Florence Marlyová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Florence Marlyová
Tokyo File 212 screen5.jpeg
Narození 2. června 1919
Obrnice
Úmrtí 9. listopadu 1978 (ve věku 59 let)
Glendale
Manžel(ka) Pierre Chenal (1937–1955)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Florence Marly, vlastním jménem Hana Smékalová (2. června 1919 Obrnice9. listopadu 1978 Glendale, Kalifornie, USA) byla mezinárodně proslulá herečka českého původu.

Narodila se 2. června 1918 v Obrnicích u Mostu. Od dětství recitovala a zpívala, nemohla se však stát operní pěvkyní kvůli vadě hlasivek a v sedmnácti letech odešla do Paříže, kde na Sorbonně studovala literaturu, dějiny umění a filozofii. V Paříži ji pak náhodné setkání s režisérem Pierrem Chenalem (1904–1990), za kterého se provdala, vyneslo mezi přední hvězdy francouzského filmu. Hrála například v jeho filmu Alibi (L'Alibi 1938) i v dalších filmech jiných francouzských režisérů.

V roce 1940 opustila Francii a přes Portugalsko se dostala do Argentiny, kde se později v roce 1942 setkala se svým manželem, který se angažoval v protinacistickém odboji a musel uprchnout. I tady se dokázala prosadit a po roce 1943 hrála ve třech španělsky mluvených filmech. Třetí z nich, snímek Cesta bez návratu (Viaje sin regreso, 1946), režíroval opět Chenal. Po návratu do Evropy zazářila ve válečném dramatu René Clémenta Krysy (Les maudits, 1947), který zvítězil na filmovém festivalu v Cannes a jí získal nominaci na nejlepší herečku festivalu a cenu kritiky. Režisér Otakar Vávra ji v roce 1948 angažoval do role princezny v jejím jediném českém filmu Krakatit.

Hrála i v Hollywoodu, například ve filmu Lewise Allena Sealed Verdict (1948), po boku Humphreyho Bogarta ve filmu Tokyo Joe (1949). V padesátých letech se omylem dostala na černou listinu kvůli podezření z levicové orientace a to zabrzdilo její kariéru. V polovině 50. let hrála znovu ve dvou španělsky mluvených filmech svého manžela Pierra Chenala, se kterým se později rozvedla. V roce 1956 se znovu provdala za rakouského hraběte Degenharta von Wurmbrand-Stuppach (1893–1965) a i když se ještě v témže roce rozvedla, užívala i nadále dobře znějící jméno hraběnka Florence von Wurmbrand.

V padesátých letech se objevovala v amerických televizních seriálech a jako zpěvačka a pianistka účinkovala také v nočních klubech. Jejím posledním celovečerním filmem se stal v roce 1973 hororový příběh Dr. Death: Seeker of Souls a v témže roce naposledy zazářila na filmovém festivalu v Cannes v krátkometrážním filmu Space Boys, k němuž sama napsala scénář i hudbu.

Zemřela v šedesáti letech na infarkt 9. listopadu 1978 v Glendale Kalifornii.

V českém filmu sehrála roli princezny ve filmu Otakara Vávry Krakatit (1948) podle Karla Čapka. Další role v exilu.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]