GPI kotva

Příklad chemické struktury GPI kotvy (červeně je vyznačen protein)

GPI kotva je molekulární aparát, který umožňuje periferní připojení bílkoviny na buněčnou membránu, a to přes glykofosfatidylinositol (GPI), jenž kovalentně spojuje protein s fosfolipidem na membráně.

Struktura

Z chemického hlediska má tři základní složky:^[1]

vlastní fosfolipid zabudovaný v lipidové dvouvrstvě buněčné membrány, konkrétně se jedná o fosfatidylinositol (PI)
uprostřed umístěný oligosacharidový řetězec, který se váže na C₆ hydroxyl inositolu na jedné straně a na fosfátovou skupinu na straně druhé; tento oligosacharid je obvykle tetrasacharidový řetězec tvořený manózou a glukózou
vlastní protein vázaný přes ethanolaminfosfát amidovou vazbou mezi C-terminálním karboxylem proteinu a aminoskupinou ethanolaminu

Mohou se vyskytovat i obměny tohoto základního schématu.^[2]

GPI kotva je na cílové proteiny (které se vyznačují řadou hydrofobních aminokyselin na C-terminu) vázána v endoplazmatickém retikulu (ER). Splynutím váčku z ER s buněčnou membránou se takové GPI-vázané proteiny dostávají na vnější stranu cytoplazmatické membrány buněk.^[1] Odstranění GPI-vázaných proteinů z membrány zase umožňují jisté PI-specifické fosfolipázy C.^[1]^[2]

Funkce

GPI kotva může mít v buňce několik funkcí:

Umožňuje rychlejší laterální pohyb proteinu po membráně, než kdyby se jednalo o klasický transmembránový protein, jenž překračuje membránu. Je to logické, protože vazba na jediný fosfolipid v jednom listu membrány umožňuje mnohem snazší difúzi, než když se protein asociuje s oběma listy membrány. To by mohlo urychlovat reakci buněk na konkrétní podněty.^[2]
Někdy jsou GPI-vazebné proteiny využívány jako dobře regulovatelný krok v signálních kaskádách v buňce^[2]
V jistých epiteliárních buňkách může GPI zacílit daný protein do apikálních částí cytoplazmatické membrány,^[2] jindy zase GPI nesmí vstupovat do klathrin-bohatých oblastí na membráně a koncentruje se v kaveolách^[1] nebo v lipidových raftech^[3]
Ve vzácných případech existuje na membránách např. Leishmanií volný glykofosfatidylinositol několika typů s neurčitou funkcí^[1]

Porucha v syntéze GPI může způsobovat onemocnění paroxysmální noční hemoglobinurii.^[2]

GPI-vázané proteiny

Ke známým proteinům, které se vážou na membránu přes GPI, patří acetylcholinesteráza červených krvinek, alkalická fosfatáza ve střevě a placentě, rozpadový akcelerační faktor (DAF) červených krvinek, 5′-nukleotidáza např. u T-lymfocytů, Thy-1 antigen, variabilní povrchový glykoprotein trypanozom^[2] či třeba určité typy kadherinů (T-kadherin).^[3]

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g MURRAY, Robert K., Daryl K. Granner, Peter A. Mayes, Victor W. Rodwell. Harper's Illustrated Biochemistry. [s.l.]: Lange Medical Books/McGraw-Hill; Medical Publishing Division, 2003. ISBN 0-07-138901-6.
↑ ^a ^b ALBERTS, Bruce , et al. The Molecular Biology of the Cell. [s.l.]: Garland Science, 2002. (4th. ed). Dostupné online. ISBN 0-8153-3218-1.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu GPI kotva na Wikimedia Commons

[oxford-1] Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1.

[harper-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g MURRAY, Robert K., Daryl K. Granner, Peter A. Mayes, Victor W. Rodwell. Harper's Illustrated Biochemistry. [s.l.]: Lange Medical Books/McGraw-Hill; Medical Publishing Division, 2003. ISBN 0-07-138901-6.

[Alberts-3] ALBERTS, Bruce , et al. The Molecular Biology of the Cell. [s.l.]: Garland Science, 2002. (4th. ed). Dostupné online. ISBN 0-8153-3218-1.

[1]

[2]

[3]