Epos 257

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Soubor:Retroreflexe.jpg
Ústřední objekt Eposova projektu Retroreflexe umístěný na fasádě jednoho ze smíchovských domů

Epos 257 (198?, Praha[1]) je český výtvarný umělec pracující s urbanistickým prostředím a ikonografií města. Jeho identita zůstává neznámá [2]. Eposova tvorba je zaměřena zejména na problematiku veřejného prostoru. Svými uměleckými intervencemi často cílí na aktuální společenská témata.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narozen v osmdesátých letech v Praze. Začínal jako writer, první tagy vytvořil již ve třinácti letech. K umělcovým počátkům odkazuje rovněž číslovka v jeho pseudonymu. Pod číslem 257 se totiž dlouhou dobu skrýval paragraf zaměřený na poškozování cizí věci, se kterým Epos přicházel opakovaně do styku.[3] Některé principy charakteristické pro graffiti lze ve výtvarníkově tvorbě stále vysledovat. Především jsou to invazivní charakter práce, insiderský vhled do městské krajiny a vědomý pohyb na hraně zákona nebo za ní.[4] [5] Epos 257 je absolventem Vysoké školy umělecko-průmyslové[6] a členem mezioborového uskupení Ztohoven[7].

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Pro uměleckou činnost Epose 257 je charakteristické zkoumání veřejného prostoru, především pak způsobu, jakým je využíván a hranice toho, co je a co není veřejné.[8] Zejména v pozdějším umělcově díle se často mísí živelnost a drzost pouliční scény s hloubavostí a komplexností kriticky uvažujícího autora. Tvorbu ve veřejném prostředí Epos opakovaně konfrontuje s jejím institucionálním pojetím.[9][10] Má za sebou pět sólových a množství kolektivních výstav doma i v zahraničí.

Seno[editovat | editovat zdroj]

Roku 2009 anonymně rozmístil po centru Prahy na třicet balíků sena a zprostředkoval tak konfrontaci odvěkého venkovského motivu s prostředím velkoměsta. Jeho počin byl však (zejména bulvárními médii) následně spojován s obecným ohrožením nebo dokonce s terorismem. Po čase akci zopakoval v rámci realizace pro piazzetu Národního divadla, tentokrát však již záměrně s veškerým úředním povolením.[11]

50 metrů čtverečních veřejného prostoru[editovat | editovat zdroj]

V testování veřejného prostoru i v rámci vztahu s legislativou pokračoval Epos i o rok později. Tehdy plotem ohradil prostor na Palackého náměstí v Praze (na němž platí výjimka umožňující veřejná shromáždění bez ohlášení a které je tak označováno za český „Hyde Park“) o výměře padesáti metrů čtverečních. Uvnitř vymezeného místa se přitom nenacházelo ani neodehrávalo cokoliv jiného než mimo něj. Absurdní ohrada na náměstí vydržela 54 dní. Po takto dlouhé době se úřadům ozval sám umělec. Epos tak poukázal na určitou lhostejnost k zacházení s veřejným prostorem a neopodstatněnost některých omezení, která se s ním pojí.[12]

Portrait[editovat | editovat zdroj]

Opakovaně se Epos 257 ve své činnosti věnuje také billboardům. V projektu Portrait z roku 2013 svébytně zacházel s portrétem coby tradiční výtvarnou disciplínou, když před tehdejšími prezidentskými volbami vyřízl obří tváře obou finalistů usmívajících se na lid z gigantických plakátů a následně je zarámoval. Zatímco pozůstatky propagačních plakátů postrádající tváře politiků daly vyniknout klišovité prázdnotě propagandistických hesel, sklem opatřená zpodobnění instaloval umělec naproti sobě. Díky přirozené vlastnosti skla odrážet obraz od svého povrchu tak do tváře jednotlivých „protipólů“ vzájemně pronikal zrcadlící se obraz politického soka. Autor tím dal vzniknout hříčce narážející na často konstruovanou protikladnost, do níž jsou političtí lídři uváděni. Gigantickou podobiznu vítězného Miloše Zemana krátce po jeho zvolení Epos ještě umístil do Národní technické knihovny.[13]

Posse 228[editovat | editovat zdroj]

Na podzim roku 2014 zaměřil umělec svou pozornost na politické kampaně před tehdejšími komunálními volbami. Do nich se podvratně zapojil, když distribuoval letáky nabádající k ničení vizuální propagandy politiků v městském veřejném prostoru. K tomu měl sloužit jednoduchý návod na výrobu malého „granátu“ z žárovky, lepenky a barvy. Sám autor potom se svými „jednotkami“ potřísnil na stovky pražských billboardů. Již předtím Epos na billboardy pálil z ručně vyrobené zbraně. Podle vlastních slov tak odkazoval nejen na principy guerilla artu, ale i na abstraktní expresionismus a techniku drippingu.[14][15]

Retroreflexe[editovat | editovat zdroj]

Umělcův počin Retroreflexe je rozsáhlý a mnohovrstevnatý projekt, jehož ústřední část, mozaiku z 256 autentických dopravních značek, umístil Epos 257 na fasádu jednoho z domů na pražské Knížecí ulici. Materiál pro symbolickou mapu hlavního města přitom výtvarník získal prostřednictvím rozsáhlé výměny jednotlivých značení po celé metropoli. Víceznačný název odkazuje nejen na doslovně odrazivé vlastnosti dopravních značek, ale znovu i na spojitost obecnější – celá práce je reflexí umělcových výprav do útrob metropole. Výstavní část projektu se potom nacházela přímo v prostorech korza pražského Veletržního paláce – tedy na místě, které prostřednictvím rozměrné prosklené stěny nabízelo symbolický dialog s ulicí.

Celou práci posléze Epos rozšířil ještě o další rovinu, když byl vstup na výstavu podmíněn výměnou libovolné bankovky za bankovku novou. Veškeré zúčastněné peníze tak byly symbolicky „vyprány“. Akt důkladné směny kus za kus návštěvníkům nejen poodkrýval princip, na kterém byla vytvořena některá díla na výstavě, ale také je nevědomě zapojil do vzniku dalšího uměleckého díla. Sám autor totiž igelitovou tašku s nastřádaným obnosem poslal do dražby. Dílo pojmenované 3080 transakcí, které tvořily bankovky v celkové hodnotě 878 600 Kč se mu podařilo prodat za 1 100 000 korun bez aukční provize. Transakce číslo 3081 z něj tak učinila nejdražšího českého umělce mladé generace [16].[17]

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Především kvůli svým „billboardovým“ projektům byl Epos 257 opakovaně spojován s porušováním zákona. Jeho počínání před prezidentskými a komunálními volbami rovněž oživilo diskuzi ohledně etických hranic umělecké tvorby. Finanční škodu, kterou v roce 2013 vyříznutím hlav prezidentských kandidátů způsobil, však umělec majiteli billboardů v plné výši uhradil. [18]

Samostatné výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 2018 Kořeny, větve, šlahouny, Trafo Gallery, Praha
  • 2017 Retroreflexe, Veletržní Palác – Národní galerie, Praha
  • 2015 Lines, PageFive, Praha
  • 2014 Who Cares? Dancing House Gallery, Praha
  • 2012 I can´t help myself, Trafo Gallery, Praha

Kolektivní výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 2017 Cultural Hijack, Archip, Praha
  • 2016 Ressurection, Trafo Gallery, Praha
  • 2016 The Art of Urban Interference, Gallery Apollonia, Štrasburk
  • 2015 Bien Urban, Public Art Festival, Besançon
  • 2014 Politika, Urban Space Gallery, Manchester
  • 2014 Nad čarou, Centrum současného umění DOX, Praha
  • 2014 Vabanque, Galerie Českého centra v Berlíně, Berlín
  • 2013 Cultural Hijack, Institut of Architecture and School of Architecture AA, Londýn
  • 2012 Stuck on the City, Galerie hlavního města Prahy, Praha
  • 2011 NG 333, Národní galerie, Praha
  • 2011 Home, Upper Space Gallery, Manchester
  • 2010 Urban Inventions, Urban Art Info Gallery, Berlín
  • 2010 Bienále mladého umění, ZVON, Galerie hlavního města Prahy, Praha
  • 2010 Metropolis, Czech Pavilon Expo 2010, Šanghaj
  • 2008 NAMES, Street Art Festival, Trafo Gallery, Praha
  • 2008 Pod čarou, výstavní projekt, Hala C, Praha
  • 2007 Prague street art, první kolektivní street artová výstava v Čechách, Leica Gallery 28; Praha
  • 2007 Keep it Thoro, Galerie NoD, Praha
  • 2005 European Street, Gallery Du Moment, Brusel

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • 2009 About a Tree, Agarde Publishing, Praha
  • 2010 Olgoj Chorchoj, Agarde Publishing, Praha
  • 2011 Seno, Agarde Publishing, Praha
  • 2018 Kořeny, větve, šlahouny, Spolek Trafačka, Praha

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 2018 Nejkrásnější kniha o výtvarném umění, Czech Design

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Epos 257 – Trafo Gallery Praha [online]. [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. (česky) 
  2. „Bývalý“ graffiťák EPOS 257 pro INFO.CZ: Město se musí měnit. Nedá se nad tím brečet. Info.cz [online]. [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. (česky) 
  3. „Bývalý“ graffiťák EPOS 257 pro INFO.CZ: Město se musí měnit. Nedá se nad tím brečet. Info.cz [online]. [cit. 2019-04-16]. Dostupné online. (česky) 
  4. RAFAEL, Schacter. The world atlas of street art and graffiti. [s.l.]: Yale University Press, 2013. 399 s. ISBN 0300199422. 
  5. 1967-, Wohlmuth, Radek,. EPOS 257 : about a tree. Praha: Agarde [46] s. s. Dostupné online. ISBN 9788025452271, ISBN 8025452271. OCLC 649799098 
  6. „Bývalý“ graffiťák EPOS 257 pro INFO.CZ: Město se musí měnit. Nedá se nad tím brečet. Info.cz [online]. [cit. 2019-03-19]. Dostupné online. (česky) 
  7. „Bývalý“ graffiťák EPOS 257 pro INFO.CZ: Město se musí měnit. Nedá se nad tím brečet. Info.cz [online]. [cit. 2019-04-16]. Dostupné online. (česky) 
  8. TELEVIZE, Česká. Na značky! Epos 257 „značkuje“ veřejný prostor. ČT24 - Česká televize [online]. [cit. 2019-03-19]. Dostupné online. (česky) 
  9. Snažím se propojit galerii s ulicí, říká Epos 257 | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz [online]. 2012-10-21 [cit. 2019-03-19]. Dostupné online. (česky) 
  10. EPOS 257 - Who Cares… | PhatBeatz. www.phatbeatz.cz [online]. [cit. 2019-03-19]. Dostupné online. 
  11. Snažím se propojit galerii s ulicí, říká Epos 257 | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz [online]. 2012-10-21 [cit. 2019-03-19]. Dostupné online. (česky) 
  12. Epos 257 v Bourání: Graffiti je indikátor opuštěnosti místa, ale i svobody. Radio Wave [online]. 2017-02-13 [cit. 2019-03-19]. Dostupné online. (česky) 
  13. Epos 257: Umělec, který prodal zarámovanou loupež | Recenze. Lidovky.cz [online]. 2014-04-18 [cit. 2019-03-19]. Dostupné online. 
  14. Pálil barvu na billboardy, zabral pro sebe náměstí v Praze. „Testuji veřejný prostor,“ říká Epos 257 - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2019-03-19]. Dostupné online. 
  15. Epos 257 | ArtCasopis.cz. www.artcasopis.cz [online]. [cit. 2019-04-16]. Dostupné online. 
  16. TELEVIZE, Česká. Rekord mladého českého umění: 1,1 milionu korun za igelitku peněz. ČT24 - Nejdůvěryhodnější zpravodajský web v ČR - Česká televize [online]. [cit. 2019-04-16]. Dostupné online. (česky) 
  17. Epos 257 v Národní galerii — Události v kultuře. Česká televize [online]. [cit. 2019-03-20]. Dostupné online. (česky) 
  18. TELEVIZE, Česká. Epos 257 — 168 hodin. Česká televize [online]. [cit. 2019-04-17]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]