu a vyklizení tamních izraelských osad.[19] Po odhalení vazeb teroristů na Guš emunim jejich vliv začal klesat a novou hlavní organizací osadníků se stala Rada Ješa'.[20]

Od založení Guš emunim v roce 1974 se počet osadníků žijících na Západním břehu Jordánu zvýšil z téměř nuly v roce 1974 na přibližně 440 000 v roce 2019. Počet osad do roku 2020 činil 132 a počet outpostů 135.[21]

Ideologie

[editovat | editovat zdroj]

Ideologický pohled Guš Emunim byl popisován jako mesianistický, fundamentalistický, teokratický a pravicový. Jejich přesvědčení bylo silně založeno na učení rabína Abrahama Isaaca Kooka a jeho syna Cvi Jehudy Kooka, kteří učili, že sekulární sionisté získáním Erec Jisra'el nevědomky způsobili začátek mesiášského věku, který vyvrcholí příchodem mesiáše. Stoupenci Guš Emunim věřili, že jeho příchod lze urychlit židovským osídlením půdy, kterou podle nich Bůh přidělil židovskému lidu, jak je uvedeno v hebrejské Bibli.[22][23][24][25]

Organizace podporovala pokusy o koexistenci s arabským obyvatelstvem a odmítala přesuny obyvatelstva navrhované Meirem Kahanem a jeho následovníky.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gush Emunim na anglické Wikipedii.

  1. ↑ SCIENCES, American Academy of Arts and. Fundamentalisms Observed. [s.l.]: University of Chicago Press 892 s. Dostupné online. ISBN 978-0-226-50878-8. (anglicky) 
  2. ↑ Fundamentalism, Terrorism, and Democracy: The Case of the Gush Emunim Underground by Ehud Sprinzak. www.geocities.com [online]. [cit. 2025-12-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2004-06-28. 
  3. ↑ RAPOPORT, David C. Inside Terrorist Organizations. [s.l.]: Routledge 286 s. Dostupné online. ISBN 978-1-135-31178-0. (anglicky) 
  4. ↑ KEDEM, Peri; BILU, Amos; (LIZER), Zila Cohen. Dogmatism, Ideology, and Right-Wing Radical Activity. Political Psychology. 1987, roč. 8, čís. 1, s. 35–47. Dostupné online [cit. 2025-12-09]. ISSN 0162-895X. doi:10.2307/3790985. 
  5. ↑ World: Two Standards of Justice. Time [online]. 1978-08-21 [cit. 2025-12-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ Israel’s Settlements Have No Legal Validity, Constitute Flagrant Violation of International Law, Security Council Reaffirms. press.un.org [online]. [cit. 2025-12-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ ICJ says Israeli occupation of Palestinian territories is illegal. www.bbc.com [online]. 2024-07-19 [cit. 2025-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ NEWMAN, David. From Hitnachalut to Hitnatkut: The Impact of Gush Emunim and the Settlement Movement on Israeli Politics and Society. Israel Studies. 2005, roč. 10, čís. 3, s. 192–224. Dostupné online [cit. 2025-12-09]. ISSN 1527-201x. 
  9. ↑ The New Jewish Canon. [s.l.]: Academic Studies Press Dostupné online. ISBN 978-1-64469-360-5. doi:10.2307/j.ctv1zjg9h6.40. DOI: 10.2307/j.ctv1zjg9h6. 
  10. ↑ Israel - Geography. countrystudies.us [online]. [cit. 2025-12-09]. Dostupné online. 
  11. ↑ TAUB, Gadi. The Settlers: And the Struggle over the Meaning of Zionism. [s.l.]: Yale University Press Dostupné online. ISBN 978-0-300-16863-1. doi:10.12987/9780300168631. (anglicky) 
  12. ↑ a b ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 127. 
  13. ↑ ČEJKA, Marek. Dějiny moderního Izraele. Praha: Grada Publishing, 2011. 351 s. ISBN 978-80-247-2910-7. S. 147. 
  14. ↑ HIRSCH-HOEFLER, Sivan; MUDDE, Cas. The Israeli Settler Movement: Assessing and Explaining Social Movement Success. [s.l.]: Cambridge University Press 313 s. Dostupné online. ISBN 978-1-107-13864-3. S. 64. (anglicky) 
  15. ↑ LUSTICK, Ian. For the Land and the Lord: Jewish Fundamentalism in Israel. [s.l.]: Council on Foreign Relations 260 s. Dostupné online. ISBN 978-0-87609-036-7. S. 73. (anglicky) 
  16. ↑ LUSTICK, Ian. For the Land and the Lord: Jewish Fundamentalism in Israel. [s.l.]: Council on Foreign Relations 260 s. Dostupné online. ISBN 978-0-87609-036-7. S. 45. (anglicky) 
  17. ↑ Some 20,000 Persons Begin Two-day March Through the West Bank [online]. [cit. 2025-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ SPRINZAK, Ehud. From messianic pioneering to vigilante terrorism: The case of the gush emunim underground. Journal of Strategic Studies. 1987-12-01, roč. 10, čís. 4, s. 194–216. Dostupné online [cit. 2025-12-09]. ISSN 0140-2390. doi:10.1080/01402398708437321. 
  19. ↑ INBAR, Efraim; MADDY-WEITZMAN, Bruce. Religious Radicalism in the Greater Middle East. [s.l.]: Routledge 277 s. Dostupné online. ISBN 978-1-136-31207-6. (anglicky) 
  20. ↑ HIRSCH-HOEFLER, Sivan; MUDDE, Cas. The Israeli Settler Movement: Assessing and Explaining Social Movement Success. [s.l.]: Cambridge University Press 313 s. Dostupné online. ISBN 978-1-107-13864-3. S. 75. (anglicky) 
  21. ↑ Population [online]. [cit. 2025-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Wayback Machine. www.sais-jhu.edu [online]. [cit. 2025-12-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-04-14. 
  23. ↑ FREY, Rebecca Joyce. Fundamentalism. [s.l.]: Infobase Publishing 401 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4381-0899-5. (anglicky) 
  24. ↑ MASALHA, Nur. The Bible and Zionism: Invented Traditions, Archaeology and Post-Colonialism in Palestine-Israel. [s.l.]: Zed Books 386 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84277-761-9. (anglicky) 
  25. ↑ INBARI, Motti. Jewish Fundamentalism and the Temple Mount: Who Will Build the Third Temple?. [s.l.]: State University of New York Press 224 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4384-2641-9. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Guš_emunim&oldid=25494076“