Pycnonemosaurus
 PycnonemosaurusStratigrafický výskyt: Svrchní křída, před asi 70 miliony let | |
|---|---|
 Rekonstrukce vzhledu pyknonemosaura | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | plazi (Sauropsida) |
| Nadřád | dinosauři (Dinosauria) |
| Řád | plazopánví (Saurischia) |
| Podřád | Theropoda |
| Infrařád | Ceratosauria |
| Čeleď | Abelisauridae |
| Rod | Pycnonemosaurus Kellner a Campos, 2002 |
| Typový druh | |
| Pycnonemosaurus nevesi Kellner a Campos, 2002 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pycnonemosaurus („ještěr z hustého lesa“) byl rod středně velkého masožravého dinosaura (teropoda) z čeledi Abelisauridae a kladu Furileusauria. Žil v období svrchní křídy (asi před 70 miliony let) na území dnešní Brazílie (Cambebe, stát Mato Grosso).
Materiál a taxonomie[editovat | editovat zdroj]
Tento teropod je v současnosti znám pouze podle nekompletní fosilní kostry, sestávající z 5 zubů, části sedmi ocasních obratlů, distální části pravé stydké kosti, pravé holenní kosti a části pravé lýtkové kosti. Holotyp nese označení DGM 859-R. Tvar stydké kosti a výběžku kosti holenní tohoto dinosaura odlišují od všech ostatních zástupců abelisauridů. Typový druh Pycnonemosaurus nevesi byl formálně popsán paleontology Kellnerem a Camposem v roce 2002.
Paleobiologie[editovat | editovat zdroj]
Není jisté, jak velkým dravcem pyknonemosaurus byl. Podle původních odhadů pravděpodobně dosahoval délky kolem 6 až 7 metrů[1] a výšky v kyčlích přes 2 metry[2] (novější výzkum však ukazuje, že mohl dosahovat délky kolem 8,9 metru)[3]. Stejně jako ostatní velcí abelisauři představoval nejspíš dominantního predátora ve svém ekosystému. Pohyboval se po silných zadních nohách, přední byly krátké a zakrnělé.
Ve stejném ekosystému byly objeveny také fosilie velkých sauropodních dinosaurů ze skupiny Titanosauria. Jejich mláďata nebo nemocní a staří jedinci mohli představovat potenciální kořist pyknonemosaurů.[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
- ↑ Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 79 (anglicky)
- ↑ Grillo, O. N.; Delcourt, R. (2016). "Allometry and body length of abelisauroid theropods: Pycnonemosaurus nevesi is the new king". Cretaceous Research. doi:10.1016/j.cretres.2016.09.001
- ↑ Lívia Motta Gil, Kamila L. N. Bandeira, Stephen Louis Brusatte, Paulo Victor Luiz G. da C. Pereira, Caiubi Emanuel S.Kuhn, Ailton B. de Souza, Suzana S. Hirooka & Carlos Roberto dos A. Candeiro (2020). New records of Titanosauria (Dinosauria: Sauropoda) from the Upper Cretaceous of Mid-Western Brazil (Mato Grosso). Journal of South American Earth Article 102596. doi: https://doi.org/10.1016/j.jsames.2020.102596
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Rafael Delcourt (2017). Revised morphology of Pycnonemosaurus nevesi Kellner & Campos, 2002 (Theropoda: Abelisauridae) and its phylogenetic relationships. Zootaxa 4276(1): 1-45. doi: http://dx.doi.org/10.11646/zootaxa.4276.1.1
- Kellner, A. W. A.; Campos, D. A. (2002). On a theropod dinosaur (Abelisauria) from the continental Cretaceous of Brazil. Arquivos do Museu Nacional Rio de Janeiro. 60 (3): 163–170.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pycnonemosaurus na Wikimedia Commons - Pycnonemosaurus na webu DinoData
- Pycnonemosaurus na webu Dinosaurier
- Informace na webu Earth Archives (anglicky)
- SOCHA, Vladimír. Pycnonemosaurus, největší z abelisauridů. OSEL.cz [online]. 2. prosince 2019. Dostupné online. (česky)
