Přeskočit na obsah

Folklór

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek nepokrývá téma dostatečně z celosvětového hlediska.
Pokuste se, prosíme, článek vylepšit a doplnit nebo k možnému zdokonalení přispět v diskusi.
Folklorní soubor Malá Rusava ve valašském lidovém kroji

Folklór či folklor je označení pro osobité hudební, slovesné, taneční a dramatické projevy kultury integrovaných skupin obyvatelstva, například venkovského či městského.[1] Mezi folklór je přirozeně zahrnována i lidová hmotná a zvykoslovná kultura. S odstupem času se ukázalo, že je nezbytné z hlediska folklóru zkoumat i soudobé lidové projevy.[2] Studiem folklóru se zabývá folkloristika, etnografie a zprostředkovaně také historie umění včetně architektury a designu. O udržování lokálních historických kulturních zvyklostí se často starají folklorní soubory. Vystupují mj. na folklorních festivalech. Festivaly v Čechách a na Moravě nejsou patrně tak časté jako například na Slovensku, v Polsku nebo Srbsku.

Charakteristika

[editovat | editovat zdroj]

Pojem poprvé použil britský bibliograf William Thoms roku 1846 jako název článku v časopise The Athanaeum.[1] Je složen z anglických slov folk „lid“ a lore „tradice, znalosti“ a původně se jako folklór označovala lidová kultura jako celek. Například ve Francii a Itálii se tento pojem používá stále i pro hmotnou lidovou kulturu. Často je také folklór ztotožňován s lidovou slovesností, ta však tvoří část folklóru.[3]

Folklorní obřady nebo zvyky se týkají celé řady různých událostí. Často se věnují tomu, co se odehrává v průběhu roku (dožínky, posvícení, Vánoce, Velikonoce), nebo v průběhu lidského života (narození, svatba, pohřeb).

Folklorní projevy začaly mizet s nástupem moderní techniky; jakmile se začalo šířit umění a zapsaný text, který lidé už uměli číst, nebyl již prostor pro vlastní lidovou tvorbu. V těchto dobách (19. století) se řada badatelů pokoušela dokumentovat folklorní zvyky z odlehlejších koutů Evropy nebo své země. Jejich práce jednak přispěly k základu folkloristiky a etnologie, jednak k pozvednutí povědomí o venkovu. Pokud byla vesnice vnímána jako zavrženíhodné místo, řada obrozenců a kulturně činných osob ve svém přesvědčení obrátila. Pro Evropu 19. století byly lidové motivy z hor, selského prostředí nebo vzdálených míst něčím novým, neznámým a vzbudily velký ohlas. Bohatství lidových zvyků začalo být chápáno jako národní dědictví, se kterým se snadno mohly početné rodící se národy (včetně českého) dobře ztotožnit.

Pojmem folklór se chápe zejména tzv. rekonstruovaný (stylizovaný) folklór zahrnující naučené texty a rituály, stylově rozvíjené a prezentované v záměrně uspořádaných situacích (např. kapely hrající na tradiční nástroje, vokální a taneční skupiny). Populární se staly i slovanské písně a například v Polsku patří k oblíbeným soubor Mazowsze, který vznikl po druhé světové válce a který se proslavil i zahraničí.

Zatímco historický folklór vnímáme převážně harmonicky, soudobá lidová tvorba na nás působí často jako pokleslá až kýčovitá. Je tomu tak mj. proto, že současný lidový autor již nevychází ze silné identity svého etnika a tvoří pod vlivem rychle se střídajících kulturních podnětů z celého světa, které není často v jeho silách harmonicky integrovat. V soudobé lidové tvorbě jde také často o zplanělé profesionální formy vycházející právě z módy.

Folklor se projevuje i v hmotném vyjádření – jako malířství, architektura, textil, šperky a jiné rukodělné výrobky, oblékání nebo i gastronomie. Nemalému počtu umělců sloužil právě folklór jako významná inspirace vlastní tvorby (např. Antonín Dvořák a opery Rusalka nebo Čert a Káča).

Řada folklorních námětů z ústního projevu se stala základem později úspěšných pohádek, románů či filmů; oblíbené jsou rovněž báje a pověsti.

Jazyková příručka

[editovat | editovat zdroj]

Folklór: lidová kultura (folklorní: z lidového prostředí, z lidové tradice; s námětem z lidového prostředí, s námětem z lidové tradice). Někdy část lidové kultury, tedy lidový slovesný projev nebo hudební projev nebo dramatický projev nebo taneční projev nebo hmotná kultura (lidová slovesnost, lidová hudba, lidové divadlo, lidový tanec, výrobky lidu, lidová architektura…)…[4]

V přeneseném významu, v nadsázce, zejména v médiích: historky a tradovaná („opakovaná“, „opakující se“) vyprávění vázaná k určitému společenskému prostředí (pivní folklór, rybářský folklór, studentský folklór aj.); opakující se, stereotypní projevy ve společenském chování (předvolební folklór, politický folklór…).[4]

V beletrii

[editovat | editovat zdroj]

V beletrii se hodnotou folklóru (a také jeho úpadkem v někdejší socialistické společnosti) zabývá například Milan Kundera v románu Žert, napsaném v roce 1965.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Malý etnologický slovník. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2011. ISBN 978-80-87261-70-5. S. 31. 
  2. ↑ FASSATI, Tomáš. Současný životní styl českého venkova a lidové užité umění: (90. léta 20. století). Benešov: Muzeum umění Benešov 38 l., [48] l. obr. příl s. Dostupné online. ISBN 80-903144-1-4, ISBN 978-80-903144-1-2. OCLC 53265955 
  3. ↑ Malý etnologický slovník. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2011. ISBN 978-80-87261-70-5. S. 32. 
  4. ↑ a b Folklór. In: Internetová jazyková příručka [online]. 2008–2023 [cit. 21. 2. 2023]. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=folkl%C3%B3r

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BAHENSKÝ, František et al. Velké dějiny zemí Koruny české. Tematická řada, Lidová kultura. Praha: Paseka, 2014. 802 s., [32] s. obr. příloh. ISBN 978-80-7432-000-2.
  • FASSATI, Tomáš. Současný životní styl českého venkova a lidové užité umění: (90. léta 20. století). Benešov: Muzeum umění Benešov, 2002. 38 listů, [48] l. obr. příloh. ISBN 80-903144-1-4.
  • LANGHAMMEROVÁ, Jiřina. Etnografický slovník. 3. díl, Lidový oděv v českých zemích. Praha: Národní muzeum, 1990. 66 s.
  • LANGHAMMEROVÁ, Jiřina. Lidové zvyky: výroční obyčeje z Čech a Moravy. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 341 s. ISBN 80-7106-525-0.
  • NÁRODNÍ ÚSTAV LIDOVÉ KULTURY. Malý etnologický slovník. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2011. 115 s. ISBN 978-80-87261-70-5.
  • STAVĚLOVÁ, Daniela et al. Tíha a beztíže folkloru: folklorní hnutí druhé poloviny 20. století v českých zemích. Praha: Academia, 2022. 694 s. ISBN 978-80-200-3286-7. Šťastné zítřky, sv. 36.
  • TONCROVÁ, Marta a SMUTNÁ, Silva. Lidové písně z Podhorácka. I., Náměšťsko a Velkobítešsko [zpěvník]. Třebíč: Muzeum Vysočiny, 2011. 510 s. ISBN 978-80-87112-53-3.
  • TONCROVÁ, Marta, ed., SMUTNÁ, Silva, ed. a TOMÁŠOVÁ, Eva. Lidové písně z Podhorácka. II., Třebíčsko, Hrotovicko, Moravskobudějovicko a Jemnicko [zpěvník]. Třebíč: Muzeum Vysočiny, 2013. 510 s. ISBN 978-80-86894-25-6.
  • TONCROVÁ, Marta, ed., SMUTNÁ, Silva, ed. a OCHRYMČUKOVÁ, Irena. Lidové písně z Podhorácka. III., Tišnovsko a Bystřicko [zpěvník]. Třebíč: Muzeum Vysočiny, 2015. 510 s. ISBN 978-80-86894-36-2.
  • VLADIMIR 518 (ed.): Kmeny 90, BiggBoss a Yinachi, 2016, 816 s., ISBN 978-80-906019-9-4

Lidové zvyky v regionech

[editovat | editovat zdroj]
  • DUŠEK, Libor. Lidové zvyky Krkonoš. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 2015. 49 s. ISBN 978-80-87706-71-8.
  • GALBIČKOVÁ, Jana. Lidové zvyky a tradice Podorlicka. [Týniště nad Orlicí]: Galbičková Jana, 2013. 196 s. ISBN 978-80-904485-7-5.
  • CHALOUPKA, Miroslav. Lidové zvyky a obyčeje našich předků, aneb, Jaký býval v minulosti rok na Dobré. Velká Dobrá: pro obec Velká Dobrá vydal Dr. Josef Ženka st., 2017. 84 s. ISBN 978-80-88082-07-1.
  • KREJČÍ, Pavel. Lidové zvyky a zábavy na venkově. Hořice: František Erbert, 1948. 32 nečísl. s., 2 listy obr. příloh.
  • KRUŽÍK, Jan a REICHMAN, Stanislav. Lidové zvyky a slavnosti na Podluží. Břeclav: Okresní kulturní středisko, 1982. 100 s.
  • ŘEHOUNEK, Jan. …aby nás Pán Bůh zachovati ráčil…: lidové svátky, oslavy a obyčeje ve středním Polabí: Hromnice, Masopust, Velikonoce, Čarodejnice, Máje, Posvícení, Advent, Vánoce. Nymburk: Jan Řehounek – Kaplanka, 2015. 130 s. ISBN 978-80-87523-10-0.
  • SASSMANN, Alois a kol. Lidové zvyky a obyčeje na Novohradsku; Masopust na Novohradsku. Nové Hrady: Město Nové Hrady, [2019?]. 42 s.
  • STUDNICKI, Grzegorz. Lidové zvyky a obyčeje na Těšínském Slezsku = Obrzędowość doroczna i rodzinna na Śląsku Cieszyńskim. [Bystřice nad Olší]: Ducatus Teschinensis ve spolupráci s Muzeem Śląska Cieszyńskiego, 2011. 135 s. ISBN 978-80-260-1249-8.
  • ŠEBELA, Jan. Lidové zvyky a obyčeje na Českotřebovsku. V České Třebové: Městské muzeum, 1999. 14 s. Vlastivědné zajímavosti Českotřebovska, sv. 13. ISBN 80-238-5131-4.
  • THEIMER, Johann. Lidové zvyky a obyčeje Moravskoberounska. Moravský Beroun: Město Moravský Beroun ve spolupráci se Zemským archivem v Opavě – Státním okresním archivem Bruntál se sídlem v Krnově, 2014. 71 s. ISBN 978-80-87632-17-8.
  • VELEBNÁ, Eva a MAYER, Karel. Lidové zvyky a obyčeje v křesťanském roce. Úvaly u Prahy: Albra, 1996. 47 s. ISBN 80-238-0570-3.
  • VOBOŘILOVÁ, Miroslava. Lidové zvyky a obyčeje ve Rtyni v Podkrkonoší. [S. l.]: [s. n.], [19-- ]. 1 sv. [Vlastník: Muzeum Podkrkonoší Trutnov.]

Časopis Roots, lidové zvyky

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Folklór&oldid=23756089“