Gabriela Dunděrová
| Gabriela Dunděrová | |
|---|---|
| Rodné jméno | Gabriela Varhaníková |
| Jiná jména | dívčí Gabriela Varhaníková |
| Narození | 3. února 1908 Vsetín  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 1. července 1942 (ve věku 34 let) Kounicovy koleje  Protektorát Čechy a Morava |
| Příčina úmrtí | popravena |
| Bydliště | Kyjov |
| Národnost | česká |
| Povolání | učitelka |
| Ocenění | Československý válečný kříž 1939 |
| Choť | Vladimír Dunděra |
| Děti | Helena Minaříková, Jiří Dunděra |
| Rodiče | Josef a Marie Varhaníkovi |
| Příbuzní | švagr František Dunděra |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Gabriela Dunděrová (rozená Varhaníková, 3. února 1908 Vsetín – 1. července 1942 Kounicovy koleje) byl česká pedagožka a odbojářka v období druhé světové války popravená nacisty.
Život
[editovat | editovat zdroj]Před druhou světovou válkou
[editovat | editovat zdroj]Gabriela Varhaníková se narodila 3. února 1908 ve Vsetíně v rodině dílovedoucího Josefa Varhaníka a jeho ženy Marie. Působila jako učitelka v Bratřejově. V roce 1930 se vdala za čerstvě dostudovaného MUDr. Vladimíra Dunděru. Manželům se posléze narodily dvě děti. Vladimír Dunděra si v Kyjově zřídil ordinaci praktického lékaře a Gabriela Dunděrová poté zanechala pedagogické činnosti a pomáhala manželovi s ošetřováním pacientů a s administrativou. Ordinace se dvakrát stěhovala, podruhé v roce 1937 do vlastního nového domu čp. 616 postaveného dle návrhu architekta Josefa Poláška.
Druhá světová válka
[editovat | editovat zdroj]Po německé okupaci v březnu 1939 vstoupil její manžel do protinacistického odboje v řadách Obrany národa.[1] V roce 1942 poskytli oba ošetření a podporu veliteli výsadku Zinc Oldřichu Pechalovi a jeho spolupracovníkovi Cyrilu Žižlavkému. Za to byli 22. června 1942 zatčeni gestapem, převezeni do brněnských Kounicových kolejích, kde byli 1. července téhož roku popraveni.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]V roce 1931 se manželům Dunděrovým narodila dcera Helena, budoucí farmaceutka, později provdaná Minaříková[2], a v roce 1933 syn syn Jiří, pozdější lékař a publicista.[3] Poté, co osiřeli, se jich ujali rodiče Gabrieli Dunděrové. Její švagr František Dunděra se za války stal příslušníkem Royal Air Force a v roce 1941 zahynul při cvičném letu.[4]
Posmrtná ocenění
[editovat | editovat zdroj]
- Gabriela Dunděrová obdržela in memoriam Československý válečný kříž 1939
- Na jejich domě čp. 616 v Kyjově byla manželům Dunděrovým odhalena pamětní deska[5]