Freya Madeline Starková
| Freya Madeline Starková | |
|---|---|
.jpg) Freya Madeline Starková (1923) | |
| Rodné jméno | Freya Madeline Stark |
| Narození | 31. ledna 1893 Paříž |
| Úmrtí | 9. května 1993 (ve věku 100 let) Asolo |
| Alma mater | Škola orientálních a afrických studií Londýnské univerzity Bedford College Royal Holloway, University of London |
| Povolání | objevitelka, autorka cestopisů, fotografka, esejistka a horolezkyně |
| Ocenění | Burton Memorial Medal (1934) Medaile Mungo Parka (1935) Zakladatelova medaile (1942) honorary citizen of Asolo (1946) Gold Medal of the Society of Woman Geographers (1987) … více na Wikidatech |
| Choť | Stewart Perowne (od 1947)[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Freya Madeline Starková (31. ledna 1893 Paříž – 11. května 1993 Asolo u Benátek) byla anglická cestovatelka po oblasti Středního východu.[2]
Život[editovat | editovat zdroj]
V mládí se, po překonání vážné nemoci, při níž jí hrozilo navždy upoutání na lůžko, začala věnovat studiu arabštiny, aby měla jazykový základ pro své plánované výpravy. Na cestu vyrazila v listopadu 1927, když jí bylo 34 let. Lodí se nechala dovézt do libanonského Bejrútu a odtud pokračovala do syrského Damašku, následně do Jeruzaléma, až svou cestu skončila v Káhiře. Celkem takto putovala sedm měsíců, po nichž se vrátila zpět do Evropy.[2]
Nakrátko odjela do Kanady, ale během září 1929 odcestovala do Bagdádu. Příští rok v dubnu se odtud vypravila do perského Hamadánu, odkud následně pokračovala do Kazvínu a následně do Ašnistánu. Pak se vydala k průsmyku Čada a po jeho překonání cestovala dále údolím řek Alamut a Kasir Rúd, které do té doby nebyly příliš probádány, až k hoře Kasir chán, na němž je zbudován hrad Alamút, jenž v 11. století představoval opevněné centrum Asasínů,[2] tajného ismáílitského hnutí.[3] Dál pak pokračovala ke Kaspickému moři, kde svou výpravu ukončila.[4]
Hned o rok později (1931) se vydala na další objevitelskou cestu, při níž se ubírala přes Raštagan a následně průsmyk Lala Čak, až se dostala k řece Šah Rúd a k Šahristánu. Odtud pokračovala k ruinám hradu Lamiasar. Následně ji postihla malárie a onemocněla i úplavicí. Přesto se jí podařilo dostat do údolí, které již znala ze své loňské výpravy. Prošla Salambarským průsmykem a pokusila se vystoupat na horu Tachet-i-Sulajmán (4490 m n. m.). To se jí ale nepovedlo, ale přesto pokračovala v prozkoumávání a mapování oblasti Mázandaránu.[4]
Po návratu do Evropy se Starková stala uznávanou odbornicí na arabské země a na Persii, tedy na oblast Středního východu. V průběhu druhé světové války byla nápomocna britskému ministerstvu informací, v němž se zaměřovala na oblast Arábie a tamní problematiku. S cestováním po celém světě pokračovala i po válce, kdy se vypravila do jižní Arábie, do oblasti Hadramaut, dále do Číny či do Turecka a po stopách Alexandra Makedonského procházela Malou Asií. Postřehy ze svých výprav uveřejňovala v cestopisech a několikasvazkovém autobiografickém díle.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Virginia Blainová, Isobel Grundyová, Patricia Clementsová: The Feminist Companion to Literature in English. 1990.
- ↑ a b c MARTÍNEK, Jiří; MARTÍNEK, Miloslav. Světoví cestovatelé a mořeplavci. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. 553 s. (Kdo byl kdo). ISBN 80-7277-206-6. Kapitola Philby Harry St. John Bridger, s. 397. [Dále jen Světoví cestovatelé a mořeplavci].
- ↑ SEDLÁŘOVÁ, Barbora. Asasíni ovládli umění úkladné vraždy, mýty je opředly dýmem z hašiše. iDNES.cz [online]. 2016-07-03 [cit. 2018-11-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c Světoví cestovatelé a mořeplavci, s. 471.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Freya Madeline Starková na Wikimedia Commons 
Osoba Freya Madeline Starková ve Wikicitátech
