Emilie Bartoňová
| Emilie Bartoňová | |
|---|---|
 | |
| Jiná jména | Wölz; Wölzová |
| Narození | 20. července 1904 Kolín  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 23. prosince 1942 (ve věku 38 let) Koncentrační tábor Osvětim  Polsko |
| Příčina úmrtí | zavražděna v plynové komoře |
| Bydliště | Pardubice, Smilova ulice číslo 353 |
| Povolání | odbojářka, zpěvačka a herečka |
| Zaměstnavatel | Městské divadlo Pardubice |
| Domovské město | Pardubice |
| Choť | Josef Bartoň |
| Děti | Ivan (* 1930) Eliška Dusilová (* 1931) |
| Rodiče | Ferdinand Wölz Josefa Wölz |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Emilie Bartoňová, rozená Welzová (respektive Wölz(ová)) (20. července 1904 Kolín – 23. prosince 1942 Koncentrační tábor Osvětim)[1] byla za protektorátu členkou odbojové skupiny působící na Pardubicku. Spolu se svým manželem – pardubickým dětským lékařem MUDr. Josefem Bartoněm – patřila ke spolupracovníkům paradesantního výsadku Silver A.
Život
[editovat | editovat zdroj]Emilie Welzová se narodila 20. července 1904 v Kolíně. Její matkou byla Josefa Wölz (rozená Novak) z Kolína; jejím otcem byl kolínský občan Ferdinand Wölz. Jako zpěvačka a herečka měla angažmá v pardubickém divadle. V květnu roku 1929 se provdala za lékaře MUDr. Josefa Bartoně.[1] V roce 1930 se manželům narodil syn Ivan a 10. července 1931 dcera Eliška. Emilie Bartoňová byla vyučenou modistkou, ale po sňatku se stala ženou v domácnosti místního lékaře, starala se o děti, dům a zahradu.[2][p. 1]
Ke spolupráci s pardubickým odbojem se Josef Bartoň nejspíše dostal přes Františka Hladěnu, který jej v lednu 1942 seznámil s Alfrédem Bartošem – velitelem výsadku Silver A. Manželé Bartoňovi byli blízkými přáteli rodiny Arnošta Košťála – všichni, kdo úzce spolupracovali se členy výsadku Silver A se navzájem dobře znali a pojilo je přátelství. Josef s Emílie Bartoňovi pak až do svého zatčení pomáhali domácímu odboji na Pardubicku (zejména pak parašutistům z výsadku „Silver A“.)
Dne 16. června 1942 došlo ke zradě Karla Čurdy,[p. 2] díky kterému se Gestapo dostalo ke jménům a adresám spolupracovníků parašutistů a mimo jiné zatklo Hanu a Václava Krupkovi. V jejich bytě nalezlo i Bartošovi záznamy. Není zřejmé co v nich přesně bylo, pravdou je, že nemohlo jít o konkrétní jména, protože k dalšímu zatýkání docházelo postupně jak byla prolamována konspirace.
Emilie Bartoňová byla zatčena gestapem spolu se svým manželem v sobotu 20. června 1942.[1] Nejprve byla vězněna v tzv. pardubické donucovací pracovně,[2] poté byla koncem září 1942 deportována transportem do koncentračního tábora v Osvětimi s poznámkou „návrat nežádoucí“.[1] Josef Bartoň byl 2. července 1942 zastřelen spolu s ostatními pardubickými spolupracovníky výsadku Silver A na pardubickém zámečku, jeho tělo bylo spáleno v místním pardubickém krematoriu a popel vysypán do Labe. Emilie Bartoňová byla zavražděna 23. prosince 1942 (v 9:40 hodin) v plynové komoře koncentračního tábora Osvětim.[1][3]
- Vězeňské fotografie Emilie Bartoňové při příchodu do KT Osvětim
-
-
-
Děti manželů Bartoňových byly přítomny zatčení svých rodičů a po odchodu gestapa byly ponechány o samotě doma.[2][p. 3] Eliška s Ivanem se toulaly po ulicích Pardubic v obavách, že se pro ně domů vrátí gestapo.[2] Na ulici se jich ujala služebná rodiny Hakových – u nich pak děti zůstaly až do konce druhé světové války.[2] Příbuzní na ně posílali paní Marii Hakové peníze.[2] Po skončení druhé světové války se osiřelí sourozenci přestěhovali do Prahy, kde skromně žili. Ivan Bartoň vystudoval medicínu, Eliška Bartoňová (provdaná Dusilová)[4] vystudovala pedagogickou fakultu a stala se učitelkou.[2]
Připomínky Josefa a Emilie Bartoňových
[editovat | editovat zdroj]- Jako ulice Bartoňova je pojmenována jižní část pardubického sídliště Dubina.
- Na domě Bartoňových v pardubické Smilově ulici číslo 353 je umístěna pamětní deska manželů Bartoňových.[5]
- V rámci kompozice pomníku obětem první a druhé světové války ve Stojicích u hřbitova poblíž kostela je umístěn i žulový kvádr věnovaný Josefu Bartoňovi a jeho ženě Emilii.[6][7] Na pamětním sloupku v levé části pomníku je nápis:
SVĚTLÉ PAMÁTCE / NAŠEHO OBČANA / MUDr. / JOSEFA BARTONĚ / ODB. DĚTSKÉHO LÉKAŘE / V PARDUBICÍCH, / KTERÝ BYL ZA VÁLKY PRO / VLASTENECKOU ČINNOST / DNE 2.ČERVENCE /1942 / V PARDUBICKÉM ZÁMEČKU / NĚMECKÝMI OKUPANTY / UMUČEN. / JEHO CHOŤ UMUČENA / DNE 23. PROSINCE 1942 / V PLYNOVÉ KOMOŘE / V OSWIECIMI.[8]
V kultuře
[editovat | editovat zdroj]- Ve filmu Operace Silver A režiséra Jiřího Stracha z roku 2007 hraje postavu Emilie Bartoňové Lenka Krobotová.
Fotogalerie
[editovat | editovat zdroj]-
Německy psaný úmrtní list Emilie Bartoňové z KT Osvětim -
Její manžel MUDr. Josef Bartoň -
Úmrtní list Josefa Bartoně (opis z matriky úmrtí) -
Pomník Josefa Bartoně a jeho ženy Emilie v kompozici pomníku obětem první a druhé světové války ve Stojicích (na snímku vpravo) -
Detail pamětního sloupku v pravé části pomníku obětem první a druhé světové války ve Stojicích -
Eliška Dusilová (rozená Bartoňová) – dcera Emilie a Josefa Bartoňových
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Rodina Bartoňova udržovala přátelství s egyptologem Františkem Lexou a kladla důraz na vlastenectví.[2]
- ↑ Ordinací MUDr. Josefa Bartoně prošel i Karla Čurda.
- ↑ Eliška se dokonce stala očitou svědkyní smrti Alfréda Bartoše.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e Bartoňová Ela Emilie [online]. web: Parpedie cz (Pardubická encyklopedie / Klub přátel Pardubicka) [cit. 2022-10-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h Vzpomínky Elišky Dusilové (Bartoňové) (* 1931) [online]. web: Paměť národa cz [cit. 2022-10-21]. Dostupné online.
- ↑ VELECHOVSKÁ, Michaela. Ženy v životě Pardubic, pohled do společenského a kulturního prostředí Pardubic v meziválečném a válečném období. Olomouc, 2012. Magisterská diplomová práce. Univerzita Palackého. Vedoucí práce Jana Burešová. s. 119. Dostupné online.
- ↑ Eliška Dusilová (1931) [online]. Paměť národa [cit. 2022-10-19]. Dostupné online.
- ↑ JEDLIČKA, František, Ing.; ŠŤASTNÝ, Ivo. Pamětní deska manželů Bartoňových („V tomto domě žili ... “) [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa, 2009-02-01 [cit. 2022-10-21]. GPS souřadnice: N50°02'04.05 E15°46'23.01; Adresa: Pardubice, Smilova 32/353, vlevo od vjezdu; Centrální evidence válečných hrobů: CZE-5309-37548; Životní údaje na desce jsou chybné. Dostupné online.
- ↑ Pomník obětem světových válek a MUDr. J. Bartoňovi ve Stojicích [online]. web: Břehy eu [cit. 2022-10-21]. Katastrální území: Stojice; Obec (obecní úřad): Stojice; Obec s rozšířenou působností: Přelouč; GPS: 49°57’21.129″N, 15°36’53.661″E; před hřbitovem. Dostupné online.
- ↑ LEHÁROVÁ, Iva. Pomník první a druhé světové války ve Stojicích [online]. web: Evidence válečných hrobů [cit. 2022-10-21]. Evidenční číslo: VH: CZE5311-21846; GPS souřadnice: 49°57'21.08"N 15°36'53.64"E. Dostupné online.
- ↑ ŠŤASTNÝ, Ivo. Pomník Obětem 1. a 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa, 2006-06-10 [cit. 2022-10-23]. Umístění: Stojice, před hřbitovem; (GPS souřadnice: GPS: 49°57’21.129″N, 15°36’53.661″E); Pravá část pomníku je evidována pod číslem: CZE-5311-21836. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Emilie Bartoňová na Wikimedia Commons
