Ernesto Laclau

Ernesto Laclau
Ernesto Laclau
Narození	6. října 1935 ; Buenos Aires
Úmrtí	13. dubna 2014 (ve věku 78 let) ; Sevilla
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Povolání	filozof, vysokoškolský učitel a sociolog
Alma mater	Facultad de Filosofía y Letras de la Universidad de Buenos Aires; University of Essex
Témata	filozofie
Ocenění	Bachelor of Economics; Guggenheimovo stipendium
Manžel(ka)	Chantal Mouffeová
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernesto Laclau (6. října 1935 – 13. dubna 2014, Sevilla, Španělsko) byl argentinský filozof, představitel postmarxismu a poststrukturalismu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z Buenos Aires, odešel však do Spojených států, kde se nakonec stal profesorem politických věd na Univerzitě v Essexu (New York).

Vypracoval tzv. filozofii radikální nahodilosti, při čemž byl velmi ovlivněn zejména koncepcí diskurzu Michela Foucaulta a différance Jacquese Derridy.

Spolu s Chantal Mouffeovou napsal vlivnou knihu Hegemonie a socialistická strategie, v níž se pokusil definovat tzv. postmarxismus, tedy radikálně demokratickou politickou strategii, která by se neopírala o proletariát ani žádný jiný konkrétní politický projekt.

Politics and Ideology in Marxist Theory (1977)
LACLAU, Ernesto, MOUFFE, Chantal: Hegemony and socialist strategy: toward a radical democratic politics, London, Verso 1985 (česky: Hegemonie a socialistická strategie, 2014).
New Reflections on the Revolution of our Time (1990)
The Making of Political Identities (1994)
Emancipation(s) (1996)
Contingency, Hegemony, Universality (2000) (s Judith Butlerovou a Slavojem Žižekem)
On Populist Reason (2005)
Elusive Universality (2010)

BARKER, Chris: Slovník kulturálních studií, Praha, Portál 2006. ISBN 80-7367-099-2