Echinostomatidae
 Echinostomatidae | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | ploštěnci (Platyhelminthes) |
| Třída | motolice (Trematoda) |
| Čeleď | Echinostomatidae Looss, 1899 |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Echinostomatidae je čeleď motolic.
Životní cyklus[editovat | editovat zdroj]
Echinostomatidae jsou heterogenní čeledí motolic a vyznačují se tříhostitelskými životními cykly s vazbou na vodní prostředí. Dospělci běžně parazitují v rozličných částech zažívacího traktu svých definitivních hostitelů, jimiž ve většině případů bývají vodní a polovodní savci a ptáci, vzácně i některé druhy ryb a plazů. Dospělé motolice jsou typické svým charakteristickým trnitým límcem v přední části těla, jenž se objevuje již u cerkarií a je považován za důležitý taxonomický znak. Vajíčka dospělců jsou vylučována se stolicí, mají široký oválný tvar a embryo se vyvíjí až po vyloučení vajíček do vnějšího prostředí. Vaječné víčko (operkulum) není příliš výrazné.[1][2]
Z vajíček se líhnou invazní larvy miracidie, jejichž prvním mezihostitelem jsou, podobně jako u drtivé většiny motolic, vodní plži, v jejichž těle probíhá typický larvální vývoj zahrnující několik tělních plánů. Redie echinostomních motolic se vyznačují schopností zabíjet larvy jiných motolic, pokud dojde k infekci jednoho plže miracidii vícera druhů.[3] Cerkarie – larvální stádia, která opouštějí mezihostitelského plže – následně u většiny echinostomních motolic pronikají aktivní cestou (tělesnými otvory, anebo penetrací) do druhého mezihostitele, jímž může být široké spektrum živočichů; nákaza definitivního hostitele pak probíhá alimentární cestou. Na infekcích člověka se jakožto sekundární mezihostitelé podílejí např. hlemýždi, škeble, slávky, sladkovodní korýši, žáby, hadi nebo sladkovodní ryby.[1][2]
Infekce člověka[editovat | editovat zdroj]
Většina infekcí pochází od střevních motolic rodu Echinostoma (onemocnení jimi vyvolané se označuje jako echinostomiáza). Člověk však může představovat definitivního hostitele i pro motolice rodů Acanthoparyphium, Artyfechinostomum, Echinochasmus, Euparyphium, Himasthla, Hypoderaeum či Isthmiophora. Ohniska infekce se endemicky objevují v Číně, Indii, Thajsku, zemích Korejského poloostrova, Indonésii, Malajsii a na Filipínách. Onemocnění echinostomními motolicemi může být provázeno méně vážnými i vážnými zažívacími problémy; ve srovnání s jinými střevními motolicemi mohou být infekce závažnější, protože trnitý límec echinostomních motolic fyzicky poškozuje epitel střev. Lékem volby je anthelmintikum prazikvantel.[1]
Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]
- Artyfechinostomum Lane, 1915
- Bashkirovitrema Skrjabin, 1944
- Cathaemasia Looss, 1899
- Cathaemasioides Teixeira de Freitas, 1941
- Chaunocephalus Dietz, 1909
- Cotylotretus Odhner, 1902
- Dietziella Skrjabin & Bashkirova, 1956
- Drepanocephalus Dietz, 1909
- Echinodollfusia Skrjabin & Baschkirova, 1956
- Echinoparyphium Dietz, 1909
- Echinostoma Rudolphi, 1809
- Edietziana Özdikmen, 2013
- Euparyphium Dietz, 1909
- Hypoderaeum Dietz, 1909
- Ignavia Teixeira de Freitas, 1948
- Indopseudechinostomum Sharma, 1976
- Isthmiophora Lühe, 1909
- Kostadinovatrema Dronen, 2009
- Longicollia Bychovskaja-Pavlovskaja, 1953
- Lyperorchis Travassos, 1921
- Mesaulus Braun, 1902
- Moliniella Hübner, 1939
- Monilifer Dietz, 1909
- Neoacanthoparyphium Yamaguti, 1958
- Neoartyfechinostomum Agrawal, 1963
- Neopetasiger Baschkirova, 1941
- Nephrostomum Dietz, 1909
- Pameileenia Wright & Smithers, 1956
- Parallelotestis Belopolskaya, 1954
- Patagifer Dietz, 1909
- Pegosomum Ratz, 1903
- Pelmatostomum Dietz, 1909
- Petasiger Dietz, 1909
- Prionosoma Deitz, 1909
- Protechinostoma Beaver, 1943
- Pseudechinostomum Odhner, 1910
- Pulchrosoma Travassos, 1916
- Schiginella Karmanova, 1974
- Singhia Yamaguti, 1958
- Skrjabinophora Baschkirova, 1941
- Sodalis Kowalewsky, 1902
Systematika včetně počtu druhů v jednotlivých rodech je však nejasná a komplikuje ji mj. existence kryptických druhů.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c MATHISON, Blaine A.; PRITT, Bobbi S. Parasites of the Gastrointestinal Tract. In: REZAEI, N. Encyclopedia of Infection and Immunity (vol. 3). Oxford: Elsevier Dostupné online. ISBN 978-0-323-90303-5. S. 136–203. (anglicky)
- ↑ a b VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. ISBN 9788073870089, ISBN 8073870088. S. 167–168.
- ↑ HORÁK, P. Motolice – parazitičtí červi s nejkomplikovanějšími životními cykly. ŽIVA AVČR. 2010, čís. 5, s. 230–232. Dostupné online.
- ↑ https://www.gbif.org/species/2528
- ↑ DETWILER, Jillian T.; BOS, David H.; MINCHELLA, Dennis J. Revealing the secret lives of cryptic species: Examining the phylogenetic relationships of echinostome parasites in North America. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2010-05-01, roč. 55, čís. 2, s. 611–620. Dostupné online [cit. 2022-10-01]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2010.01.004. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Echinostomatidae na Wikimedia Commons 
Taxon Echinostomatidae ve Wikidruzích
