Přeskočit na obsah

Frankolín jihoafrický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxFrankolín jihoafrický
alternativní popis obrázku chybí
Frankolín jihoafrický
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádhrabaví (Galliformes)
Čeleďbažantovití (Phasianidae)
Rodfrankolín (Scleroptila)
Binomické jméno
Scleroptila afra
(Latham, 1790)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frankolín jihoafrický (Scleroptila afra) je druh bažantovitého ptáka, který se vyskytuje pouze v Jihoafrické republice a Lesothu.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Druh formálně popsal anglický ornitolog John Latham v roce 1790.[1] Lathamův popis byl založen na exempláři z Mysu dobré naděje, který pocházel ze sbírek Josepha Bankse.[2] V minulosti byl frankolín jihoafrický považován za konspecifický s frankolínem vřesovištním (Scleroptila psilolaema).[3]

Druhové jméno afra pochází z latinského Afer (africký).[4] Jedná se o monotypický taxon.[5]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Druh je rozšířen pouze podél jižní části Jihoafrické republiky a v Lesothu.[6] Nejčastěji se vyskytuje v alpinské travnaté a keřovité krajině o nadmořských výškách 1800–2750 m n. m.[3]

Ilustrace frankolína jihoafrického (C. G. Finch-Davies, 1912)

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o nenápadně zbarveného frankolína s hnědo-šedě-rezavým opeřením. Zobák je černohnědý, horní čelist je zakončena ostrou mírně hákovitou špičkou. Duhovky jsou hnědé, nohy hnědožluté. Dospělci dosahují výšky kolem 31–33 cm a váhy 354–410 g.[7]

Biologie a ekologie[editovat | editovat zdroj]

Frankolín jihoafrický se vyskytuje v menších skupinkách o asi 8 jedincích, občas i ve větších uskupeních do 25 jedinců.[3] Živí se převážně rostlinným materiálem, jako jsou cibule, listy, kořínky, ovoce a semena. Občas pozře i hmyz.[7]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo představuje jen důlek v zemi vystlaný trávou a někdy i peřím. Samice snáší kolem 4–8 vajec o rozměrech 40×30 mm. Zbarvení vajec bývá žlutohnědé, občas s hnědými až břidlicovými skvrnami. Inkubuje pouze samice po dobu kolem 22 dní. Ptáčata jsou vysoce prekociální a již krátce po vyklubání opouští hnízd a shánějí si potravu sama. Zůstávají nicméně v blízkosti rodičů po většinu hnízdního období.[7]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) ve své zprávě o stavu populace z roku 2016 druh hodnotil jako málo dotčený.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LATHAM, John. Index ornithologicus, sive, Systema ornithologiae : complectens avium divisionem in classes, ordines, genera, species, ipsarumque varietates : adjectis synonymis, locis, descriptionibus, &c. Svazek 2. Londini: Sumptibus authoris, 1790. 464 s. Dostupné online. S. 648. 
  2. LATHAM, John. A general synopsis of birds. Svazek v.2:pt.2. London: Printed for Benj. White, 1783. 532 s. Dostupné online. S. 773. 
  3. a b c The atlas of southern African birds. Příprava vydání J. A. Harrison, BirdLife South Africa. Johannesburg: BirdLife South Africa, 1997. 2 s. ISBN 978-0-620-20729-4, ISBN 978-0-620-20730-0. S. 280-281. 
  4. JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names [online]. 2010 [cit. 2020-06-29]. S. 35. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Pheasants, partridges, francolins. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v14.1 [cit. 2024-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b Scleroptila afra [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2024-05-13]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22678764A92787853.en. (anglicky) 
  7. a b c MOURA, Nárgila; KIRWAN, Guy M.; MCGOWAN, Philip J. K. Gray-winged Francolin (Scleroptila afra), version 2.0. Birds of the World. 2024. Dostupné online [cit. 2024-05-30]. ISSN 2771-3105. DOI 10.2173/bow.gywfra1.02species_shared.bow.project_name. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • The atlas of southern African birds. Příprava vydání J. A. Harrison, BirdLife South Africa. Johannesburg: BirdLife South Africa, 1997. 2 s. ISBN 978-0-620-20729-4, ISBN 978-0-620-20730-0. S. 280-281. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]