František Dittrich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Dittrich
František Dittrich (1868)
Narození 19. února 1801
Praha-Podskalí
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 21. října 1875 (ve věku 74 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo odpočinku Olšanské hřbitovy
Funkce Primátor hlavního města Prahy (1870–1873)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Františka Dittricha na Olšanských hřbitovech

František Dittrich (19. února 1801 Praha-Podskalí[1]21. října 1875 Praha) byl pražský komunální politik, zakladatel vltavské paroplavby, v letech 18701873 purkmistr (starosta).

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v zámožné rodině kupce a dřevaře v pražském Podskalí. Jeho dětství nebylo šťastné. Ve třech letech mu zemřela matka, v roce 1810 otec a rok poté zlikvidovala hospodářská krize celé dědictví. Poručníkem se mu stal zlý a nevzdělaný člověk, který ho jen využíval k těžké práci. Mladý Dittrich se nechal najmout jako plavec vorů na Vltavě a Labi,[2] šetřil tvrdě vydělané peníze a v 25 letech si otevřel vlastní dřevařský obchod.[3] a později i hostinec[4] V roce 1828 se stal pražským měšťanem a postupně se zapojoval do veřejného života. Roku 1832 se při zakládání opatrovny na Hrádku seznámil s učitelem Janem Svobodou a spisovatelem Frantou Šumavským, o dva roky později se stal členem Matice české.[2] Kontakty s obrozenci i četba historické literatury ho přivedla k vlasteneckému hnutí. Podporoval například spolek Podskalák[4] nebo kajetánské divadlo na Malé Straně. Roku 1839 koupil Poříčskou radnici v Podskalí a o dva roky později založil s přáteli „českou společnost“. Ta pak zorganizovala velké národní schůze: První, několikatisícovou, roku 1842 na hradě Točník, druhou pak o velikonocích 1845 na ledě v Podskalí. Cílem bylo podpořit v českém obyvatelstvu národní uvědomění a myšlenku spolčování. Krátce po druhé schůzi postihla roku 1845 Prahu velká povodeň. Během ní Dittrich, jako zkušený lodník, na člunu zachránil 80 lidí ze zatopených domů.[2]

K dalším jeho vlasteneckým činům v té době patřilo spoluzaložení Měšťanské besedy (31. ledna 1846) a účast na schůzi ve Svatováclavských lázních i v „Pražské deputaci“, která roku 1848 tlumočila požadavky Čechů rakouskému císaři Ferdinandu Dobrotivému. Byl v té době také zvolen do pražského obecního zastupitelstva. S nástupem Bachova absolutismu ale ukončil svou politickou činnost a stáhl se do ústraní. Zápasil přitom s těžkou nemocí i depresemi. Podnikl ale také soukromou cestu do Kostnice a Švýcarska a roku 1851 se stal členem prvního výboru pro stavbu Národního divadla.[2]

Do aktivní politiky se vrátil až po roce 1859, kdy se po prohrané válce s Itálií vrátila demokracie. V roce 1861 se zasloužil o zvolení Františka Pštrosse pražským purkmistrem. O rok později se podílel na záchranných pracích při další povodni; dostal za to od purkmistra zlatý záslužný kříž s korunou. Když pak František Václav Pštross v roce 1863 zemřel, stal se Dittrich náměstkem jeho nástupce Bělského. Jeho úsilí v této funkci se zaměřilo na zajištění levné, jednoduché správy a dobré péče o obecní majetek. Kromě jiného zlepšil hospodaření nemocnice na Karlově a a stal se vrchním ředitelem chudinského domu. Roku 1865 byl zvolen předsedou Sboru pro dostavění Národního divadla a Praha věnovala na jeho podnět tomuto spolku 40 tisíc zlatých.[2] Zavedl čísla orientační vedle existujících popisných a prosazoval, aby se ulice pojmenovávaly podle významných českých osobností.[3]

Jednou z jeho největších zásluh bylo zahájení paroplavby na Vltavě 25. srpna 1865. Musel přitom bojovat s nedůvěrou velké části veřejnosti, která měla na paměti ztroskotání lodi Mecséry v Chuchli v roce 1857. Už první plavba do Štěchovic ale zaznamenala velký úspěch a vyvolala obrovský zájem. Za zřízení tohoto podniku dostal Dittrich rytířský kříž Františka Josefa.[2]

V roce 1870 byl zvolen purkmistrem po několikaměsíčním bezvládí, kdy předchozí kandidáti buď odmítli převzít úřad, nebo nebyli schváleni císařem. Jako starosta se podílel na založení peněžní burzy a zřízení hlavního nádraží; 5. března 1871 také na Staroměstské radnici uzavřel první civilní sňatek. Byl patronem při založení podpůrného spolku Vltavan. V čele města stál do roku 1873, po skončení funkčního období už znovu nekandidoval.[2]

Dittrichovým heslem, které se v roce 1865 objevilo na jeho litografické podobizně, bylo „Bez okázalosti k blahu vlasti“. Byl dáván za vzor správného Čecha a dobrého měšťana.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c d e f g h František Dittrich. Světozor. 5. 1868, roč. 2, čís. 21, s. 207 - 209. Dostupné online. 
  3. a b LEDVINKA, Václav. Purkmistři, starostové a primátoři sjednocené Prahy. František Dittrich. Listy hlavního města Prahy. 2. 2009, roč. 9, čís. 2, s. 7. Dostupné online. 
  4. a b Životopis na stránkách Rozhlasu Brno

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 122. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig–Doš. Praha: Libri, 2010. 216–338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 228–229. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Pražský starosta
Předchůdce:
Karel Leopold Klaudy
1870 - 1873
František Dittrich
Nástupce:
Josef Huleš