Eero Järnefelt
| Eero Järnefelt | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Erik Nikolai Järnefelt |
| Narození | 8. listopadu 1863 Vyborg |
| Úmrtí | 15. listopadu 1937 (ve věku 74 let) Helsinky |
| Místo pohřbení | hřbitov Hietaniemi |
| Alma mater | Helsinská akademie krásných umění |
| Povolání | malíř |
| Rodiče | August Aleksander Järnefelt a Elisabeth Järnefelt |
| Manžel(ka) | Saimi Järnefelt |
| Děti | Heikki Järnefelt |
| Příbuzní | Aino Sibelius, Arvid Järnefelt, Armas Järnefelt a Kasper Järnefelt (sourozenci) |
| Ocenění | rytíř Řádu čestné legie (1902) rytíř Řádu polární hvězdy (1915) komandér Řádu bílé růže (1920) rytíř Vasova řádu (1924) velkodůstojník Řádu italské koruny |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Erik (Eero) Nikolai Järnefelt (8. listopadu 1863, Vyborg – 15. listopadu 1937, Helsinky) byl finský malíř a profesor umění. Jedním z jeho nejslavnějších děl je obraz zachycující okolí národního parku Koli v Severní Karélii ve Finsku. Je medailistou Světové výstavy roku 1889 a 1900. Vyučoval umění na Helsinské univerzitě a byl předsedou Finské akademie výtvarných umění.[1][2][3]
Život[editovat | editovat zdroj]
Eero Järnefelt byl synem generála Alexandra Järnefelta a baronky Elisabeth Järnefelt (z rodu Clodt von Jürgensburg).[4] Pochází ze švédsky mluvící rodiny, která měla silně v oblibě Finsko, jeho kulturu a jazyk, a jejíž původ sahá k baltské aristokracii.[5] V jeho umělecké rodině je spousta spisovatelů, skladatelů a umělců. Mezi ně se řadí i jeho sourozenci, kteří se později také proslavili, například Kasper (literární kritik), Arvid (soudce a spisovatel), Armas (skladatel a dirigent) a Aino (manželka Jeana Sibelia).[1]
Poté, co dokončil studia na soukromé akademii, začal mezi lety 1874–1878 studovat na Akademii výtvarného umění v Helsinkách. Roku 1883 odešel studovat do Carské akademie umění (jedním z jeho učitelů byl sám jeho strýc Mikhail Clodt) a o tři roky později školu opustil a ještě tentýž rok začal navštěvovat Julianovu akademii v Paříži a to do roku 1888. Zde s ním společně studoval i Tony Robert-Fleury. Järnefelt byl nejvíce ovlivňován naturalismus (realismus), a to zejména takovým, který prosazoval Jules Bastien-Lepage.
Roku 1889 se oženil s herečkou Saimi Swan. O tři roky později (1892) se poprvé vydal na cestu do národního parku Koli s Juhaniem Aho a jeho ženou – malířkou Venny Soldan-Brofeldt.[1] Nádhera parku jej natolik okouzlila, že místo začal pravidelně navštěvovat až do roku 1936.[6] Později se vydal několik studijních cest do Itálie (1894) a na Krym (1899). Téhož roku pomáhal organizovat mezinárodní výstavu konající se v Petrohradě, která byla sponzorována ruským časopisem a uměleckým hnutím Mir iskusstva.
Jeho dům, který se nachází v umělecké kolonii poblíž jezera Tuusula, byl navržen architektem Uskem Nyströmem a postaven roku 1901. Název domu „Suviranta“ v překladu znamená „Letní pláž“. Žil zde až do roku 1917, kde se přestěhoval do Helsinek, avšak i poté tento dům nadále patří jeho rodině, která jej dosud ponechává jako turistické lákadlo a je možné nechat se s průvodce po domě provést.[7][8]
Od roku 1902 až do roku 1928 vyučoval kreslení na Univerzitě v Helsinkách. Zde byl roku 1912 jmenován profesorem a sloužil jako předseda Finské akademie výtvarných umění.[1] Jeho posledním velikým dílem byl oltářní obraz pro kostel ve městě Raahe, který dokončil roku 1926. Hlavní a významná retrospektivní výstava jeho děl se konala roku 2013 a bylo na ní možno vidět několik jeho do té doby neznámých děl.
Vybraná díla[editovat | editovat zdroj]
-
Sběrači borůvek, 1888 -
Francouzská vinárna, 1888 -
Prádelna u břehu řeky, 1889 -
Večerní měsíc v létě, 1889 -
Krávy zahalené v dýmajícím trsu trávy, 1891 -
Saimi na lučině, 1892 -
Statkář a nádeníci, 1893 -
Potápka roháč, neznámé datum -
![Pálení chrastí (Pod jhem), 1893[9]](//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/0c/Eero_J%C3%A4rnefelt_%281863-1937%29-_Under_the_Yoke_%28Burning_the_Brushwood%29_-_Raatajat_rahanalaiset_-_Kaski_-_Tr%C3%A4lar_under_penningen_-_Sved_%2831948645643%29.jpg/120px-Eero_J%C3%A4rnefelt_%281863-1937%29-_Under_the_Yoke_%28Burning_the_Brushwood%29_-_Raatajat_rahanalaiset_-_Kaski_-_Tr%C3%A4lar_under_penningen_-_Sved_%2831948645643%29.jpg)
Pálení chrastí (Pod jhem), 1893[9] -
Lakušník štítnatý a říční kamení, 1895 -
Sokoli v lese, 1895 -
![Ježíš a hříšná žena, 1908[10]](//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/56/J%C3%A4rnefelt%2C_Jeesus_ja_aviorikoksesta_tavattu_nainen.jpg/120px-J%C3%A4rnefelt%2C_Jeesus_ja_aviorikoksesta_tavattu_nainen.jpg)
Ježíš a hříšná žena, 1908[10] -
Jezerní břeh s rákosím, 1905 -
Děvčátko se psem, 1910 -
Léto v rozkvětu, 1918 -
![V bouři s Ježíšem, 1926[11]](//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/a2/Jarnefelt_Eero_Altarpiece_in_Raahe_1926.JPG/116px-Jarnefelt_Eero_Altarpiece_in_Raahe_1926.JPG)
V bouři s Ježíšem, 1926[11] -
![Obrácení apoštola Pavla na křesťanskou víru, 1932[12]](//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/98/J%C3%A4rnefelt%2C_Saulin_k%C3%A4%C3%A4ntyminen.jpg/46px-J%C3%A4rnefelt%2C_Saulin_k%C3%A4%C3%A4ntyminen.jpg)
Obrácení apoštola Pavla na křesťanskou víru, 1932[12]
![Pálení chrastí (Pod jhem), 1893[9]](/wiki/Soubor:Eero_J%C3%A4rnefelt_(1863-1937)-_Under_the_Yoke_(Burning_the_Brushwood)_-_Raatajat_rahanalaiset_-_Kaski_-_Tr%C3%A4lar_under_penningen_-_Sved_(31948645643).jpg)
![Ježíš a hříšná žena, 1908[10]](/wiki/Soubor:J%C3%A4rnefelt,_Jeesus_ja_aviorikoksesta_tavattu_nainen.jpg)
.jpg)
![V bouři s Ježíšem, 1926[11]](/wiki/Soubor:Jarnefelt_Eero_Altarpiece_in_Raahe_1926.JPG)
![Obrácení apoštola Pavla na křesťanskou víru, 1932[12]](/wiki/Soubor:J%C3%A4rnefelt,_Saulin_k%C3%A4%C3%A4ntyminen.jpg){kind=small}
Portréty
-
Johan Philip Palmén, 1890 -
Jean Sibelius, 1892 -
Larin Paraske, 1893 -
Portrét umělcova syna, 1897 (Heikki Järnefelt (1891–1963)) -
Nelma, 1899 (Nelma Sibelius) -
Leena, 1903 (Leena Järnefelt (1897–1991)) -
Tekla Hultin, 1905 -
Aino Sibelius, 1908 -
Juho Kusti Paasikivi, 1931 -
-
Pehr Evind Svinhufvud, 1933
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eero Järnefelt na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d KONTTINEN, Riitta. Järnefelt, Eero (1863 - 1937) [online]. 2016-04-20 [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (finsky)
- ↑ LITTORIN, Pauliina. Eero Järnefelt luotti klassiseen tyyliin – parhaat teokset vaihtavat omistajaa, kun talous porskuttaa. Taloustaito. 2019-09-03. Dostupné online [cit. 2021-01-05]. (finsky)
- ↑ Elämäkerta Eero Järnefelt 1863–1937 [online]. [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (finsky)
- ↑ Artikkeli Eero Järnefeltistä [online]. www.edu.fi, 2003-02-27 [cit. 2021-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2003-02-27. (finsky)
- ↑ SARAJAS-KORTE, Salme. Järnefelt, Eero [online]. 2003 [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MURPHY, Adrian. Eero Järnefelt, painter of Finnish nature [online]. 2020-01-21 [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Visit Tuusulanjärvi [online]. [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ainola - Aino ja Jean Sibeliuksen koti [online]. 2012-07-20 [cit. 2021-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-20. (finsky)
- ↑ SARAJAS-KORTE, Salme. Järnefelt, Eero. [s.l.]: Oxford University Press Dostupné online.
- ↑ oltářní malba umístěná v kostele v Lieto
- ↑ oltářní malba umístěná v kostele v Raahe. Samotný Järnefelt byl však raději pro název Probuzení naděje
- ↑ oltářní malba, nachází se v Kostele sv. Jana v Helsinkách
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eero Järnefelt na Wikimedia Commons
