Heinrich Zschokke

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Johann Heinrich Daniel Zschokke
Heinrich Zschokke - Eine Selbstschau 1842.jpg
Narození22. března 1771
Magdeburg, Prusko
Úmrtí27. června 1848 (ve věku 77 let)
Aarau, Švýcarsko
PseudonymJohann von Magdeburg,
Povoláníprozaik, dramatik, teolog, pedagog, úředník
Národnostněmecká
StátPrusko, Švýcarsko
Alma materUniverzita ve Frankfurtu nad Odrou
Literární hnutípreromantismus
Významná dílaAballino, velký zbojník
Manžel(ka)Anna Elisabeth Nüsperli
DětiTheodor Zschokke
Olivier Zschokke
Emil Zschokke
PříbuzníErwin Zschokke (vnuk)
Richard Zschokke (vnuk)
Bruno Zschokke (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Heinrich Daniel Zschokke (22. března 1771, Magdeburg, Prusko27. června 1848, Aarau, Švýcarsko) byl německo-švýcarský prozaik, dramatik, teolog, pedagog a úředník.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem zámožného soukeníka a po předčasné smrti svých rodičů byl vychováván strýcem. Vzděláván byl nejprve v místní klášterní škole a pak studoval ve svém rodišti na gymnáziu. Roku 1788 ve svých sedmnácti letech ze školy utekl a nějaký čas se potuloval s kočovnými herci jako jejich dramatik. Roku 1790 začal studovat na univerzitě ve Frankfurtu nad Odrou teologii, filosofii, dějiny a právo. Krátce působil jako farář v Magdeburgu, ale pak se vrátil do Frankfurtu nad Odrou a zde na univerzitě získal roku 1792 titul soukromého docenta („privatdozent“). V té době také roku 1793 napsal svůj loupežnický román Abällino, der grosse Bandit (Aballino, velký zbojník), který roku 1795 zdramatizoval a který jej proslavil.[2][3]

Johann Heinrich Daniel Zschokke

Roku 1795 se vydal na vzdělávací cestu po Německu ,Švýcarsku, Francii a Itálii. Protože jej pruská vláda odmítla učinit řádným profesorem, usadil se pak roku 1796 ve Švýcarsku, kde řídil vzdělávací instituci na zámku Reichenau. Od roku 1798 působil v různých kantonech jako významný úředník švýcarské vlády a hodně se věnoval zájmům chudších vrstev komunity, vzdělávací problematice i reorganizaci lesnictví. Propagoval vytvoření občanské společnosti a v Aarau založil zedenáčkou lóži. Roku 1805 se oženil s dcerou švýcarského teologa Jakoba Nüsperliho Annou Elisabeth, se kterou měl jedenáct synů a jednu dceru. Z veřejného života odešel roku 1843. Zemřel ve svém venkovském domku Blumenhalde v Aarau, ve kterém žil s rodinou od roku 1818.[2][3]

Jeho tvorba byla nejprve ovlivněna hrůzostrašnými a rytířskými tématy, na jejichž základě psal své lidové romány i dramata. V jeho následujících historických prózách se projevoval vliv Waltera Scotta. Později se v jeho díle projevily osvícenské tendence a úsilí o výchovné působení rozvinutím myšlenek edukačního reformátora Johanna Heinricha Pestalozziho. Byl také novinářem a redaktorem a jím vydávané časopisy měly politickou a kulturní váhu. V letech 1811–1827 vydával například měsíčník Erheiterungen, ve kterém otiskl většinu svých povídek. Je také autorem řady teologických, historických i odborných spisů. Byl jedním z nejčtenějších německých spisovatelů své doby.[1][2]

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Johann Heinrich Daniel Zschokke
Abällino, der große Bandit, knižní vydání hry z roku 1796
Zschokkeho pomník v Aarau

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Geister und Geisterseher oder Leben und frühes Ende eines Nekromantisten (1789), strašídelná povídka.
  • Abällino, der große Bandit (1793, Abelino, veliký zbojník), loupežnický román.
  • Alamontade, der Galeerensklave (1803, Alamontade, galejník).
  • Die Prinzessin von Wolfenbüttel (1804, Princezna z Wolfenbüttlu).
  • Die kriegerischen Abenteuer eines Friedfertigen (1811, Válečná dobrodružství mírotvúrce).
  • Die Walpurgisnacht (1812, Valpuržina noc).
  • Der Zerbrochene Krug (1813, Rozbitý džbán),
  • Das blaue Wunder (1813,Modrý zázrak).
  • Hans Dampf in allen Gassen (1814, Všeuměl).
  • Die Liebe der Ausgewanderten (1815, Láska vystěhovanců).
  • Jonathan Frock (1816).
  • Das Goldmacherdorf (1817, Vesnice zlatníkůZlatá vesnice), česky jako Zlatodol, příběh, který ukazuje, jak chudobná a zanedbaná vesnice dosahuje prosperity spojením se zlatníky vytvořením spořitelního fondu.
  • Abenteuer der Neujahrsnacht (1818, Dobrodružství Sylvestrovy noci).
  • Das wirtshaus zu Cransac (1818, Hostinec v Kransaku).
  • Der tote Gast (1821, Mrtvý host).
  • Wer regiert denn? (1822, Kdo vlastně vládl?)
  • Der Freihof von Aarau (18231824), román.
  • Der Flüchtling im Jura (1824, Uprchlec v horách Jurských), román.
  • Tantchen Rosmarin (1825, Tetinka Rosmarinová), humoreska.
  • Der Millionär (1825, Milionář)
  • Der Pascha von Buda (1825. Paša budínský),
  • Florette, oder die erste Liebe Heinrichs IV (1825, Floretta aneb první láska JImdřicha IV.)
  • Addrich im Moos (1826, Adrich), historický román-.
  • Der Creole (1830, Kreol).
  • Die Brannteweinpest (1837).
  • Die Rose von Disentis (1844, Růže z Disentisu), román.
  • Meister Jordan (1845, Mistr Jordan).
  • Lyonel Harlington (1847).
  • Die Brautwerbung (Námluvy)
  • Der Abend vor der Hochzeit (Večer před svatbou)
  • Die weiblichen Stufenjahre, česky jako Mocnost času).

Knižní soubory[editovat | editovat zdroj]

  • Historische Denkwürdigkeiten der helvetischen Staatsumwälzung (18031805).
  • Erheiterungen (1811-1828, Humoresky).
  • Bilder aus der Schweiz (18241825, Obrázky ze Švýcarska).
  • Ausgewählte Schriften (18251829, Vybrané spisy).
  • Ausgewählte historische Schriften (1830, Vybrané historické spisy).
  • Novellen und Dichtungen (1830, Novely a básně).

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • Graf Monaldeschi (1790), tragédie.
  • Charlotte Corday (1794), tragédie.
  • Abällino, der große Bandit (1795, Abelino, veliký zbojník), divadelní hra, dramatizace stejnojmenného románu.
  • Der Freiheitsbaum (1795), komedie.
  • Julius von Sassen (1796), tragédie.
  • Die Zauberin Sidonia (1799, Krásná Sidonie).
  • Hippolyt und Roswida (1803).
  • Die eiserne Larve (1804, Železná maska), tragédie..
  • Der Marschall von Sachsen (1804).

Historická díla[editovat | editovat zdroj]

  • Die drey ewigen Bünde im hohen Rhätien (1798).
  • Geschichte vom Kampf und Untergang der schweizerischen Bergkantone (1801).
  • Historische Denkwürdigkeiten der helvetischen Staatsumwälzung (1803.)
  • Der Baierische Geschichte (1813-1818, Dějiny Bavorska), šest dílů.
  • Geschichte des Freystaats der drey Bünde im hohen Rhätien (1817), přepracované vydání spisu Die drey ewigen Bünde im hohen Rhätien.
  • Des Schweizerlands Geschichten für das Schweizervolk (1822).
  • Ausgewählte Historische Schriften (1830).

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Meine Wallfahrt nach Paris (1796-1797, Moje pouť do Paříže), cestopis, dva díly.
  • Die Alpenwälder (1804, Alpské lesy), odborná publikace pro přírodovědce a lesníky.
  • Stunden der Andacht zur Beförderung wahren Christenthums (1809-1814, Hodiny oddanosti pro podporu pravého křesťanství), česky jako Křesťana Poklad domácí.
  • Lebensgeschichtliche Umrisse (1825), autobiografie.
  • Die Allmacht Gottes in den Werken der Natur (1840, Všemocnost Boha v dílech přírody).
  • Eine Selbstschau (1842), autobiografie.

Adaptace[editovat | editovat zdroj]

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Televize[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

  • Abelino, veliký zbojník, Praha: Josef Jan Vetrl z Wildenbrunu 1816, překlad divadelní hry.
  • Zlatodol, aneb Zpustlá wesnice, Praha: Martin Neureuter 1830, přeložil František Jan Svoboda, znovu Praha: Fr. A. Urbánek 1875.
  • Námluvy, Praha: Knížecí arcibiskupská knihtiskárna, nákladem Václava Špinky 1835, přeložil Václav Filípek, znovu Praha: I.L. Kober, 1888
  • Ovoce dobročinnosti, Praha a Hradec Králové: Jan Hostivít Pospíšil 1835, přeložil Jan Nepomuk Vávra-Lomnický.
  • Mrtvý host, Praha a Hradec Králové: Jan Hostivít Pospíšil 1837, přeložil Frantiček Břetislav Trojan.
  • Tetinka Rosmarinová, Praha: Knížecí arcibiskupská knihtiskárna, nákladem Václava Špinky 1838, přeložil Václav Klement Püner.
  • Láska vystěhovanců, Praha: Václav Špinka 1840, přeložil Václav Filípek, znovu Praha: I.L. Kober 1885.
  • Kořaleční mor aneb Kratochvilné poučení, proč a jak se člověk pití kořalkyvwarovati má, Praha: Jan Spurný 1840, druhé opracené a rozmnožené vydání spisku vyšlého roku 1838 pod názven Poučení o pití kořalky, přeložil Jan Evangelista Krbec.
  • Večer před svatbou, Praha: Jan Hostivít Pospíšil 1842.
  • Uprchlec v horách Jurských, Praha: Jan Hostivít Pospíšil 1847, přeložil František Josef Sudík pod pseudonymem Vlastimila Růžičkowá.
  • Pěkná uhlířka, Litomyšl: František Berger 1847
  • Mistr Jordan, anebo, Řemeslo zlaté dno, Praha: Karel Wilím Medau 1847, přeložil Jaroslav Pospíšil.
  • Malé příčiny, Praha: Jaroslav Pospíšil 1849, přeložil Jan Nepomuk Vávra-Lomnický.
  • Roztlučený džbán, Praha: Jaroslav Pospíšil 1850, přeložil Jan Nepomuk Vávra-Lomnický.
  • Křesťana Poklad domácí, Praha: Josef Procházka 1851.
  • Princezna z Wolfenbüttlu, Praha: Synové Bohumila Haase 1852, přeložil Josef Václav Šesták.
  • Kdo vlastně vládl?, Praha: Jaroslav Pospíšil 1853.
  • Milionář, Praha: Jaroslav Pospíšil 1861.
  • Dobrodružství Sylvestrovy noci, Praha: Jaroslav Pospíšil 1861.
  • Tajemná vidění, Praha: Jaroslav Pospíšil 1862, přeložil Emil Herrmann.
  • Paša Budínský, Praha: Jaroslav Pospíšil 1863, přeložil Emil Herrmann.
  • Panovníkův pohled, Praha: Jaroslav Pospíšil 1863, přeložil Jan Nepomuk Vávra-Lomnický.
  • Jonatan Frok, Praha: Jaroslav Pospíšil 1863, přeložil František Alois Hora.
  • Strážmistr; Hostinec v Kransaku, Praha: Jaroslav Pospíšil 1864, přeložil Emil Herrmann.
  • Mocnost času; Fizole, Praha: Jaroslav Pospíšil 1864, přeložil Antonín Nekvasil.
  • Kreol; Adrich, Praha: Jaroslav Pospíšil 1864, přeložil Emil Herrmann.
  • Tetinka Rosmarinová, Chrudim: Stanislav Pospíšil 1865, přeložil E. H. Sokolský.
  • Krásná Sidonie, Praha: Mikuláše & Knapp 1873, upravený překlad Jana Nepomuka Štěpánka, znovu Praha: M. Knapp [1912].
  • Novelly humoristické, Praha: Karel Bellmann 1881, přeložil Antonín Vend. Novák.
  • Mrtvý host, Brno: Tiskem a nákladem V. Burkarta 1909, přeložil Č. Kalandra.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských. Odeon: Praha 1987. S. 750-751.
  2. a b c Ottův slovník naučný, 27. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 2002. S. 694.
  3. a b Heinrich-Zschokke-Gesellschaft
  4. Kalliwoda, Johann Wenzel - Grove Music Online
  5. Floretta - UC Davis Library

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]