Florence Marlyová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Florence Marlyová
Tokyo File 212 screen5.jpeg
Narození 2. června 1919
Obrnice
Úmrtí 9. listopadu 1978 (ve věku 59 let)
Glendale
Manžel(ka) Pierre Chenal (1937–1955)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Florence Marly, vlastním jménem Hana Smékalová (2. června 1919 Obrnice9. listopadu 1978 Glendale, Kalifornie, USA) byla mezinárodně proslulá herečka českého původu.

Narodila se 2. června 1918 v Obrnicích u Mostu. Od dětství recitovala a zpívala, nemohla se však stát operní pěvkyní kvůli vadě hlasivek a v sedmnácti letech odešla do Paříže, kde na Sorbonně studovala literaturu, dějiny umění a filozofii. V Paříži ji pak náhodné setkání s režisérem Pierrem Chenalem (1904–1990), za kterého se provdala, vyneslo mezi přední hvězdy francouzského filmu. Hrála například v jeho filmu Alibi (L'Alibi 1938) i v dalších filmech jiných francouzských režisérů.

V roce 1940 opustila Francii a přes Portugalsko se dostala do Argentiny, kde se později v roce 1942 setkala se svým manželem, který se angažoval v protinacistickém odboji a musel uprchnout. I tady se dokázala prosadit a po roce 1943 hrála ve třech španělsky mluvených filmech. Třetí z nich, snímek Cesta bez návratu (Viaje sin regreso, 1946), režíroval opět Chenal. Po návratu do Evropy zazářila ve válečném dramatu René Clémenta Krysy (Les maudits, 1947), který zvítězil na filmovém festivalu v Cannes a jí získal nominaci na nejlepší herečku festivalu a cenu kritiky. Režisér Otakar Vávra ji v roce 1948 angažoval do role princezny v jejím jediném českém filmu Krakatit.

Hrála i v Hollywoodu, například ve filmu Lewise Allena Sealed Verdict (1948), po boku Humphreyho Bogarta ve filmu Tokyo Joe (1949). V padesátých letech se omylem dostala na černou listinu kvůli podezření z levicové orientace a to zabrzdilo její kariéru. V polovině 50. let hrála znovu ve dvou španělsky mluvených filmech svého manžela Pierra Chenala, se kterým se později rozvedla. V roce 1956 se znovu provdala za rakouského hraběte Degenharta von Wurmbrand-Stuppach (1893–1965) a i když se ještě v témže roce rozvedla, užívala i nadále dobře znějící jméno hraběnka Florence von Wurmbrand.

V padesátých letech se objevovala v amerických televizních seriálech a jako zpěvačka a pianistka účinkovala také v nočních klubech. Jejím posledním celovečerním filmem se stal v roce 1973 hororový příběh Dr. Death: Seeker of Souls a v témže roce naposledy zazářila na filmovém festivalu v Cannes v krátkometrážním filmu Space Boys, k němuž sama napsala scénář i hudbu.

Zemřela v šedesáti letech na infarkt 9. listopadu 1978 v Glendale Kalifornii.

V českém filmu sehrála roli princezny ve filmu Otakara Vávry Krakatit (1948) podle Karla Čapka. Další role v exilu.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]