Emil Herrmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Emil Herrmann
EmilHerrmann ZlataPraha 18921111.PNG
Narození 6. června 1841
Hradec Králové
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 3. listopadu 1892 (ve věku 51 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí kardiovaskulární onemocnění
Národnost Češi
Příbuzní
Některá data mohou pocházet z datové položky.
matriční zápis o narození a křtu Emila Hermanna (matrika N 1836-1847 Hradec Králové (SOA Zámrsk))

Emil Herrmann (6. června 1841 Hradec Králové3. listopadu 1892 Praha[1]) byl český právník, odborný spisovatel a překladatel. Jako student překládal z němčiny, polštiny a francouzštiny. Roku 1876 si otevřel vlastní advokátní kancelář. Zasedal ve správních radách a účastnil se činnosti vlasteneckých a dobročinných spolků. Uveřejňoval odborné stati (např. o směnečném právu). Byl všeobecně vážený pro pevný charakter a aktivní vlastenectví.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 6. června 1841 v Hradci Králové. Když mu bylo deset let, emigrovala rodina do USA, ale po několika měsících strastiplného pobytu v Texasu se vrátila zpět. Emil vystudoval gymnázium v Mladé Boleslavi a Hradci Králové a roku 1860 se zapsal na právnickou fakultu v Praze. Odjel tam s deseti zlatými v kapse, víc peněz mu rodiče poskytnout nemohli. Během studií se mimo jiné zabýval literaturou — uveřejňoval překlady prací německých a francouzských autorů. Krátkodobě pracoval i jako korektor časopisu Národ.[2]

Roku 1869 se stal doktorem práv a v roce 1876 si otevřel vlastní advokátní kancelář. Účastnil se veřejného života: zasedal ve správních radách Živnostenské banky a První občanské záložny, byl členem výboru Ústřední matice školské, penzijního fondu Národního divadla a zkušební komise pro kandidáty advokacie.[2] Dlouhodobě se angažoval ve cvičitelském sboru Sokola.[3] V 70. letech byl jednatelem Národního klubu.[2]

Byl všeobecně uznávaný jako vynikající advokát a vlastenec.[4] Současníci oceňovali jeho pevný charakter, solidnost a ochotu pomáhat. Tvrdilo se o něm, že nemá žádné nepřátele.[2]

Zemřel svobodný po dlouhé nemoci na zástavu srdce.[3] Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově.[5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Byl známý jako autor časopiseckých úvah o právních otázkách. Napsal i samostatný spis o směnečném právu a několik překladů.[4] Knižně vyšly:

vlastní práce
  • O směnkách (1871, s reedicemi 1872, 1875 a 1892)
  • Kapesní kalendář českých právníků 1876
překlady

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Emila Herrmanna farnosti při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
  2. a b c d JUDr. Emil Herrmann. Světozor. 1892-11-11, roč. 26, čís. 52, s. 622. Dostupné online [cit. 2011-08-20]. 
  3. a b JUDr. Emil Herrmann. Národní listy. 1892-11-04, roč. 32, čís. 305, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-08-20]. 
  4. a b JUDr. Emil Herrmann. Zlatá Praha. 1892-11-11, roč. 9, čís. 52, s. 619. Dostupné online [cit. 2011-08-20]. 
  5. Pohřeb pana JUDra. Emila Herrmanna. Národní listy. 1892-11-06, roč. 32, čís. 307, s. 5. Dostupné online [cit. 2011-08-20]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]