Elinor Powellová
| Elinor Powellová | |
|---|---|
| Narození | 1921 Milton  USA |
| Úmrtí | 2005 (ve věku 83–84 let) USA |
| Povolání | všeobecná sestra |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Elinor Powellová (Elinor Powell, 1921 Milton – 2005) byla afroamerická zdravotní sestra sloužící během 2. světové války, která si vzala německého válečného zajatce.
Život[editovat | editovat zdroj]
Byla vychována v Miltonu ve státě Massachusetts, kam se přestěhovala její babička poté, co jako dospívající dívka utekla z otroctví za pomoci Podzemní železnice.[1] Její otec sloužil v 1. světové válce, což ji později inspirovalo, aby vstoupila do americké armády jako zdravotní sestra.
V roce 1944 vstoupila do armády a dokončila základní výcvik ve Fort Huachuca v Arizoně, největší vojenské instalaci pro černé vojáky a zdravotní sestry.[2] Powellová byla jedna z 300 zdravotních sester, kterým bylo dle striktních kvót dovoleno přidat se k armádním ošetřovatelským jednotkám. Pracovala jako podporučík v ošetřovatelských jednotkách americké armády umístěné v zajateckém táboře Florence v Arizoně. Měla za úkol starat se o německé vojáky, včetně Nacistů zajatých v Evropě a Severní Africe, protože černé zdravotní sestry měly až do posledního roku války zakázáno se starat se o bílé vojáky.[1] Původně tábor Florence zaměstnával bílé zdravotní sestry, ale ty byly nahrazeny černými, aby se zabránilo fraternizaci a mnoho táborů také zavedlo striktní segregační pravidla.
I přesto se Powellová zamilovala do německého zajatce, Fredericka Alberta, zdravotníka Luftwafe z Vídně, zajatého v Itálii.[3] Jejich vztah byl nesmírně nebezpečný, neboť kvůli němu mohli být postaveni před vojenský soud. Elinor se s Albertem setkala v jídelně, kam byla přidělena jako kuchařka. Předtím, než byl Albert propuštěn a deportován v dubnu 1946, spolu počali syna, díky čemuž mohl Albert získat vízum a příští rok se vrátit do New Yorku, kde se vzali.[4] Poté se přestěhovali se do Bostonu, kde byli kvůli svému mezirasovému manželství diskriminováni, takže se rozhodli přestěhovat do Německa. Zde to nebylo o nic lepší, proto se vrátili do a usadili se v Connecticutu.
Albert zemřel v roce 2001, ve věku 75 let. Elinor zemřela v roce 2005, když jí bylo 85 let. Jejich dva synové, Steven a Chris se stali trumpetisty v orchestru Duke Ellington Orchestra.[1]
V roce 2018 vyšla kniha Enemies in Love (v překladu: Zamilovaní nepřátelé) od Alexis Clarkové, o vztahu Elinor Powellové a Fredericka Alberta.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elinor Powell na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c LINGE, Mary Kay. The secret romance of a black Army nurse and Nazi POW [online]. May 19, 2018. Dostupné online.
- ↑ CLARK, Alexis. The Army's First Black Nurses Were Relegated to Caring for Nazi Prisoners of War [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NTREH, NII. How a 1940s black nurse married a WW II Nazi soldier against American and German views on race [online]. December 9, 2019. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FELICIANO, Ivette. 'They didn't let racism win' -- The story of an interracial couple on opposite sides of WWII [online]. June 17, 2018. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CLARK, Alexis. Enemies in love: a German POW, a black nurse, and an unlikely romance. New York, NY: [s.n.], 2018. ISBN 978-1620971864.