Přeskočit na obsah

Euroasijské jazyky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Euroasijské jazyky
Rozšířenícelosvětově, především Evropa, Amerika, Austrálie, střední, severní a severovýchodní Asie a Indie
Počet mluvčích3,5 miliardy
Počet jazyků250
Klasifikace
Dělení
západní větev:

střední větev:

východní větev:

Euroasijské jazyky jsou hypotetickou jazykovou velkorodinou, sdružující jazykové rodiny se vzdáleným společným předkem. Autorem hypotézy je americký lingvista Joseph Greenberg.[1]

Tato teorie předpokládá, že některé euroasijské jazykové rodiny a jazyky severoamerických Inuitů se před zhruba 10 000 lety vyvinuly ze společného prajazyka. Do euroasijské jazykové velkorodiny se řadí následující jazykové rodiny a osamocené jazyky:

Greenberg předpokládá, že další skupinu, blízkou euroasijským jazykům, tvoří amerindské jazyky, tedy indiánské jazyky vyjma skupiny na-dené.

Podobnou hypotézou představuje předpokládaná velkorodina nostratických jazyků, kterou je možné vnímat buď jako širší, nadřazenou skupinu, nebo jako alternativní skupinu. Do obou skupin bývají vedle indoevropských jazyků řazeny jazyky altajské a uralské. Ruský lingvista Vladislav Markovič Illič-Svityč k nim navíc řadil jazyky afroasijské, drávidské a kartvelské (jihokavkazské), dánský lingvista Holger Pedersen do této skupiny nezařadil altajské jazyky a do příbuzenstva indoevropských a uralských jazyků kladl eskymácko-aleutské a afroasijské.

Související články

[editovat | editovat zdroj]
  1. Greenberg, Joseph H. 2000. Indo-European and Its Closest Relatives: The Eurasiatic Language Family. Volume 1, Grammar. Stanford: Stanford University Press