Garrincha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Garrincha
MFdSantos-Garrincha.jpg
Osobní informace
Datum narození28. října 1933 a 23. března 1933
Místo narozeníPau Grande
Datum úmrtí20. ledna 1983 (ve věku 49 let)
Místo úmrtíRio de Janeiro
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Číslo dresu7
Pozicekřídlo a útočník
Další informace
Manžel(ka)Elza Soaresová
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Mistrovství světa ve fotbale
Zlatá medaile MS 1958 Brazílie
Zlatá medaile MS 1962 Brazílie

Manuel Francisco dos Santos, známý pod přezdívkou Garrincha (28. října 1933 Pau Grande– 20. ledna 1983 Rio de Janeiro) byl brazilský fotbalista, útočník. Jeden z nejslavnějších fotbalistů brazilské historie. Roku 1999 byl zvolen v anketě FIFA sedmým nejlepším fotbalistou 20. století,[1] v anketě IFFHS byl osmý.[2] Byl také zařazen do nejlepší jedenáctky všech dob, kterou sestavila FIFA v roce 1994.[3]

Byl dvojnásobným mistrem světa z let 1958[4] a 1962.[5] Na šampionátu 1962 v Chile se stal se čtyřmi góly i nejlepším střelcem turnaje (spolu s dalšími pěti fotbalisty). Účastnil se i světového šampionátu roku 1966.[6] V brazilské reprezentaci sehrál 50 zápasů a vstřelil 12 gólů.[7] Brazilský národní tým nikdy neprohrál, pokud byli na hřišti pospolu Garrincha a Pelé.

Život a fotbalová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z chudé venkovské rodiny a k profesionálnímu fotbalu se dostal až jako dvacetiletý. Prosadil se navzdory vážnému zdravotnímu postižení: jeho pravá noha byla o osm centimetrů kratší než levá.[8] V dětství špatně chodil, pravou nohu měl o šest centimetrů kratší a kulhal. S otcovou pomocí, který mu vyrobil jednoduchou tříkolku, denně trénoval a jeho stav se postupně zlepšoval. Začal hrát fotbal s kamarády, nakláněl se přitom na levou nohu a slabší pravou kontroloval míč. V osmnácti letech už byl nejlepším fotbalistou v Pau Grande. Do školy nechodil, od deseti let pracoval v továrně. Číst a psát se naučil až když se proslavil jako fotbalista. [9]

Většinu své kariéry prožil v brazilském klubu Botafogo de Futebol e Regatas. Od roku 1953 v něm sehrál 581 ligových zápasů, ve kterých vstřelil 232 branek. V roce 1966 přestoupil do SC Corinthians Paulista, později působil v klubech Atlético Junior de Barranquilla (Kolumbie), Clube de Regatas do Flamengo a Olaria AC.

Jeho silnou zbraní byl driblink: dokázal protihráče obejít i z klidové pozice, zkušení obránci od něho běžně dostávali „jesle“.[10] Jako pravý křídelní útočník se proslavil fintou tělem a bleskovou kličkou na pravou stranu, která vstoupila do fotbalové historie jako Garrinchova klička. Jeho lehké načechrané centrové přihrávky od brankové čáry novináři nazvali padajícími listy. [9] Je také prvním fotbalistou, o kterém je známo, že kvůli zranění soupeřova hráče přerušil útočnou akci a kopl míč do zázemí — toto dnes už tradiční gesto fair play předvedl v roce 1960 v ligovém utkání proti Fluminense FC a bývá označováno jeho jménem.[11]

Po zranění v roce 1965 a operaci kolene se už nikdy nedostal do vrcholné formy. Na MS 1966 zaznamenal v zápase s Maďarskem svoji jedinou reprezentační porážku a už se do národního týmu nevrátil. Kariéru ukončil v roce 1973. Dne 19. prosince 1973 mu byl na rozloučenou uspořádán mezinárodní zápas mezi týmem FIFA World a Brazílií na stadionu Maracaná. [9]

Jeho přezdívka Garrincha znamená v překladu "střízlík" či "malý ptáček" (Troglodytes musculus neboli střízlík zahradní), získal ji pro svou drobnou postavu. V Brazílii je znám také jako Mané Garrincha (Mané od Manuel), v hlavním městě Brasílii je dokonce takto pojmenován stadion: Estádio Nacional Mané Garrincha.

Byl znám svým bouřlivým soukromým životem: oženil se v devatenácti letech se svou první láskou Nair, se kterou měl osm dcer. Měl několik dalších vztahů. Údajně měl nejméně čtrnáct dětí.[12] V roce 1966 vzbudilo mediální ohlas jeho manželství s přední zpěvačkou samby Elzou Soaresovou. Ztratil tím hodně svých fanoušků v rodné Brazílii. [9]

Po skončení kariéry se těžce vyrovnával se ztrátou popularity. Hledal v útěchu v alkoholu, v posledních letech života chátral fyzicky, byl několikrát hospitalizován. Závislost na alkoholu, která byla v jeho rodině dědičná, vedla k jeho předčasnému úmrtí na cirhózu.[13]

O jeho popularitě v Brazílii svědčí fakt, že na mezinárodním stadiónu Estádio do Maracanã je šatna domácích pojmenována po Garrinchovi a šatna hostů po Pelém.[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. en03.touri.com [online]. [cit. 31-12-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-04-2012. 
  2. http://www.rsssf.com/miscellaneous/iffhs-century.html
  3. http://www.rsssf.com/miscellaneous/wrldallt.html
  4. http://www.rsssf.com/tables/58full.html
  5. http://www.rsssf.com/tables/62full.html
  6. http://www.rsssf.com/tables/66full.html
  7. http://www.rsssf.com/miscellaneous/garrincha-intl.html
  8. http://www.eurofotbal.cz/clanky/garrincha-radost-brazilskeho-lidu-30168/
  9. a b c d CODR, Milan; URBAN, Ivo. Přemožitelé času sv. 16. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Manoel Francisco dos Santos-Garrincha, s. 172–176. 
  10. Archivovaná kopie. theclassical.org [online]. [cit. 2015-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-20. 
  11. http://www.czasfutbolu.pl/gest-garrinchy-przechodzi-do-lamusa/91360
  12. Remembering the genius of Garrincha. news.bbc.co.uk. 2008-01-20. Dostupné online [cit. 2022-02-06]. (anglicky) 
  13. http://www.sport7.sk/clanok/6594-profil-garrincha-anjel-co-nevedel-lietat-video
  14. http://www.rozhlas.cz/zpravy/fotbal/_zprava/fotbalovy-utocnik-garrincha-byl-v-brazilii-milovan-presto-skoncil-spatne--1163688

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]