Grigorij Žatkovič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Grigorij Žatkovič
pamětní deska ve Svaljavě
pamětní deska ve Svaljavě
Narození 2. prosince 1886
Holubina, Berežská župa
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko , dnes Ukrajina
Úmrtí 26. března 1967
Pittsburgh,
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Místo pohřbení Calvary Catholic Cemetery
Alma mater Právnická škola pensylvánské university
Povolání advokát, novinář a politik
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 4. třídy in memoriam (1992)
Rodiče Paul Zatkovich
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grigorij Žatkovič (rusínsky: Ґріґорій Жатковіч, anglicky Gregory Ignatius Zatkovich) (2. prosince 1886, Holubina, Berežská župa, Rakousko-Uhersko, dnes Ukrajina26. března 1967, Pittsburgh, USA) byl americký právník a rusínský politik, první guvernér Podkarpatské Rusi.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v obci Holubina (Голубине - Golubine) v tehdejší Berežské župě v Rakousko-Uhersku, dnes jde o součást okresu Svaľava Zakarpatské oblasti Ukrajiny. V roce 1891, když mu bylo pět let, emigroval s rodiči do Spojených států. Střední školu a univerzitu absolvoval v Pittsburghu (1907), doktorát z práva získal na Pensylvánské univerzitě v roku 1910.

Žatkovičův otec, Pavol Žatkovič, byl zakládajícím redaktorem významných rusínsko-amerických novin Amerikansky Russky Viestnik. Otcův vliv ho přivedl k úloze mluvčího Americké národní rady Uhro-Rusínů, která vznikla 23. července 1918. Žatkovič Rusíny zastupoval na setkání s americkým prezidentem Wilsonem, po kterém Wilson uznal Rusíny jako samostatný národ.

Žatkovič také jednal v Americe s budoucím prezidentem Československa T.G. Masarykem o připojení Podkarpatské Rusi k vznikajícímu československému státu.[1] Navzdory rozdílným názorům se rusínská reprezentace přiklonila k připojení k Československu a stejné řešení sdílely i Dohodové mocnosti. Podle vyjádření poslance Gatiho (viz reference) mu prof. Masaryk 25. října 1918 slíbil, že "pokud se Rusíni rozhodnou připojit k Československé republice, budou mít plně autonomní stát; i hranice budou nastavené tak, aby byli Rusíni spokojeni."[2]

Na základě smlouvy ze St. Germain z 10. září 1919 se potom Podkarpatská Rus stala součástí Československa. Smlouva stanovila, že Podkarpatská Rus bude autonomní jednotkou. Navzdory tomu se tak po vzniku republiky nestalo.[3]

26. dubna 1920 Masaryk ustanovil Žatkoviče prvním guvernérem Podkarpatské Rusi. Avšak vzhledem k nesplnění rusínských požadavků na autonomii 17. dubna 1921 rezignoval a zakrátko se vrátil zpět do Pittsburghu a dále se věnoval právnické praxi. Po návratu do USA se krátce negativně vyjadřoval o československé politice vůči Podkarpatské Rusi. V době 2. světové války svůj anti-československý postoj přehodnotil a stal se vydavatelem časopisu The Carpathian (1941-1943), ve kterém se vyjadřoval za obnovení Československa se třemi rovnoprávnými národy - Čechy, Slováky a Rusíny.

Zemřel v Pittsburghu v roce 1967. Ze Žatkovičovy pozůstalosti se zachovalo málo, po jeho smrti byly jeho zápisky spáleny.

V literatuře[editovat | editovat zdroj]

Třetí část románu Karpatská rapsodie maďarského levicového propagandisty Bély Illése se odehrává na Podkarpatské Rusi mezi koncem 19. století a koncem 2. světové války. V Království Řehoře Žatkoviče je Žatkovič vylíčen jako exponent francouzského a amerického kapitálu a militarismu, který má malý vliv a malý zájem o správu svěřené země.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str. 17–25, 33–45, 70–76, 78–110, 130 - 134
  2. http://www.psp.cz/cgi-bin/eng/eknih/1920ns/ps/stenprot/370schuz/s370005.htm[nedostupný zdroj]
  3. http://psp.cz/eknih/1935ns/ps/stenprot/105schuz/s105001.htm

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]