František Tichý (architekt)
| František Tichý | |
|---|---|
 | |
| Narození | 22. leden 1886 Hradec Králové  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 6. listopadu 1961 (ve věku 75 let) Hradec Králové  Československo |
| Povolání | architekt, historik, ředitel muzea |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Tichý (22. ledna 1886, Hradec Králové, Velké náměstí č.p. 24[1] – 6. listopadu 1961, Hradec Králové) byl český architekt, historik, vydavatel, knihovník, vlastivědný spisovatel a publicista. Působil také jako ředitel městského muzea v Hradci Králové (dnes Muzeum východních Čech).[2]
Byl nejstarším dítětem hostinského Václava Tichého a Anny Tiché, rozené Caldrové. Měl deset sourozenců.[1]
Vzdělání a první léta praxe[editovat | editovat zdroj]
Do obecné školy i do reálky (1897–1904) chodil v Hradci Králové.[1][2] Po absolvování maturity (22. června 1904[1]) šel studovat architekturu na Vysokou školu technickou v Praze. K tomu svůj široký tematický záběr zájmů rozvíjel díky návštěvám přednášek prof. Karla Chytila o výtvarném umění a prof. Otakara Hostinského z estetiky.
V roce 1909 spoluzaložil Spolek českých bibliofilů v Praze. V letech 1910–1914 pracoval ve stavební kanceláři královéhradeckého stavitele Václava Rejchla staršího.
Práce pro muzeum v Hradci Králové[editovat | editovat zdroj]
Od r. 1913 začal pracovat v městském muzeu v Hradci Králové (dnes Muzeum východních Čech) jako knihovník a organizátor výstav, díky čemuž v roce 1914 uspořádal první soubornou výstavu českého ex libris. Za jeho působení byla muzejní knihovna obohacena o bibliofilský oddíl, přičemž v té době nic takového nebylo ani v pražském Národním muzeu.[1] Sám publikoval několik bibliofilských tisků věnovaných hlavně pracím hradeckých autorů.
V srpnu 1914 byl však povolán do války (léta 1915–1920 strávil v Turkestánu), čímž byla jeho práce pro hradecké muzeum přerušena. Do Hradce Králové se vrátil v roce 1921 a 21. prosince 1921 byl na schůzi městského zastupitelstva zvolen knihovníkem obecní knihovny a zároveň knihovníkem tehdejšího průmyslového muzea v Hradci Králové. Jeho roční plat činil osm tisíc tehdejších korun.[1] Spravoval též tzv. Palackého čítárnu.[2] Knihovnu se mu podařilo přesmístit z nevyhovujících malých prostor na Kavčím plácku do přízemí v domě „U Špuláků“.[1]
Od roku 1925 byl členem muzejní rady Svazu československých muzeí.[2]
Od roku 1932 byl pověřen správou Městského historického muzea (části tehdejšího muzea, tehdejší městské královéhradecké muzeum bylo rozděleno na dvě části, ale od roku 1913 sídlilo v jedné budově – historické budově Muzea východních Čech). Po odchodu ředitele královéhradeckého uměleckoprůmyslového muzea Ludvíka Domečky do výslužby (ředitelem 1895–1933) byl na návrh starosty Františka Ulricha od roku 1934 ředitelem celého muzea.[1] Na ředitelském postu zůstal do roku 1941.[3]
Doplnil, obohatil a zdokonalil sbírky, dále se soustředil na svou oblíbenou výtvarnou tematiku. Za svého působení od roku 1913 uspořádal asi 200 uměleckých výstav.[4]
Další aktivity[editovat | editovat zdroj]
Byl prvním nakladatelem básnické tvorby Rudolfa Medka, když v roce 1924 vydal jeho básnickou sbírku Prsten. V roce 1914 působil jako dopisující člen Ústřední komise pro zachování památek ve Vídni.
V Hradci Králové se velmi aktivně podílel na veřejném životě. Měl podíl na založení několika spolkových organizací: Okrašlovacího spolku (15 let jednatelem), Spolku východočeských výtvarných umělců i Kruhu přátel umění v Hradci Králové.[2]
Literární dílo[editovat | editovat zdroj]
Jeho dílo se zaměřovalo hlavně na regionální (Královéhradecko) a umělecká témata.[2]
Je autorem zejména řady knih a dalších publikačních výstupů s tematikou Hradce Králové, kde se snažil se o propagaci města a jeho památek:
- Hradec Králové: umělecko-historický průvodce(se Zdeňkem Wirthem, 1913 a 1927)
- Velký Hradec Králové (1924)
- Hradec Králové, metropole českého severovýchodu (1927)
- Památce Dr. Františka Ulricha (1930)
- Moje vzpomínky starohradecké (1932)[4]
- Průvodce po obrazárně města Hradce Králové (1940)
- Průvodce sbírkami Městského muzea v Hradci Králové (s J. Filipem, 1946)[2]
Se stejnou tematikou se zabýval i na výstavách v muzeu i v novinových článcích, např. v periodikách Kraj královéhradecký, Osvěta lidu, Královéhradecké revue pro severovýchodní Čechy a Královéhradecko (člen redakční rady). Dále napsal mnoho článků o grafice a exlibris či příspěvků do katalogů.
Na základě své účasti na ruské frontě za 1. světové války, kde byl zajat a dostal se do Turkmenistánu maloval akvarely s tematikou této země a v letech 1923–1924 o ní napsal knihu Turkestan 1915–1920.[4]
Písemná pozůstalost[editovat | editovat zdroj]
Písemnou pozůstalost získal v roce 1988 literární archiv Památníku národního písemnictví. Je uložena v jednom archivním kartónu pod přírůstkovým číslem 23/88 a zahrnuje období 1893–1953. Písemnou pozůstalost tvoří zejména materiály týkající se vydání jubilejního sborníčku k sedmdesátinám královéhradeckého starosty Dr. Františka Ulricha. Obsažena je i korespondence s básníkem Rudolfem Medkem.[4]
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
Od roku 1990 je po Františku Tichém pojmenována ulice v Hradci Králové – Svobodných Dvorech.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h Hradecké muzeum bylo už ve 30. letech proslulé. Hradecký deník. 2007-10-18. Dostupné online [cit. 2021-06-04].
- ↑ a b c d e f g Tichý, František, 1886-1961. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2021-06-04]. Dostupné online.
- ↑ Encyklopedie města Hradce Králové.. 1. vyd. vyd. Hradec Králové: Garamon 2 sv. s. Dostupné online. ISBN 978-80-86472-52-2, ISBN 80-86472-52-3. OCLC 761168827
- ↑ a b c d Badatelna.eu | Literární archiv Památníku národního písemnictví - Tichý František (architekt). www.badatelna.eu [online]. [cit. 2021-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-02.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Tichý na Wikimedia Commons
