Furileusauria

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxFurileusauria
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 84 až 66 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Rekonstrukce hlavy rodu Pycnonemosaurus, zástupce skupiny.
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádTheropoda
InfrařádCeratosauria
NadčeleďAbelisauroidea
ČeleďAbelisauridae
PodčeleďFurileusauria
Filippi, 2016
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Furileusauria byl klad (vývojová skupina se společným předkem) abelisauridních teropodů, žijících v období svrchní křídy (geologický stupeň kampánmaastricht, asi před 84 až 66 miliony let) na území dnešní Jižní Ameriky (zejména pak z argentinské Patagonie). Někteří z nich dosahovaly značných rozměrů, například rod Pycnonemosaurus délky až 9 metrů.[1]

Rozšíření a popis[editovat | editovat zdroj]

Lebka rodu Abelisaurus.

V současnosti známe zástupce této skupiny pouze z Jižní Ameriky (státy Argentina a Brazílie). Jedná se celkem o sedm rodů vývojově vyspělých abelisauridů, postupně dle abecedního pořadí jsou to rody Abelisaurus, Aucasaurus, Carnotaurus, Llukalkan, Pycnonemosaurus, Quilmesaurus, Tralkasaurus a Viavenator. Tento klad byl formálně stanoven v roce 2016.[2]

Průměrná délka zástupců této čeledi činí přibližně 7,1 (+- 2,1) metru. Jednalo se tedy o středně velké až větší teropodní dinosaury.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOCHA, Vladimír. Pycnonemosaurus, největší z abelisauridů. OSEL.cz [online]. 2. prosince 2019. Dostupné online.  (česky)
  2. Leonardo S. Filippi; Ariel H. Méndez; Rubén D. Juárez Valieri & Alberto C. Garrido (2016). "A new brachyrostran with hypertrophied axial structures reveals an unexpected radiation of latest Cretaceous abelisaurids". Cretaceous Research. 61: 209–219. doi: 10.1016/j.cretres.2015.12.018
  3. Grillo, O. N.; Delcourt, R. (2017). Allometry and body length of abelisauroid theropods: Pycnonemosaurus nevesi is the new king. Cretaceous Research. 69: 71–89. doi: 10.1016/j.cretres.2016.09.001

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]