Geografické jméno

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Geografické jméno (zeměpisné jméno, geonymum pro Zemi) je vlastní jméno neživého přírodního objektu a jevu (hora, vodní tok, ostrov, nížina, les, neobdělávaná půda apod.) a těch člověkem vytvořených objektů (město, obec, obhospodařovaná půda, komunikace, vodní nádrž atd.), které jsou v krajině trvale umístěny. Databází standardizovaných jmen z území České republiky je databáze GEONAMES, vznikla pro měřítko 1 : 10 000 a postupně byla doplněna jmény pro měřítka od 1 : 1 000 000 po měřítko katastrální mapy 1 : 1 000. Databáze obsahuje i oficiální jména sídel, která se na území České republiky nestandardizují a další toponyma nutná pro úplný podpis (hodonyma apod.). Standardizovaná česká geografická jména celého světa jsou zveřejňována v seznamech exonym (cizích vžitých jmen geografických), česká exonyma vycházejí v ediční řadě Názvoslovné seznamy OSN-ČR a vydává je Český úřad zeměměřický a katastrální. Jména z databáze Geonames lze vyhledávat také Geoportálu ČÚZK a jména celého světa jsou postupně doplňována do další vyhledávací aplikace služby Jména světa. Ta zatím obsahuje pouze jména moří, Antarktidy, Arktidy a jména států.

Původ názvů[editovat | editovat zdroj]

Za nejstarší jsou u nás, stejně jako v celé Evropě, považována některá hydronyma; zejména jde o názvy některých velkých vodních toků (Labe, Vltava, Morava, Odra…). V průběhu dějin se na našem území vystřídalo několik etap šíření němčiny a šíření češtiny a také období deformací přepisem do latiny. Tak naše hora Říp má jméno původu germánského (Reif, Reifberg), zajímavým případem jsou některé názvy sídel: ze jména města Falknov vzniklo Falkenau a z toho nyní Sokolov

Jména se postupně doplňovala s osídlováním a dosídlováním krajiny a také sjednocovala, např. pokud tok nesl v různých úsecích různá jména, příkladem může být pojmenování toku, dnes po celé délce zvaného Dědina (dříve: Dědina, Zlatý potok a Polomský potok). Jména se sjednocovala u jiných typů geografických objektů, také vznikala a vznikají nová jména (např. pro Velký Dokeský rybník jméno Máchovo jezero).

Již v roce 1918 zahájil Vojenský zeměpisný ústav revizi pomístních názvů v topografických mapách pocházejících z doby Rakouska-Uherska, neměl však pro ni dostatek podkladů. Názvoslovná komise byla ustavena až v roce 1930 při Národní radě badatelské; zahájila práci v roce 1931 a zabývala se především stanovením hranic a názvů základních orografických celků v měřítku 1 :200 000 a stanovením jmen hlavních říčních toků. Tím tedy začala standardizace geografických jmen. Teprve v roce 1951 proběhla první revize standardizovaného názvosloví pro speciální mapy v měřítku 1 : 75 000.

V dnešním rozsahu pro státní mapové dílo v měřítku 1 : 10 000 byla standardizace započata již v roce 1958 a zároveň byla v tomto roce dokončena i pro měřítko 1 : 50 000. Standardizace pro měřítko 1 :10 000 byla dokončena v roce 2002. Od roku 1997 jsou zároveň s aktualizací mapových listů zakládána data do databáze, a to nejen standardizovaná jména, ale i další data, jako např. jména sídel, použitá pro tisk ZM 10. Databáze byla naplněna v roce 2005. Od roku 2010 jsou do databáze postupně doplňována jména z katastrálních map.

Mezinárodní spolupráce při standardizaci

S rozvojem cestování, obchodu a dalších styků bylo potřebné se domluvit i o geografických jménech. Požadavek na jednoznačnosti každého jména geografického (topografického) objektu jako nosiče přesné informace o platném, užívaném a všestranně použitelném jméně geografického (topografického) objektu vyvolal potřebu nejen národní, ale i mezinárodní spolupráce. Každé jméno musí náležet ke konkrétnímu geografickému objektu s přesně zjištěnou polohou. Tomu napomáhá standardizace jmen v jednotlivých státech v celosvětovém měřítku a to včetně standardizace exonym. Užití exonym podléhá pravidlům, která stanoví příslušná standardizační autorita každého státu. V ČR je to Názvoslovná komise ČÚZK.

Na různých územích se užívají jména, která se předávají obyvateli území z jazyka do jazyka, vznikají také jména nová. Exonyma (dříve česky vžitá geografická jména) sestoupila na úroveň pomocného komunikativního prostředku podle podmínek té které národní pospolitosti a své prioritní postavení zachovala jen v těch případech geografických jmen, kde užívání oficiálních (originálních) jmen působí těžko překonatelné potíže. Jejich protějškem jsou endonyma, jména geografických objektů v jazycích používaných v oblasti, kde se objekt nachází.

Při OSN pracuje pracovní skupina UNGEGN (United Nations Group of Experts on Geographical Names) a při ní existuje 10 mezinárodních skupin expertů pro geografická jména (pro exonyma, pro jména států, pro romanizační systémy, terminologická a další), jejichž usnesení a doporučení pomáhají Názvoslovné komisi ČÚZK a národním komisím dalších států v práci. Skupina má řadu divizí ustanovených podle lingvistického a geografického hlediska (Divize pro východní Afriku, Arabská divize, Keltská divize, Severská divize apod.). Česká republika se účastní práce divize č. 13 (East Central and South-East Europe Division) spolu s řadou sousedících států, ale také s Kyprem, Tureckem, Řeckem a dalšími zeměmi střední a jihovýchodní části Evropy. Při UNGEGN pracují také stálé pracovní skupiny (pro exonyma, pro romanizační systémy, pro databáze jmen,…).

Základní terminologie[editovat | editovat zdroj]

Standardizovaný název je geografické jméno, jehož znění je věcně a jazykově správné a je schváleno pověřeným výkonným orgánem ČÚZK – Sekretariátem Názvoslovné komise ČÚZK (dále jen SNK).

Aktualizace standardizovaných názvů probíhá periodicky a plánovitě; účelem je ověření platnosti a správnosti standardizovaných názvů, případně doplnění nově užívaných názvů, zejména u nově vzniklých objektů, a případné odstranění nepřesností.

Geografické jméno (nazývané i jméno zeměpisné) – jde o vlastní jméno neživého přírodního objektu a jevu (oronyma, hydronyma,…) nebo člověkem vytvořených a v krajině trvale umístěných objektů (oikonyma, hodonyma,…). Dříve se používal termín místopisné názvosloví.

Terminologie geografických jmen[editovat | editovat zdroj]

  • choronyma jsou jména větších obydlených či neobydlených přírodních nebo správních celků (ostrov, světadíl, stát, kraj…),
  • oikonyma jsou geografickými jmény obydlených míst, a to i pustých a zaniklých (obec, místní část, název katastrálního území…),
  • anoikonyma jsou jmény pomístními, a to buď jmény neživých přírodních objektů a jevů, nebo člověkem sice vytvořených objektů, v krajině trvale umístěných – pouze však těch, které nejsou určeny k obývání (vody, tvary zemského povrchu, jeskyně, seskupení pozemků, dopravní cesta…),
  • hydronyma jsou jména vodstva ( jezero, bažina, vodní nádrž, pramen, plavební kanál, splavný vodní tok…),
  • oronyma jsou jména tvarů vertikální členitosti zemského povrchu (pohoří, hřbet, hora, skála, údolí, propast…),
  • speleonyma jsou jména podzemních tvarů (jeskyně,…),
  • hodonyma jsou jména dopravních cest, objektů na nich a veřejných prostranství (silnice, železniční zastávka, most, přístav…),
  • proprium je vlastní jméno (osobní),
  • toponymum je vlastní jméno neživého přírodního objektu a jevu,
  • exonyma jsou(české) podoby jmen geografických objektů ležících za hranicemi ČR,
  • endonyma jsou (české) podoby jmen geografických objektů ležících v ČR
  • onymie je pak souborem vlastních jmen na jistém území, v jistém jazyce, v jisté době…
  • geonymum je geografické jméno objektu na Zemi (podobně selenonymum pro objekty na Měsíci)

Definice jsou zjednodušeny pro potřeby českého uživatele.

Databáze GEONAMES[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1995 byly vytvářeny předpoklady pro vznik databázového, geoinformačního systému, nahrazujícího kompletní evidenční a podkladové materiály sekretariátu Názvoslovné komise (SNK) ČÚZK. Při zadání tohoto úkolu měli tvůrci na zřeteli tyto požadavky:

  • nahrazení dosavadního systému evidence na Seznamech geografických vlastních jmen a evidenčních mapách v měřítku 1 : 10 000 a 1 : 50 000,
  • zrychlení přístupu k těmto datům,
  • vyhledávání nad těmito daty podle různých textových řetězců a podle území a druhů objektů,
  • možnost provádění analýz těchto dat,
  • případně provádění onomastického a historického výzkumu,
  • použití pro ZABAGED a jako tiskový podklad pro základní mapu 1 : 10 000 (ZM 10).

Podkladem pro naplňování databáze byla původně „papírová mapa“ základní mapa 1 :10 000 (ZM10), evidenční mapy SNK, seznamy standardizovaných geografických jmen, statistické údaje, vodohospodářské mapy, aktualizace ZABAGED a údaje registrů různých dalších správců dat tak, jak jsou jejich vedením pověřeni v rámci státních informačních systémů. Při vytváření grafické podoby se vycházelo ze Seznamu mapových značek pro Základní mapy ČR 1 :10 000. Rovněž byly použity publikace a seznamy z knihovny SNK a informace získané členy Názvoslovné komise ČÚZK. Průběžně je prováděn sběr dat v obcích a za pomoci různých ověřených datových zdrojů. Databáze slouží nejen jako zdroj názvoslovných dat, ale i pro tisk státního mapového díla, je zpřístupněna na stránkách Geoportálu, jehož uživatelé mohou i názvoslovná data (= geografická jména) vyhledávat. Struktura typů objektů, uváděných v databázi, je následující:

  1. sídelní, hospodářské a kulturní objekty,
  2. komunikace,
  3. vodstvo,
  4. územní jednotky,
  5. názvy pozemků a další pomístní jména,
  6. terénní reliéf.

Databáze je od roku 2009 propojena s objekty ZABAGED (pokud existují v jeho datovém modelu) a je pravidelně i průběžně aktualizována (roku 2017 končí 3. pravidelná aktualizace) a to sběrem dat v terénu, i z jiných ověřených zdrojů. Záznamy z databáze je možné zakoupit nebo prohlížet a vyhledávat zdarma na Geoportálu ČÚZK na d nejrůznějšími mapovými podklady a ortofotem. Data z databáze jsou využita i pro mezinárodní projekty v rámci INSPIRE, ELF a EuroGeoGraphics, zde v rámci služby EuroGeoNames.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]