Fortuna (planetka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
(19) Fortuna
 
Předběžné označení A902 UG
Katalogové číslo 19
Název Fortuna
Objevena
Datum 22. srpna 1852
Místo Londýn
Objevitel John Russell Hind
Elementy dráhy
(Ekvinokcium J2000,0)
Epocha 2006-09-22 00:00:00,0 UTC
2454000,5 JD
Velká poloosa 2,4414 AU
365 233 430 km
Excentricita 0,1593
Perihel 2,0525  AU
307 044 100 km
Afel 2,8304  AU
423 432 070 km
Perioda (oběžná doba) 3,8148 roku
1393,352 dne
Střední denní pohyb 0,2584°/den
Sklon dráhy k ekliptice 1,5734°
Délka vzestupného uzlu 211,3712°
Argument šířky perihelu 181,9583°
Střední anomálie 89.3523°
Průchod perihelem 2005-10-11 03:57:07,4 UTC
2453654,6647 JD
Rotace tělesa
Perioda rotace 7,445 h
Severní pól α=?
δ=?
Sklon osy k rovině dráhy  ?°
Fyzikální vlastnosti
Absolutní hvězdná velikost 7,13
Odhadovaný průměr 220 (225×205±12) km
Albedo 0,028±0,001
Hmotnost ~ 1,2×1019 kg
Střední hustota ~ 2,0 g/cm3
Gravitační parametr ~ 0,80 km3/s2
Zrychlení na povrchu ~ 0,066 m/s2
~ 6,7×10−3g
Úniková rychlost ~ 120 m/s
Teplota {{{T}}} K
Spektrální třída C (G)

(19) Fortuna je jednou z největších planetek v hlavním pásu planetek. Složením se podobá trpasličí planetě (1) Ceres; má tmavý povrch pokrytý jednoduchými uhlíkatými látkami.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Objevil ji J. R. Hind, a to 22. srpna 1852 na londýnské soukromé hvězdárně George Bishopa. Pojmenoval ji po Fortuně, římské bohyni štěstí.

Popis objektu[editovat | editovat zdroj]

Tato planetka patří na základě spektroskopických průzkumů do skupiny C, tedy uhlíkatých objektů a to do podskupiny G, neboť v infračervené oblasti byly zjištěny spektrální pásy, odpovídající chemickým vazbám C—H. Dá se z toho usoudit, že její povrch obsahuje značné množství tholinu, vznikajícího fotolýzou uhlovodíků působením jednak slunečního ultrafialového záření, tak korpuskulárního kosmického záření. Další spektrální pásy ukazují na přítomnost hydratovaných křemičitanů a oxidů železa. Zdá se být prokázané, že se její povrch nejvíce blíží složení chondritických meteoritů třídy CM. Někteří astronomové tuto planetku dokonce spolu s (1) Ceres považují za mateřské těleso uhlíkatých chonditů (např. meteoritu Murchison).

V roce 1993 uskutečnil Hubbleův vesmírný dalekohled první podrobná pozorování. Bylo zjištěno, že planetka má v průměru asi 0,2 úhlové vteřiny a téměř kulovitý tvar. Pátrání po jejích družicích bylo bezvýsledné.

Několika pozorovaných zákrytů hvězd bylo též použito k upřesnění velikosti tohoto tělesa.

Průzkum objektu[editovat | editovat zdroj]

Tato planetka dosud nebyla zblízka zkoumána žádnou pozemskou sondou. V 90. létech 20. stol. ruští vědci ve spolupráci s německými ji navrhovali jako jeden z možných cílů kosmické mise s cílem odběru vzorků hornin vzhledem k tomu, že se pohybuje ve vnitřní části hlavního pásu planetek a protože představuje zřejmě charakteristického zástupce třídy objektů s málo přeměněným materiálem z doby formování sluneční soustavy. Byla též na seznamu potencionálních cílů pozorování zblízka později zrušeného projektu sondy CRAF (Comet Rendezvous and Asteroid Fly-by).

Související články[editovat | editovat zdroj]