Gemma Galganiová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Maria Gemma Umberta Galgani
Svatá Gemma Galgani
Svatá Gemma Galgani
Datum narození 12. března 1878
Místo narození Camigliano, Capannori, Itálie
Datum úmrtí 11. dubna 1903, ve věku 25 let
Místo úmrtí Lucca, Itálie
Svátek 11. dubna (passionisty oslavována 16. května)
Blahořečena 14. května 1933, Pius XI.
Svatořečena 2. května 1940, Pius XII.
Uctívána církvemi Římskokatolická církev
Atributy kříž, stigmata, řeholní roucho, květiny (lilie a růže), anděl strážný, pohled upřený k nebi

Maria Gemma Umberta Galgani (12. března 1878 – 11. dubna 1903) byla italská mystička uctívaná římskokatolickou církví jako svatá od roku 1940. Byla nazývaná "dcerou umučení" pro své hluboké napodobení Kristova utrpení. Zvláště uctívaná je v kongregaci Společenství utrpení Ježíše Krista (passionistů).

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Gemma Galgani se narodila 12. března 1878 ve vesničce Camigliano v provinčním městě Capannori. Gemma se narodila jako pátá z osmi dětí; její otec Enrico Galgani byl prosperujícím lékárníkem. Brzy po narození Gemmy se rodina přestěhovala na sever z Camigliana do nového domova v toskánském městě Lucca kvůli lepšímu vzdělání dětí. Matka Gemmy, Aurelia Galgani, onemocněla tuberkulózou. Když bylo Gemmě dva a půl roku, byla umístěna do soukromé mateřské školy, kterou vedli Elena a Ersilia Vallini. Během tohoto období zemřelo několik členů rodiny Galgani. Jejich prvorozené dítě Carlo a Gemmina mladší sestra Giulia zemřeli v raném věku. Dne 17. září 1885 zemřela Aurelia Galgani (matka Gemmy) na tuberkulózu, kterou trpěla pět let. V době úmrtí matky měla Gemma pouhých osm let. Na stejnou nemoc zemřel během studia kněžství Gemmin milovaný bratr Gino.[1]

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Gemma byla poslána do katolické školy v Lucce, kterou vedly Sestry sv. Zity. Vynikala ve francouzštině, aritmetice a hudbě. V devíti letech jí bylo dovoleno přijímat první přijímání. Gemma byla velmi oblíbená jak mezi učiteli, tak i žáky. Přestože byla tichá a zdrženlivá, vždy byla velmi milá. Před ukončením studia musela Gemma bohužel kvůli chronickým zdravotním potížím opustit školu.[2]

Dospělost[editovat | editovat zdroj]

Ve věku 16 let Gema onemocněla meningitidou (zánětem mozkových blan), ale uzdravila se. Své mimořádné vyléčení připisovala Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu na přímluvu svatého Gabriela Possenti od Panny Marie Bolestné a svaté Marguerite Marie Alacoque.[1]

Krátce po dovršení 18 let Gemma osiřela a poté byla zodpovědná za výchovu svých sedmi mladších sourozenců, což dělala se svou tetou Carolinou. Když někteří její sourozenci stárli natolik, aby nesli odpovědnost, Gemma šla krátce žít k vdané tetě. Odmítla dvě nabídky k sňatku, protože chtěla zůstat v tichu a věnovat se modlitbě. V této době se stala hospodyní u rodiny Giannini.[1][2]

Matteo Gianini byl lékarníkem z Luccy, kolegou Gemina otce. Patřil k těm, kdo se staral o Gemmu a její sourozence, po smrti jejich otce, kdy rodina upadla do bídy. Později se Gemma starala o jeho osm dětí a vypomáhala v jeho domácnosti. Gemma chtěla vstoupit do řádu k sestrám pasionisstkám, to však nebylo možné, proto uvítala příležitost žít v nové rodině. Pro její chatrné zdraví však nemohla příliš doma pomáhat.[3]

Mysticismus[editovat | editovat zdroj]

Podle biografie napsané jejím duchovním Germanem Ruoppolou [4] se u Gemmy dne 8. června 1899 ve věku jednadvaceti let objevily známky stigmat. Uvedla, že mluvila se svým strážným andělem, Ježíšem, Pannou Marií a dalšími svatými - zejména s Gabrielem Bolestné Panny Marie. Podle jejích svědectví od nich někdy dostávala zvláštní zprávy o současných nebo budoucích událostech. Se zhoršujícím se zdravím ji Ruoppolo nařídil, aby se modlila za zmizení stigmat; udělala tak a známky přestaly.[1] Řekla, že často odolávala ďáblovým útokům.

Gemma byla často nalezena v extatickém stavu. Měla schopnost levitace. Údajně když jednou objala ruce kolem kříže v jídelně, zjistila, že se vznáší nad podlahou.[5]

Stigmata[editovat | editovat zdroj]

Poprvé se u Gemmy objevila stigmata dne 8. června 1899, v předvečer svátku Nejsvětějšího Srdce. Píše:

"Cítila jsem vnitřní zármutek za své hříchy, ale tak intenzivní, že jsem už nikdy podobný necítila ... Moje vůle mě přiměla všechny je nenávidět a slíbit, že za ně budu trpět jako odpuštění. Pak se myšlenky ve mně hustě tlačily a byly to myšlenky na smutek, lásku, strach, naději a útěchu."[1]

V následném vytržení uviděla Gemma svého strážného anděla ve společnosti Panny Marie:

"Panna Maria otevřela svůj plášť a přikryla mě ním. Právě v tu chvíli se objevil Ježíš s otevřenými ranami; krev z nich netekla, ale plameny ohně, které v jednom okamžiku přišly a dotkly se mých rukou, nohou a srdce. Cítila jsem, že umírám, a měla jsem spadnout, ale pro svou matku (Pannu Marii), která mě podporovala a držela pod svým pláštěm. Zůstala jsem tedy několik hodin. Potom mě matka políbila na čelo, vidění zmizelo a já jsem se ocitla na kolenou; ale stále jsem měla ostré bolesti v rukou, nohou a srdci. Vstala jsem, abych se dostala do postele, a viděla, že z míst, kde jsem měla bolesti, tekla krev. Přikryla jsem je, jak jsem mohla, a pak jsem se s pomocí svého anděla strážného dostala do postele."[1]

Lékař Pietro Pfanner, který znal svatou Gemmu od dětství, zkoumal její tvrzení o stigmatech. Pozoroval hysterické chování a měl podezření, že mohla trpět formou neurózy. Pfanner prozkoumal Gemmu a všiml si skvrn krve na dlaních jejích rukou, ale když nařídil otřít krev vlhkým ručníkem, nenašel žádné rány. Došel k závěru, že si tento jev způsobil sama. Při jiné příležitosti tvrdila totéž Cecilia Giannini, která pozorovala šicí jehlu na podlaze vedle ní.[1]

Ohlas[editovat | editovat zdroj]

Gemma byla v okolí Luccy před svou smrtí dobře známá, zejména mezi chudobnými. Názory na ni byly rozdílné. Někteří lidé obdivovali její mimořádné ctnosti a ze zbožné úcty a obdivu ji označovali jako Pannu z Luccy. Jiní se jí vysmívali (včetně její mladší sestry Angeliny, která si zřejmě během takových zážitků zvykla z ní dělat legraci) a během kanonizačního procesu Gemmy byla považována za „nezpůsobilou“ svědčit kvůli obviněním ze snahy těžit z pověsti Gemmy.[6]

Smrt, kanonizace[editovat | editovat zdroj]

Začátkem roku 1903 byla Gemmě diagnostikována tuberkulóza a upadla do dlouhého a často bolestivého období doprovázeného několika mystickými jevy. Jedna z řeholních ošetřujících sester, která byla svědkem takového jevu uvedla: „Starali jsme se o mnoho dobrých nemocných lidí, ale nikdy jsme nic takového neviděli.“ Na začátku Svatého týdne 1903 se její zdravotní stav rychle zhoršil a na Velký pátek velmi trpěla a 11. dubna 1903, na Velkou sobotu, umírala v malé místnosti naproti domu Giannini. Po důkladném prozkoumání jejího života církví byla dne 14. května 1933 blahořečená a dne 2. května 1940 prohlášená za svatou. Gemminy relikvie jsou uloženy ve svatyni Santa Gemma spojené s passionistickým klášterem v italské Lucce. Od roku 1985 je její srdce umístěno v Santuario de Santa Gema ve španělském Madridu. Zpovědník Gemmy Galgani, Germano Ruoppolo, který ji významně ovlivnil, o ní později napsal knihu.[7]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g BELL, Rudolph M.; BELL, Rudolph M.; GALGANI, Saint Gemma. The Voices of Gemma Galgani: The Life and Afterlife of a Modern Saint. [s.l.]: University of Chicago Press 351 s. Dostupné online. ISBN 978-0-226-04196-4. (anglicky) Google-Books-ID: wVUyo4TfVyQC. 
  2. a b ONLINE, Catholic. St. Gemma Galgani - Saints & Angels. Catholic Online [online]. [cit. 2020-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Svatí na každý den : historie, spiritualita, umění : duben - květen - červen. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 455 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7195-291-6, ISBN 80-7195-291-5. OCLC 649801161 
  4. The Life of St. Gemma Galgani. www.goodreads.com [online]. [cit. 2020-11-04]. Dostupné online. 
  5. CRUZ, JOAN CARROLL, 1931-. Mysteries, marvels, miracles in the lives of saints. Rockford, Ill.: Tan Books and Publishers xxvi, 581 pages s. Dostupné online. ISBN 0-89555-541-7, ISBN 978-0-89555-541-0. OCLC 39777980 
  6. St Gemma's reaction to unkindness -forgiveness [online]. [cit. 2020-11-04]. Dostupné online. 
  7. GERMANO DI SAN STANISLAO, FATHER, 1850-1909. The life of St. Gemma Galgani. Rockford, Ill.: Tan Books and Publishers xxx, 349 pages s. Dostupné online. ISBN 0-89555-669-3, ISBN 978-0-89555-669-1. OCLC 51732693 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gemma Galgani na anglické Wikipedii.