Ernesto Laclau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ernesto Laclau
Narození 6. října 1935
Buenos Aires
Úmrtí 13. dubna 2014 (ve věku 78 let)
Sevilla
Povolání filosof, vysokoškolský pedagog a sociolog
Alma mater Universita Buenos Aires
University of Essex
Ocenění Guggenheimovo stipendium
Manžel(ka) Chantal Mouffeová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernesto Laclau (6. října 193513. dubna 2014, Sevilla, Španělsko) byl argentinský filozof, představitel postmarxismu a poststrukturalismu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z Buenos Aires, odešel však do Spojených států, kde se nakonec stal profesorem politických věd na Univerzitě v Essexu (New York).

Vypracoval tzv. filozofii radikální nahodilosti, při čemž byl velmi ovlivněn zejména koncepcí diskurzu Michela Foucaulta a différance Jacquese Derridy.

Spolu s Chantal Mouffeovou napsal vlivnou knihu Hegemony and socialist strategy: toward a radical democratic politics, v níž se pokusil definovat tzv. postmarxismus, tedy radikálně demokratickou politickou strategii, která by se neopírala o proletariát ani žádný jiný konkrétní politický projekt.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Politics and Ideology in Marxist Theory (1977)
  • LACLAU, Ernesto, MOUFFE, Chantal: Hegemony and socialist strategy: toward a radical democratic politics, London, Verso 1985.
  • New Reflections on the Revolution of our Time (1990)
  • The Making of Political Identities (1994)
  • Emancipation(s) (1996)
  • Contingency, Hegemony, Universality (2000) (s Judith Butlerovou a Slavojem Žižekem)
  • On Populist Reason (2005)
  • Elusive Universality (2010)

Literatura[editovat | editovat zdroj]