Přeskočit na obsah

Emil Zillich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Emil Zillich
Narození11. října 1830
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí22. ledna 1896 (ve věku 65 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolánímalíř a fotograf
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil Zillich, psán též Emilian (11. října 1830 Praha[1]22. ledna 1896 tamtéž[2]) byl český malíř a ilustrátor. Tvořil především žánrové malby s náměty z historie (třicetiletá válka, rokoko) i současnosti (pouliční život, obyčejní lidé). Ilustroval historické romány, knihy pro mládež a články v časopisech (Světozor). V jeho díle se projevuje smysl pro humor.

Narodil se v rodině staroměstského krejčovského mistra Jana Zillicha a jeho manželky Marie; pokřtěn byl jako Emilian Carolus.[1] [pozn. 1] Podle nekrologu Světozoru, kde byl uveden chybný rok narození, se jednalo o zámožnou rodinu.[3]

Studoval na pražské malířské akademii u Ch. Rubena. Roku 1851 podnikl studijní cestu do Německa a Belgie. Poté se pravidelně účastnil výstav Krasoumné jednoty. Malířství pěstoval jen jako zálibu.[3]

Počátkem osmdesátých let ho postihly finanční ztráty[3] — v důsledku soudního sporu přišel o značnou část majetku zděděného po rodičích — což ho přinutilo malovat pro obživu.[4] Od roku 1882 do konce 80. let vytvořil stovky ilustrací, především pro časopis Světozor, k historickým románům a do knih pro mládež. Poté se odstěhoval do Přeštic za rodinou své dcery.[3]

Roku 1894, po smrti dcery, se vrátil zpět do Prahy. Tehdy již viditelně trpěl nervovou chorobou. Zpočátku bydlel u svého přítele a žáka Voráčka a v rámci možností pokračoval v umělecké tvorbě; s postupující nemocí ale požádal o přijetí do všeobecné nemocnice. Tam zemřel 22. ledna 1896.[3] V té době již byl téměř zapomenutý,[5] na pohřeb na Olšanských hřbitovech mu přišli jen osobní přátelé.[3]

Zillich netvořil velké kompozice,[5] ale jen malé obrázky.[6] Typická pro něj byla žánrová malba s náměty z rokoka, třicetileté války, ale i ze současnosti (např. pouliční život nebo svět „malých lidí“). V obrazech projevoval jemný cit pro kolorit i pro humor,[3] hluboké vzdělání a bystrý pozorovatelský talent.[6]

První ilustraci pro časopis Světozor uveřejnil v ročníku 1868. V 80. letech pak pro něj vytvořil několik set obrázků s tématy z historie, divadla a současných událostí. Vedle toho ilustroval literaturu pro mládež (Jarý věk, Zlaté mládí, Květy mládeže) aj.[3]

Kromě humorně laděných prací vytvořil i několik vážných — např. oltářní obrazy ve Vřesovicích, Lochovicích a Husinci.[4]

Ilustroval mimo jiné tato knižně vydaná díla:[7]

  1. Křestní jméno v podobě Emilian je uvedeno např. v Soupisu pražských obyvatel; podoba Emil je běžnější.

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/) a z projektu Kramerius NK ČR (http://kramerius.nkp.cz).

  1. a b Matrika narozených, Týn, 1829-1837, snímek 47. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu všeobecné nemocnice na Novém Městě pražském
  3. a b c d e f g h Emil Zillich. Světozor. 1896-01-31, roč. 30, čís. 12, s. 144. Dostupné online [cit. 2012-07-04]. 
  4. a b Emil Zillich. Humoristické listy. 1888-04-20, roč. 30, čís. 16, s. 148. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-07-04]. 
  5. a b HARLAS, František Xaver. Zillich Emil. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1908. Dostupné online. Svazek 27. S. 611.
  6. a b Emil Zillich. Národní listy. 1896-01-23, roč. 36, čís. 22, s. 4. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-07-04]. 
  7. Podle seznamu prací v NK ČR

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]