Gabriel Serényi (1817)
| Gabriel Serényi | |
|---|---|
| Poslanec moravského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1861 – 1868 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Sekretář uherské dvorské komory | |
| Ve funkci: ? – 1848 | |
| Narození | 9. listopadu 1817 Lomnice  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 26. dubna 1868 (ve věku 50 let) Luhačovice  Rakousko-Uhersko |
| Choť | (1843) Henrietta Hentschelová z Gutschdorfu (1822–1893) |
| Rodiče | Jan Nepomuk Serényi (1776–1854) a Aloisie Eötvös de Vásáros-Nemény (1791–1862) |
| Děti | Otto (1855–1927) |
| Příbuzní | bratr: Alois Serényi (1812–1893) bratr: Ladislav Serényi (1815–1893) |
| Zaměstnání | politik |
| Profese | šlechtic |
| Náboženství | římskokatolické |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Gabriel hrabě hrabě Serényi von Kis-Serényi, celým jménem Gabriel Jan Nepomuk Antonín Alois Ignác hrabě Serényi von Kis Serény (německy Gabriel Johann Nepomuk Anton Aloys Ignaz Graf Serényi von Kis Serény; 9. listopadu 1817 Lomnice[1] – 26. dubna 1868 Luhačovice) byl moravský šlechtic a politik, poslanec moravského zemského sněmu a majitel velkostatku a lázní Luhačovice.[2]
Životopis
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Pocházel ze starobylého uherského rodu Serényiů usazeného na Moravě, narodil se na zámku v Lomnici u Tišnova, jeho otcem byl hrabě Jan Nepomuk Serényi (1776–1854). Studoval v Košicích, Pešti a Banské Štiavnici, poté působil ve státních službách. Z postu sekretáře uherské dvorské komory odešel v roce 1848 do výslužby, poté se věnoval správě rodinného majetku (velkostatek Luhačovice převzal od otce v roce 1850).[3] Později znovu vstoupil do politiky jako poslanec moravského zemského sněmu (1861–1868), kde se aktivně věnoval různým tématům. Souběžně se podílel na rozvoji lázní v Luhačovicích. Tady také zemřel ve věku padesáti let. Pohřben je v rodové hrobce v kostele sv. Martina v Pozlovicích.[4]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]V Brně se oženil 30. května 1843 s baronkou Henriettou Hentschelovou z Gutschdorfu (25. 12. 1822 Brno – 9. 8. 1893 Luhačovice).[5] Narodilo se jim pět (nebo šest)[5] dětí, tři (čtyři)[5] dcery a dva synové.[6] Starší z nich, Otto Serényi dosáhl v politice postu moravského zemského hejtmana, jím také došlo k opětovnému sloučení velkostatků Lomnice a Luhačovice pod správu jednoho majitele.[7]
- 1. Gabriella (13. 3. 1845 Nagybánya – 29. 8. 1917 Brno)
- ⚭ (4. 12. 1862 Luhačovice) Artur z Lederer-Trattnernu (28. 12. 1831 Vídeň – 22. 5. 1886 Vídeň)
- 2. Irma (16. 11. 1845 Nagybánya – 11. 11. 1921 Kreutberg)
- 3. Ilka (30. 4. 1849 Brno – 9. 12. 1930 Vídeň)
- ⚭ (10. 7. 1871 Vídeň) Arnošt Sedlnitzky-Odrowaz von Choltitz (23. 11. 1841 Brno – 30. 1. 1904 Görz)
- 4. Paula (5. 3. 1854 – 25. 9. 1886 Terlau)
- 5. Otto (21. 9. 1855 Luhačovice – 27. 12. 1927 Brno)
- ⚭ 1. (22. 10. 1887 Vídeň) Josefina Berchtoldová z Uherčic (4. 3. 1862 Buchlov – 9. 9. 1888 Luhačovice)
- ⚭ 2. (26. 11. 1892 Vídeň) Leopoldina Harrachová z Rohrau a Thannhausenu (4. 1. 1872 Vídeň – 30. 7. 1917 Brno)
- 6. Géza (12. 9. 1858 Luhačovice – 1939 Brno)
- ⚭ (12. 9. 1881 Minneapolis, Minnesota, USA) Mary Schillock (5. 8. 1856 Greenfield, Massachusetts, USA – ?)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XXII.; Praha, 1906 (reprint 2000); s. 876 (heslo Serényi) ISBN 80-72-03-3-05-0
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III.; Praha, 1998; s. 688 ISBN 80-85983-15-X
- ↑ Hrobka Serényiů v kostele sv. Martina na webu obce Pozlovice dostupné online
- ↑ a b c MAREK, Miroslav. Rodokmen Serényiů 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-01-19 [cit. 2024-01-20]. Dostupné online.
- ↑ Rod Serényiů in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1861; Gotha, 1861; s. 791 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 906–907 dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MALÍŘ, Jiří a kolektiv: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918; Centrum pro studium demokracie a kultury Brno, 2012; s. 597–600 (heslo Serényi) ISBN 978-80-7325-272-4
