Franc Rozman
| Franc Rozman – Stane | |
|---|---|
 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Svaz komunistů Jugoslávie |
| Vojenská služba | |
| Služba | Španělská občanská válka Druhá světová válka |
| Hodnost | generálporučík |
| Velel | NOV a PO Slovinska |
| Narození | 27. března 1911 Spodnje Pirniče, Rakousko-Uhersko (dnes Slovinsko) |
| Úmrtí | 7. listopadu 1944 (ve věku 33 let).svg){kind=small} Črnomelj, území obsazené NOV i POJ (formálně Itálie, dnes Slovinsko) |
| Místo pohřbení | Městská občina Lublaň Tomb of National Heroes |
| Národnost | slovinská |
| Profese | voják, partyzán a politik |
| Ocenění | Národní hrdina Jugoslávie (1944) Řád Suvorova 2. třídy Řád hrdiny lidu |
| Commons | Franc Rozman - Stane |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Franc Rozman (pseudonym Stane; 27. března 1911 Spodnje Pirniče[1] – 7. listopadu 1944 Črnomelj[1]) byl účastník občanské války ve Španělsku a za druhé světové války slovinský partyzánský velitel.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v osadě Spodnje Pirniče nedaleko od Lublaně. V roce 1914 zmizel na ruské frontě jeho otec, a rodina tak zůstala opuštěná. Po svatbě sestry se střídali různí opatrovníci. Jedním z nich byl i pozdější národní hrdina Jugoslávie Tine Rožanc. Právě on jako přesvědčený komunista přivedl k této ideologii malého Franceho i jeho bratra. Rozman se vyučil pekařem a rozhodl se odsloužit si službu v armádě. Jeho ambice však narazily na nedostatečné vzdělání, a tak skončil v pekařské četě v hodnosti desátníka.[2]
Po vojenské službě si otevřel vlastní pekárnu, jež však nakonec zbankrotovala.[2] Odešel do Itálie v době, kdy vypukla Habešská válka, v níž se rozhodl přidat na stranu Habešanů. Aby se k nim mohl dostat, chtěl vstoupit do italské armády jako dobrovolník a poté sběhnout. To se ovšem nepodařilo, a tak se vrátil do Jugoslávie. Jakmile vypukla občanská válka ve Španělsku, odebral se přes severní Itálii a Francii do Španělska. Zde se účastnil bojů, dosáhl hodnosti kapitána a obdržel medaili za chrabrost.[3]
V únoru 1939 se jeho oddíl stáhl do Francie, kde byl Rozman v letech 1939 až 1941 vězněn v různých táborech. V roce 1941 byl odveden na nucené práce do Říše, odkud zanedlouho se skupinou bojovníků jugoslávského původu uprchli do vlasti, kde se připojili k Titovým národněosvobozeneckým oddílům. Při velení – od praporu po brigádu – využil zkušenosti z bojů ze Španělska. 14. července 1943 se stal velitelem hlavního štábu národněosvobozeneckých vojsk a partyzánských oddílů (NOV i PO) ve Slovinsku.[2] Ve stejné době byl povýšen do hodnosti generálmajora, v září 1944 pak do hodnosti generálporučíka.[3]
7. listopadu 1944 se Rozman zúčastnil spolu s dalšími veliteli NOV i PO testování nových zbraní.[3] Anglický minomet při zkoušce vybuchl a ačkoliv byla Rozmanovi okamžitě poskytnuta nezbytná lékařská pomoc, téhož dne v partyzánské nemocnici Kanižarica v Črnomelji zraněním podlehl.[3][1] 11. listopadu 1944 byl prohlášen národním hrdinou Jugoslávie.[2]
V roce 2011 byla u příležitosti stého výročí jeho narození vydána poštovní známka a dvoueurová pamětní mince.[4] Ke kritice mince, na níž se nachází i pěticípá hvězda, jež je nejen symbolem jugoslávských partyzánů, ale i komunismu, využil předseda opoziční pravicové Slovinské demokratické strany (SDS) Janez Janša rozhovor s německými médii.[5] Janša a jeho SDS označili vydání mince za provokaci, neboť Rozman byl – podle nich – válečným zločincem; spornou je především jeho účast na likvidaci civilistů.[6] Sdružení slovinských partyzánských veteránů slovy svého předsedy Janeze Stanovnika ocenilo vydání mince a vyjádřilo politování nad pomlouvačnou kampaní slovinské pravice, která podle nich chce především vymazat stopy národní zrady dřívějších přisluhovačů Hitlera.[7] Slavnostního shromáždění u příležitosti Rozmanových stých narozenin se kromě Stanovnika a veteránů zúčastnil také bývalý slovinský prezident Milan Kučan, ministr školství a sportu Igor Lukšič a náčelník generálního štábu Slovinského vojska Alojz Šteiner.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Banka Slovenije. 100th anniversary of the birth of the national hero Franc Rozman – Stane [online]. 2011-02 [cit. 2011-06-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Heroji Jogoslavenske narodnooslobodilačke borbe 1941. – 1945. [pdf]. [cit. 2011-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-28. (srbsky)
- ↑ a b c d Franc Rozman-Stane. Dogovori: glasilo občine Ljubljana Center. 1975, roč. 6, čís. 6, s. 3. Dostupné online.
- ↑ MMC RTV SLO. Franc Rozman - Stane: Pred kovancem je bila znamka. MMC RTV SLO [online]. 2011-04-13 [cit. 2011-06-16]. Dostupné online. (slovinsky)
- ↑ Euro-Krise mit Tito-Stern. Frankfurter Allgemeine Zeitung [online]. 2011-03-28 [cit. 2011-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-09. (německy)
- ↑ MMC RTV SLO/STA. FAZ: Prvi evrokovanec s Titovo zvezdo. MMC RTV SLO [online]. 2011-03-29 [cit. 2011-06-16]. Dostupné online. (slovinsky)
- ↑ a b Government Communication Office. Legendary WWII Commander Remembered Amidst Controversy [online]. 2011-03-26 [cit. 2011-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-03. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Franc Rozman na Wikimedia Commons - (anglicky) Banka Slovenije. 100th anniversary of the birth of the national hero Franc Rozman – Stane [online]. 2011-02 [cit. 2011-06-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Rozman na ilustraci z r. 1954
