Přeskočit na obsah

Dusičnan hlinitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
dusičnan hlinitý
Obecné
Systematický názevDusičnan hlinitý
Anglický názevAluminium nitrate
Sumární vzorecAlN₃O₉
Identifikace
Registrační číslo CAS13473-90-0
PubChem26053
Vlastnosti
Molární hmotnost212,996 g/mol (bezvodý) 375,134 g/mol (nonahydrát)
Teplota tání66 °C
Teplota varu150 °C
Hustota1.72 g/cm3 (nonahydrát)
Bezpečnost
GHS03 – oxidační látky
GHS03
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
[1]
Nebezpečí[1]
H-větyH272, H315, H319
P-větyP302+352, P305+351+338
NFPA 704
3
0
3
OX
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dusičnan hlinitý je bílá, ve vodě rozpustná sůl hliníku a kyseliny dusičné.[2] Nejčastěji se vyskytuje ve formě nonahydrátu: Al(NO3)3·9H2O.

Příprava

[editovat | editovat zdroj]

Dusičnan hlinitý nelze připravit reakcí hliníku s koncentrovanou kyselinou dusičnou. Místo toho se využívá reakce kyseliny dusičné s chloridem hlinitým, vedlejším produktem je chlorid nitrosylu, jež se z roztoku uvolňuje jako plyn. Výhodnější příprava je reakcí kyseliny dusičné s hydroxidem hlinitým.

Dusičnan hlinitý může být také připraven reakcí mezi síranem hlinitým a dusičnanovou solí s vhodným kationtem, jako je baryum, stroncium, vápník, stříbro nebo olovo, např.:

Dusičnan hlinitý je silné oxidační činidlo. Využívá se v činění kůží, antiperspirantech, inhibitorech koroze, při extrakci uranu, rafinaci ropy a jako nitrační činidlo.[3]

Nonahydrát a další hydratované dusičnany hliníku mají mnoho aplikací.Tyto soli se využívají k výrobě oxidu hlinitého pro přípravu izolačních papírů, v topných prvcích pro katodové trubice a na laminátech jádra transformátoru. Hydratované soli se také používají pro extrakci aktinoidů.[4]

Používá se v laboratořích i výuce jako demonstrace vločkování vody:

Častěj se ale využívají chlorid a síran hlinitý.

  1. a b Aluminium nitrate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Heslo Aluminiumnitrat v: Römpp Online. Georg Thieme Verlag, načteno 7. dubna 2014. (německy)
  3. heslo Aluminiumnitrat Archivováno 23. 7. 2020 na Wayback Machine. v GESTIS-Stoffdatenbank des IFA, načteno 17. února 2017
  4. Pradyot Patnaik. Handbook of Inorganic Chemicals. McGraw-Hill, 2002, ISBN 0070494398.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Aluminium nitrate na anglické Wikipedii a Aluminiumnitrat na německé Wikipedii.