Friedrich Karl von Langenau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Friedrich Karl baron Langenau
(litografie 1840, Josef Kriehuber, sbírky vídeňské galerie Albertina)
(litografie 1840, Josef Kriehuber, sbírky vídeňské galerie Albertina)
Vrchní velitel v rakouských zemích
Ve funkci:
1839 – 1840
Vrchní velitel v Haliči
Ve funkci:
1835 – 1839
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
HodnostPolní podmaršálek (1827), generálmajor (1813)

Narození7. listopadu 1782
Drážďany
Úmrtí4. července 1840 (ve věku 57 let)
Štýrský Hradec
DětiFerdinand Langenau
Marie von Mertens
Profesespisovatel literatury faktu a důstojník
Oceněnírytíř Vojenského řádu Marie Terezie
CommonsKarl Friedrich Gustav von Langenau
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich Karl Gustav svobodný pán von Langenau (7. listopadu 1782 Drážďany4. července 1840 Štýrský Hradec) byl německý šlechtic a rakouský generál. Původně sloužil v saské armádě, v roce 1813 přešel do rakouských služeb a vyznamenal se v závěrečné fázi napoleonských válek (bitva u Drážďan, bitva u Lipska). V roce 1827 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a získal titul barona. Svou kariéru završil jako vrchní velitel v Haliči (1835–1839) a rakouských zemích (1839–1840).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Portrét Friedricha Karla von Langenau (litografie, cca 1830)

Pocházel z německé šlechtické rodiny s vojenskou tradicí, byl synem saského generálporučíka Gottloba Bernarda von Langenau. Již ve třinácti letech vstoupil do saské armády a zúčastnil se válek proti revoluční Francii, následně pak bojoval v napoleonských válkách. V saské armádě dosáhl v roce 1811 hodnosti generálmajora a v tažení Napoleona a jeho spojenců do Ruska byl náčelníkem štábu 7. saského armádního sboru. Operoval v součinnosti s Karlem Schwarzenbergem, v roce 1812 byl jmenován generálním pobočníkem saského krále Fridricha Augusta I. a získal francouzský Řád čestné legie. Po Napoleonově porážce v Rusku vyjednával v Praze novou alianci Rakouska se Saskem, saský král se ale rozhodl setrvat ve spojenectví s Napoleonem. S tím Langenau nesouhlasil a v roce 1813 přešel do služeb Rakouského císařství, ještě téhož roku byl vyznamenám Leopoldovým řádem a v rakouské armádě mu byla potvrzena hodnost generálmajora.

Erb rodu von Langenau při povýšení do stavu svobodných pánů (1827)

V letech 1813–1814 bojoval v dalších bitvách proti Napoleonovi, převážně jako velitel dělostřelectva, mimo jiné byl účastníkem bitvy u Drážďan a u Lipska. Všeobecné uznání představitelů protifrancouzské koalice získal jako generální ubytovatel Schwarzenbergovy armády lokalizované v Čechách a později na Rýně. V roce 1813 obdržel za zásluhy ruský Řád sv. Anny a v roce 1815 získal rakouský Řád Marie Terezie. Po napoleonských válkách působil několik let jako velitel v Linzi, poté byl v letech 1818–1829 vojensko-diplomatickým zástupcem u spolkového sněmu ve Frankfurtu. V roce 1827 byl povýšen do stavu svobodných pánů (Freiherr) a v armádě dosáhl hodnosti polního podmaršála (1827).[1] Od roku 1832 byl zástupcem velitele v Haliči a v roce 1833 byl jmenován c. k. tajným radou. V letech 1835–1839 byl vrchním velitelem v Haličském království. Nakonec byl v srpnu 1839 jmenován vrchním velitelem pro rakouské země, ale již o necelý rok později zemřel ve Štýrském Hradci.

Jeho syn Ferdinand von Langenau (1818–1881) původně sloužil v armádě, ale po vážném zranění v roce 1848 přešel do diplomatických služeb, později byl dlouholetým rakouským vyslancem v Nizozemí (1859–1871) a rakousko-uherským velvyslancem v Rusku (1871–1880).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Služební postup Friedricha Karla von Langenau in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815); Vídeň, 2006; s. 54 dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]