Přeskočit na obsah

Evika Siliňová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Evika Siliňová
Evika Siliňová (2023)
Evika Siliňová (2023)
24. předsedkyně vlády Lotyšska
Úřadující
Ve funkci od:
15. září 2023
PrezidentEdgars Rinkēvičs
PředchůdceArturs Krišjānis Kariņš
Ministryně sociálních věcí
Ve funkci:
14. prosince 2022 – 15. září 2023
Předseda vládyArturs Krišjānis Kariņš
PředchůdceGatis Eglītis
NástupceUldis Augulis
Poslankyně Saeimu
Ve funkci:
1. listopadu 2022 – 14. prosince 2022
Stranická příslušnost
ČlenstvíJednota
Narození3. srpna 1975 (49 let)
Riga
ChoťAigars Siliņš
Děti3
Alma materLotyšská univerzita
Profesepolitička a právnička
OceněníŘád kněžny Olgy 1. třídy (2024)
CommonsEvika Siliņa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Evika Siliňová (nepřechýleně Siliņa, * 3. srpna 1975 Riga)[1] je lotyšská právnička a politička, od září 2023 předsedkyně vlády Lotyšska. Stala se tak druhou ženou v této funkci.[2] Předtím působila jako ministryně sociálních věcí ve druhé vládě Arturse Krišjānise Kariņše.[3][4]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1993–1997 absolvovala bakalářské studium práv na Lotyšské univerzitě. Poté získala magisterský titul v oboru společenské vědy, mezinárodní a evropské právo na Právnické fakultě v Rize.[5]

V letech 2003–2012 pracovala jako advokátka se specializací na mezinárodní a vnitrostátní obchodní právo.[6]

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V parlamentních volbách v roce 2011 kandidovala za středopravicovou Zatlerovu reformní stranu, ale nebyla zvolena.[7] V letech 2011–2012 působila jako právní poradkyně lotyšského ministerstva vnitra.[8]

Od ledna 2013 do ledna 2019 působila jako parlamentní tajemnice na ministerstvu vnitra.[9] Jako parlamentní tajemnice byla chválena za svou otevřenost vůči novinářům, například při vysvětlování postoje ministerstva vnitra k různým otázkám, a také za boj proti syntetickým kanabinoidům a jejich šíření v Lotyšsku.[10][11] Zastupovala také ministerstvo v některých mezinárodních organizacích, jako je OSN, Interpol a CEPOL.[12]

Dne 23. ledna 2019 nastoupila do funkce parlamentní tajemnice předsedy vlády, kterým byl Arturs Krišjānis Kariņš.[13][14]

Ministryně sociálních věci

[editovat | editovat zdroj]

V parlamentních volbách v roce 2022 kandidovala za středopravicovou stranu Nová jednota a byla zvolena poslankyní Saeimu.[15] Dne 6. prosince 2022 byla jmenována ministryní sociálních věcí ve vládě Arturse Krišjānise Kariņše.[16] Vláda získala důvěru 14. prosince.[17]

Zasloužila se o zvýšení minimální mzdy, na kterou jsou navázány důchody a další státní sociální dávky.[18] Dne 23. února 2023 ji předseda vlády jmenoval členkou nově vzniklého Výboru pro fondy Evropské unie.[19] Dne 4. července 2023 její ministerstvo předložilo Saeimu ratifikaci Istanbulské úmluvy, byť s určitými výhradami a bez podpory koaličního partnera Národní aliance.[20][21]

Předsedkyně vlády

[editovat | editovat zdroj]

Dne 16. srpna 2023, den po rezignaci Arturse Krišjānise Kariņše, nominovala Nová jednota Siliņu jako kandidátku na post předsedkyně vlády.[22] Prezident Edgars Rinkēvičs ji 24. srpna pověřil sestavením vlády.[23]

Dne 29. srpna odmítla aliance Sjednocená kandidátka účast ve vládě.[24] Dne 1. září Siliņa uvedla, že hodlá získat parlamentní většinu se Svazem zelených a zemědělců a Pokrokovou stranou.[25] O dvanáct dní později představila složení nové vlády, v níž má Nová jednota sedm ministerstev, Svaz zelených a zemědělců čtyři a Pokroková strana tři, přičemž ministrem zahraničí je expremiér Kariņš.[26]

Dne 15. září 2023 získala vláda důvěru Saeimu, když obdržela 53 hlasů.[27] Siliņa prohlásila, že bude usilovat o integraci ruskojazyčné menšiny, dokončení plotu na hranicích s Ruskem a Běloruskem a výrazné navýšení vojenského rozpočtu v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu.[1] Později téhož dne se konalo první zasedání vlády.[28]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Siliņa je vdaná za Aigarse Siliņše, s nímž má tři děti.[8][29] Hovoří plynně anglicky a rusky.[6]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Evika Siliņa na anglické Wikipedii a Evika Siliňová na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b Evika Silina führt Lettlands neue Regierungskoalition. Die Presse [online]. 2023-09-15 [cit. 2023-09-18]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ Saeima ar 53 balsīm apstiprina Evikas Siliņas valdību. www.lsm.lv [online]. 2023-09-17 [cit. 2023-09-18]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  3. ↑ LĪCĪTE, Madara. Evika Siliņa is New Unity's party pick for PM. eng.lsm.lv [online]. 2023-08-16 [cit. 2023-09-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ EGLITIS, Aaron. Latvia Minister Silina Poised to Succeed Karins as Prime Minister. Bloomberg [online]. 2023-08-16 [cit. 2023-09-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ Evika Siliņa. www.vienotiba.lv [online]. [cit. 2023-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (lotyšsky) 
  6. ↑ a b Iekšlietu ministrijas parlamentārā sekretāre. www.iem.gov.lv [online]. [cit. 2023-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (lotyšsky) 
  7. ↑ .gada 11.Saeimas vēlēšanas. www.cvk.lv [online]. [cit. 2023-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (lotyšsky) 
  8. ↑ a b EVIKA SILIŅA. Puaro [online]. [cit. 2023-09-18]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  9. ↑ Evika Siliņa. Vláda Lotyšska [online]. [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  10. ↑ ZVIRBULIS, Girst. Kurš patiesībā vada Iekšlietu ministriju? 23. www.la.lv [online]. 2016-02-15 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  11. ↑ Evika Siliņa: narkotiku lietošanas ierobežošanā jārīkojas proaktīvi. lvportals.lv [online]. 2017-05-18 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  12. ↑ Kas ir Jaunās Vienotības izvirzītā premjera amata kandidāte Evika Siliņa?. www.tvnet.lv [online]. 2023-08-17 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  13. ↑ LŪSE, Lolita. Kariņa «labā roka» Evika Siliņa: Es esmu augs, kas nav lolots labā augsnē. Santa [online]. 2022-10-26 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  14. ↑ LIBEKA, Māra. Evika Siliņa - cita veida jaunā līdere?. Lasi [online]. 2023-08-17 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  15. ↑ Latvian minister Evika Silina asked to take PM role. EURACTIV [online]. 2023-08-25 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. 
  16. ↑ New Latvian coalition ministerial posts announced. ERR [online]. 2022-12-06 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. 
  17. ↑ Saeima confirms the new Karins government. The Baltic Times [online]. 2022-12-14 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. 
  18. ↑ Welfare Minister: Raising minimum income level is priority. eng.lsm.lv [online]. 2022-12-27 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. 
  19. ↑ 'EU Fund Committee' formed by PM Kariņš. eng.lsm.lv [online]. 2023-02-23 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. 
  20. ↑ Welfare Ministry puts forward ratification of Istanbul Convention with reference to Constitutional values for approval. The Baltic Times [online]. 2023-07-04 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. 
  21. ↑ Minister on Istanbul Convention: stereotypes are hardest to fight. eng.lsm.lv [online]. 2023-07-13 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. 
  22. ↑ «Jaunā Vienotība» oficiāli virza premjera amatam labklājības ministri Eviku Siliņu. www.lsm.lv [online]. 2023-08-16 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  23. ↑ Agence France Presse. Latvian Minister Asked To Take PM Role. Barron's [online]. 2023-08-24 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. 
  24. ↑ United List declines Siliņa's four-party coalition offer. eng.lsm.lv [online]. 2023-08-29 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. 
  25. ↑ No more tangos: Siliņa to offer another three-party coalition with reduced Saeima majority. eng.lsm.lv [online]. 2023-09-01 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. 
  26. ↑ Precise shape of proposed new Latvian government revealed. eng.lsm.lv [online]. 2023-09-13 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. 
  27. ↑ EGLITIS, Aaron. Latvia Gets New Prime Minister Evika Silina With Parliament Majority. Bloomberg [online]. 2023-09-15 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. 
  28. ↑ New Latvian cabinet has its first meeting. eng.lsm.lv [online]. 2023-09-15 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. 
  29. ↑ Vai "Jaunā vienotība" topošās premjeres biogrāfijā patiesi visu izpētījusi?. Neatkarīgā [online]. 2023-08-18 [cit. 2023-09-18]. Dostupné online. (lotyšsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Evika_Siliňová&oldid=24154583“