Emilie Schindlerová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Emilie Schindlerová
Emilie Schindlerová (foto z roku 2000)
Emilie Schindlerová (foto z roku 2000)
Rodné jméno Emilie Pelzlová
Narození 22. října 1907
Starý Maletín
Úmrtí 5. října 2001 (ve věku 93 let)
Strausberg, Německo
Známá jako Humanitární pracovnice
Ocenění Spravedlivý mezi národy
Nábož. vyznání Katolické
Manžel/ka Oskar Schindler
Rodiče Josef Pelzl, Marie Pelzlová
Web http://www.emilieschindler.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emilie Schindlerová, (německy: Emilie Schindler), rozená Pelzlová, (22. října 1907 Starý Maletín5. října 2001 Strausberg, Německo), byla manželka Oskara Schindlera, se kterým se podílela na záchraně přibližně 1100[p 1] Židů před holokaustem.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházela z německé rodiny a byla vychována v přísně katolickém duchu. Dne 6. března 1928 se provdala za podnikatele Oskara Schindlera, se kterým žila ve Svitavách, později v Ostravě, kde se její manžel, tehdy agent německé vojenské rozvědky, zpravodajsky podílel na přípravě Invaze do Polska. Manželství zůstalo bezdětné, ačkoliv podle některých zdrojů měl Schindler nemanželské děti. Po okupaci Polska Oskar odešel do Krakova. Tam si zařídil arizovanou továrnu na smaltované výrobky, ve které otrocky pracovali především Židé z krakovského ghetta, později z Plašovského koncentračního tábora (pol. Płaszów). Emilie do Krakova přijela jen několikrát, manželovu častou nevěru snášela na dálku.

Na podzim 1944, kdy byl tábor v Plašově likvidován kvůli přibližující se Rudé armádě, Schindler přesunul výrobu, vč. asi 1000 židovských dělníků, do Brněnce nedaleko Svitav, kam se přestěhoval i s manželkou. Jestliže dnes někteří autoři (a hlavně autorky) tvrdí, že Emilie měla na záchraně Židů podobný podíl, jako její manžel, pak je nutné zdůraznit, že s vězněnými dělníky přišla Emilie do styku teprve v Brněnci, kde pro ně pomáhala obstarávat potraviny a snad i léky. V lednu 1945, kdy Oskar Schindler pravděpodobně nebyl přítomen, přijala asi 110 promrzlých a vyčerpaných vězňů z transportu, který náhodou skončil v Brněnci. Zejména díky její péči z transportu, který jel až z polského Goleszówa (pobočka koncentračního tábora Osvětim) zemřelo, necelých 30 lidí. Krátce před osvobozením Brněnce manželé Schindlerovi spolu s několika prominentními vězni odjeli k americkým liniím.

Po válce žili Schindlerovi krátce v Německu, roku 1949 však emigrovali do Argentiny. Tam se Schindler pokoušel bez úspěchu podnikat a v roce 1957 definitivně opustil manželku a vrátil se do Německa. Když byl v roce 1963 Schindler oceněn izraelským titulem „Spravedlivý mezi národy“, byly současně uznány i zásluhy jeho manželky Emilie. Ta ovšem, na rozdíl od svého manžela, neměla z ocenění žádný profit. Postupně se ocitla až na hranici chudoby a musela se několikrát obrátit na různé dobročinné organizace.

Její situace se radikálně změnila teprve v roce 1993, kdy režisér Steven Spielberg natočil film Schindlerův seznam a Emilii připadl podíl za filmová práva (Emille se také objevila v závěrečné scéně, kde pokládá kámen na hrob manžela). O několik měsíců později byla také ona oceněna titulem „Spravedlivá mezi národy“ a o rok později dostala i vysoké argentinské státní vyznamenání. O setkání s ní projevila zájem řada osobností (mj. prezident USA Bill Clinton, německý prezident Roman Herzog a papež Jan Pavel II.). Spřátelila se s argentinskou novinářkou Erikou Rosenbergovou, která vydala její životopis Já, Emilie Schindlerová a zařídila, že Schindlerové byl zpětně vyplacen podíl za práva na Keneallyho knihu, která byla předlohou filmu, a také za písemnosti Oskara Schindlera publikované v Německu (po smrti manžela byla Emilie jeho jedinou zákonnou dědičkou).

Emilie Schindlerová zemřela v roce 2001 v nemocnici ve Strausbergu nedaleko Berlína. Krátce předtím o ní německá televize zpracovala dokumentární film V Schindlerově stínu (něm. Das Leben der Emilie Schindler), při jehož natáčení Schindlerová opět navštívila rodný kraj a továrnu v Brněnci.

Spory o Schindlerův seznam [1][editovat | editovat zdroj]

Schindlerův seznam se po válce spolu s jeho autorem a manželkou dostal do Argentiny. V roce 1957 Oskar Schindler zanechal svoji ženu v Argentině a odstěhoval se do Německa, kde žil v Hildesheimu se svojí milenkou Annemarie Staehrovou.[2] Po jeho smrti prohlásil německý soud za jeho právoplatnou dědičku Emilii Schindlerovou. Po smrti Oskarovy milenky Annemarie Staehrové (v devadesátých letech 20. století) našel její syn doma na půdě Oskarův kufr. Ten obsahoval více než sedm tisíc dokumentů a fotografií [3], včetně Schindlerova seznamu. Dokumenty byly předány německému deníku Stuttgarter Zeitung. Z jeho článků se o nálezu dozvěděla v Argentině Emilie. Soud vyhověl jejímu požadavku na vydání dokumentů do jejích rukou, ale kufr úředníci nezabavili. Byl předán do Izraele do památníku obětí a hrdinů holokaustu Jad Vašem.

Argentinská spisovatelka Erika Rosenbergová se koncem devadesátých let dvacátého stolení seznámila s Emilií Schindlerovou (pár let před její smrtí), když jí pomáhala se psaním autobiografie ("Paměť, kde se protíná světlo a stín", 1997). Po smrti Emilie (v roce 2001) napsala Rosenbergová několik knih o manželském páru Schindlerových. V dědickém řízení byla Rosenbergová prohlášena za jednu z dědiček (Schindlerovi byli bezdětní). Tím získala autorská práva na veškeré dokumenty napsané Oskarem Schindlerem (a to zřejmě i na Schindlerův seznam).

V březnu 2011 vyšla kniha německého novináře Ulricha Sahma o historii Schindlerova seznamu. (Ulrich Sahm byl bývalý dopisovatel deníku Stuttgarter Zeitung a obyvatel Jeruzaléma [4]. Dokumenty nalezené v kufru po Oskaru Schindlerovi do Jad Vašem osobně v roce 1999 [4] předával.) Po přečtení jeho knihy dospěla Erika Rosenbergová k závěru, že dokumenty v Jad Vašem jí byly zcizeny a jsou tam uloženy protiprávně. Napsala žádost o jejich vydání izraelskému vicepremiérovi Elimu Jišajovi i muzeu Jad Vašem. Muzeum holokaustu Jad Vašem ilegálnost získání dokumentů popřelo.

V březnu 2011 se v aukci prodala (za 3 miliony dolarů) neúplná kopie Schindlerova seznamu. Prodávajícím byl starožitník Gary Zimet. Kopii získal od dědiců Jicchaka Sterna, židovského účetního, který za války pracoval u Oskara Schindlera (a seznam osobně přepisoval). I tuto aukci se pokusila Rosenbergová soudně napadnout. Neuspěla. Soud rozhodl, že prodej této neúplné kopie Schindlerova seznamu její autorská práva neporušil.

Soud v Izraeli začal dne 15. dubna 2015 projednávat žalobu Eriky Rosenbergové na jeruzalémský památník holokaustu Jad Vašem. [5] [p 2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Gruntová, Jitka, Legendy a fakta o Oskaru Schindlerovi, Naše vojsko, 2002.
  2. Žalobu na Jad Vašem kvůli krádeži dokumentů podala Erika Rosenbergová již v roce 2013. [4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZBAVITELOVÁ, Gita. Neznámá argentinská spisovatelka si nárokuje Schindlerův seznam [online]. www.rozhlas.cz, 2011-01-02, [cit. 2015-04-21]. Dostupné online.  
  2. ZBAVITELOVÁ, Gita. Nečekaný spor propukl o Schindlerovy seznamy. Argentinka tvrdí, že písemnosti náležejí jí, ne památníku Jad Vašem [online]. m.rozhlas.cz, 2015-04-20, [cit. 2015-04-22]. Dostupné online.  
  3. -JG-. Argentinka se soudí s památníkem holocaustu Jad Vašem o Schindlerův seznam [online]. Židovský tiskový a informační servis (www.ztis.cz), 2015-03-13, [cit. 2015-04-22]. Dostupné online.  
  4. a b c -MCM-. Drama kolem Schindlerova seznamu: Vzplála soudní bitva [online]. www.novinky.cz, 2015-04-18, [cit. 2015-04-22]. Dostupné online.  
  5. HÝ. Soud v Izraeli řeší Schindlerům seznam. Mladá fronta a.s., deník E-15, čtvrtek 16.04.2015. 04 2015, čís. 1849, s. 10. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GRUNTOVÁ, Jitka, Legendy a fakta o Oskaru Schindlerovi, Naše vojsko, 2002 (ISBN 80-206-0607-6).
  • MACHALA, J., „…aby můj příběh byl vyprávěn pravdivě…“, Žurnál UP, 30.5.2003.
  • VALENTA, Jaroslav, Nové prameny k životopisu Oskara Schindlera, Soudobé dějiny, číslo 2/2002.

Související články[editovat | editovat zdroj]

  • Erika Rosenbergová [online]. Wikipedie EN, [cit. 2015-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Erika Rosenbergová [online]. Wikipedie DE, [cit. 2015-04-21]. Dostupné online. (německy)