Filémón (básník)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek pojednává o skladateli komedií. Možná hledáte: Filemón, biblická postava, adresát listu Pavla z Tarsu.
Filémón ze Syrákús
Rodné jméno Φιλήμων
Narození 365/360 př. n. l. ?
Syrákúsy (Sicílie), méně pravděpodobně Soloi v Kilíkii (nyní v Turecku)
Úmrtí 264/263 př. n. l.? (téměř 100 let)
Athény
Povolání básník, dramatik
Národnost řecká
Žánr komedie
Děti Filémón Mladší, dramatik
Vliv na Plautus
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Filémón (řecky Φιλήμων, asi 365/360 př. n. l.264/263 př. n. l.)[1] byl starořecký básník a dramatik, skladatel komedií.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se pravděpodobně v letech 365/360 př. n. l. Údaje o jeho původu nejsou jednotné. Většinou se soudí, že pocházel ze Syrákús[2] [3] na Sicílii, ale jiný starověký zdroj uvádí jako jeho rodiště Soloi v Kilíkii.[1] [4]

Na athénském jevišti působil od roku 330 př. n. l.[5] Po Menandrovi byl nejvýzamnějším představitelem tzv. nové atické komedie; v roce 327 př. n. l. zvítězil o Dionýsiích, třikrát vyhrál o Lénajích. V roce 307/306 př. n. l. se stal athénským občanem.[4]

Nějakou dobu údajně pobýval na dvoře Ptolemaiovců v Alexandrii.[1] Zemřel ve vysokém věku,[5] bylo mu téměř sto let (264/263 př. n. l.).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Složil 97 komedií, z nichž se žádná nedochovala. Částečně se zachovaly názvy (známe 64 titulů) a více než 200 zlomků.[4] Některé z nich ale mohou být dílem Filémóna Mladšího, jeho syna, který byl též dramatikem a složil 54 komedií.[5]

Filémónovy hry oplývaly jadrným vtipem a byly velmi oblíbené.[6] Drsný humor jeho komedií byl často příčinou Filémónova vítězství nad jemnějším Menandrem.[1]

Římský dramatik Plautus užil několika jeho her jako předlohy pro své komedie. Zpracováním Filémónových komedií jsou Plautovy hry Mercator, Trinummus [Trojgroš] a Mostellaria [Komedie o strašidle].[4]

Je třikrát lépe zvířatům, jimž dán
přec není rozum, žádné otázky
a jiné zbytečnosti – zákonem jim
je přirozenost vlastní; jen lidem však
je život víc, než může člověk snést –
ten otrok představ, tvůrce zákonů.

—Filémón[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d BORECKÝ, Bořivoj a kol. Slovník spisovatelů. Řecko: antická, byzantská a novořecká literatura. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1975. 668 s. cnb002111317. S. 232.
  2. ŚWIDERKOVÁ, Anna. Tvář helénistického světa: od Alexandra Velikého do císaře Augusta. 1. vyd. Praha: Panorama, 1983. 401 s. cnb000007874. S. 39.
  3. BAHNÍK, Václav, ed. et al. Slovník antické kultury. [1. vyd.]. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. cnb000160204. S. 213.
  4. a b c d CANFORA, Luciano. Dějiny řecké literatury. Překlad Dagmar Bartoňková. Vyd. 1. Praha: KLP, 2001. 893 s. ISBN 80-85917-69-6. S. 519.
  5. a b c Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 9. díl. V Praze: J. Otto, 1895. 1037 s. cnb000277218. S. 198.
  6. SVOBODA, Ludvík ed. a kol. Encyklopedie antiky. 1. vyd. Praha: Academia, 1973. 744 s. cnb000127564. S. 194.
  7. THOMSON, George Derwent. O staré řecké společnosti. II, První filosofové. Překlad Soňa Nová a Zora Wolfová. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1958. 354 s. cnb000448806. [Citovaný text je na str. 223–224.]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BORECKÝ, Bořivoj a kol. Slovník spisovatelů. Řecko: antická, byzantská a novořecká literatura. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1975. 668 s. cnb002111317. S. 232.
  • CANFORA, Luciano. Dějiny řecké literatury. Překlad Dagmar Bartoňková. Vyd. 1. Praha: KLP, 2001. 893 s. ISBN 80-85917-69-6. S. 519.
  • Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 9. díl. V Praze: J. Otto, 1895. 1037 s. cnb000277218. S. 198. Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]