Estado Novo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o portugalské republice. O brazilském státě pojednává článek Vargasova éra.
Portugalská republika
República Portuguesa
 Ditadura Nacional 19331974 Junta de Salvação Nacional 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Hymna: A Portuguesa
Motto: Deus, Pátria e Familia („Bůh, vlast a rodina“)
geografie
Mapa
rozloha:
2 168 071 km² (1940)
obyvatelstvo
počet obyvatel:
17 103 404 (1940)
státní útvar
unitární salazaristická parlamentní republika s autoritářskou diktaturou a vládou jedné strany
vznik:
19. března 1933
zánik:
25. dubna 1974
státní útvary a území
předcházející:
Ditadura Nacional Ditadura Nacional
následující:
Junta de Salvação Nacional Junta de Salvação Nacional

Estado Novo („nový stát“) nebo Druhá republika (portugalsky Segunda República Portuguesa) byl korporativní režim zavedený v Portugalsku v roce 1933. Vyvinul se z předchozího s názvem Ditadura Nacional („národní diktatura“), který vznikl po státním převratu 28. května 1926 proti demokratické, ale nestabilní první republice. Společně jsou Ditadura Nacional a Estado Novo uznávány jako druhá portugalská republika. Estado Novo, velmi inspirované konzervativními a autokratickými ideologiemi, vyvinul António de Oliveira Salazar, který byl předsedou Rady ministrů od roku 1932, dokud ho nemoc v roce 1968 nedonutila funkci opustit.

Po druhé světové válce a období dekolonizace bylo Portugalsko ostře kritizováno většinou mezinárodního společenství a Estado Novo bylo jedním z nejdéle přežívajících autoritářských režimů v Evropě. Na rozdíl od komunismu, socialismu, anarchismu, liberalismu a antikolonialismu byl režim konzervativní, korporativistický a nacionalistický a vynucoval portugalský tradiční katolicismus. Jeho politika předpokládala udržení Portugalska jako koloniální mocnosti pod doktrínou lusotropikalismu, přičemž Angola, Mosambik a další portugalské kolonie byly označovány za rozšíření samotného Portugalska, které „primitivním a barbarským“ národům v afrických a asijských državách údajně přineslo civilizaci a osvětu v podobě křesťanství. V rámci Estado Novo se Portugalsko pokusilo udržet pohromadě obrovskou koloniální říši, rozkládaící se na třech kontinentech a o celkové ploše 2 168 081 kilometrů čtverečních, zatímco ostatní evropské státy se již z velké části svých bývalých kolonií zbavily a přenechaly nad nimi vládu domorodému obyvatelstvu.[1]

Portugalsko vstoupilo do Organizace spojených národů (OSN) v roce 1955 a bylo zakládajícím členem NATO (1949), OECD (1961) a EFTA (1960). V roce 1968 byl novým představitelem jmenován Marcelo Caetano, který nadále připravoval cestu k ekonomické integraci s Evropou a dosáhl podpisu dohody o volném obchodu s EHS v roce 1972. Koncem padesátých let se režimu Estado Novo podařilo vytáhnout Portugalsko z vzdělávací propasti, ve které se již dlouho nacházelo: negramotnost dětí školního věku prakticky zmizela.[2][3]

Od roku 1950 až do Salazarovy smrti v roce 1970 zaznamenalo Portugalsko růst HDP na obyvatele s průměrnou roční mírou 5,7 procenta. Ekonomický růst a úrovně tvorby kapitálu od roku 1960 do roku 1973 byly charakterizovány bezkonkurenční silnou roční mírou růstu HDP (6,9%), průmyslovou výrobou (9%), soukromou spotřebou (6,5%) a tvorbou hrubého fixního kapitálu ( 7,8%).[4] V roce 1960, při zahájení Salazarovy hospodářské politiky zaměřené na spíše na budoucí směřování, činil HDP Portugalska na obyvatele pouze 38 procent průměru Evropského společenství (ES-12); na konci Salazarova období v roce 1968 už vzrostl na 48 procent a v roce 1973 dosáhl portugalský HDP na obyvatele pod vedením Marcela Caetana 56,4 procenta průměru ES-12.[5] Z dlouhodobé analýzy vyplývá, že po dlouhém období hospodářských rozdílů před rokem 1914 a období chaosu za první republiky se portugalská ekonomika do roku 1950 mírně vzpamatovala a poté vstoupila na cestu silného ekonomické růstu.[6]

Tento ekonomický růst byl však vykoupen tvrdými politickými represemi a naprostým potlačováním jakýchkoliv projevů opozice či nesouhlasu s režimem a jeho vůdci. V první polovině vlády režimu sice probíhaly demokratické volby, ale většinou měli občané na výběr jen z jednoho, režimem schváleného kandidáta. Roku 1958, po neúspěšné kandidatuře opozičního generála Humberta Delgada na prezidenta a zvěstech o manipulaci s volbami, byly demokratické volby zrušeny úplně a výběr prezidenta přenechán Národnímu Shromáždění. PIDE (Polícia Internacional e de Defesa do Estado, později DGS, Direcção-Geral de Segurança a původně PVDE, Polícia de Vigilância e Defesa do Estado), portugalská policie, běžně zatýkala, mučila, věznila a zabíjela zejména levicové představitele opozice.

25. dubna 1974 došlo v Lisabonu ke Karafiátové revoluci - vojenskému převratu organizovanému levicovými portugalskými důstojníky, Movimento das Forças Armadas (MFA), a režim Estado Novo byl svržen.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Portugal não é um país pequeno: superfície do império colonial português comparada com a dos principais países da Europa, Penafiel, [ca 1935] - Biblioteca Nacional Digital [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 May 2011. (anglicky) 
  2. CANDEIAS, António; SIMÕES, EDUARDA. Alfabetização e escola em Portugal no século XX: Censos Nacionais e estudos de caso.. Análise Psicológica. 1999, s. 163–194. Dostupné online [cit. 10 May 2014]. (portugalsky) 
  3. Candeias, António (2004). Alfabetização e Escola em Portugal nos Séculos XIX e XX. Os Censos e as Estatísticas (Lisboa, Fundação Calouste Gulbenkian)
  4. MATTOSO, José; ROSAS, Fernando. História de Portugal: o Estado Novo. Lisbon: Estampa, 1994. ISBN 978-9723310863. S. 474. (portugalsky) 
  5. LINZ, Juan J.; LINZ, Professor Juan J.; STEPAN, Alfred; STEPAN, Wallace Sayre Professor Alfred. Internet Archive. Problems of Democratic Transition and Consolidation: Southern Europe, South America, and Post-Communist Europe. [s.l.]: JHU Press, 16 August 1996. Dostupné online. ISBN 9780801851582. S. 128. (anglicky) 
  6. (portugalsky) Fundação da SEDES – As primeiras motivações Archivováno 19. 12. 2012 na Wayback Machine, "Nos anos 60 e até 1973 teve lugar, provavelmente, o mais rápido período de crescimento económico da nossa História, traduzido na industrialização, na expansão do turismo, no comércio com a EFTA, no desenvolvimento dos sectores financeiros, investimento estrangeiro e grandes projectos de infra-estruturas. Em consequência, os indicadores de rendimentos e consumo acompanham essa evolução, reforçados ainda pelas remessas de emigrantes.", SEDES

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]