Dusičnan hlinitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dusičnan hlinitý
Aluminium nitrate.png
Dusičnan hlinitý.JPG
Obecné
Systematický název Dusičnan hlinitý
Anglický název Aluminium nitrate
Sumární vzorec AlN₃O₉
Identifikace
Registrační číslo CAS
PubChem
Vlastnosti
Molární hmotnost 212,996 g/mol (bezvodý)

375,134 g/mol (nonahydrát)

Teplota tání 66 °C
Teplota varu 150 °C
Hustota 1.72 g/cm3 (nonahydrát)
Bezpečnost
GHS03 – oxidační látky
GHS03
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
H-věty H272, H315, H319
P-věty P302+352, P305+351+338
NFPA 704
NFPA 704.svg
3
0
3
OX
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dusičnan hlinitý je bílá, ve vodě rozpustná sůl hliníku a kyseliny dusičné.[1] Nejčastěji se vyskytuje ve formě nonahydrátu: Al(NO3)3·9H2O.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Dusičnan hlinitý nelze připravit reakcí hliníku s koncentrovanou kyselinou dusičnou. Místo toho se využívá reakce kyseliny dusičné s chloridem hlinitým, vedlejším produktem je chlorid nitrosylu, jež se z roztoku uvolňuje jako plyn. Výhodnější příprava je reakcí kyseliny dusičné s hydroxidem hlinitým.

Dusičnan hlinitý může být také připraven reakcí mezi síranem hlinitým a dusičnanovou solí s vhodným kationtem, jako je baryum, stroncium, vápník, stříbro nebo olovo, např.:

Využití[editovat | editovat zdroj]

Dusičnan hlinitý je silné oxidační činidlo. Využívá se v činění kůží, antiperspirantech, inhibitorech koroze, při extrakci uranu, rafinaci ropy a jako nitrační činidlo.[2]

Nonahydrát a další hydratované dusičnany hliníku mají mnoho aplikací.Tyto soli se využívají k výrobě oxidu hlinitého pro přípravu izolačních papírů, v topných prvcích pro katodové trubice a na laminátech jádra transformátoru. Hydratované soli se také používají pro extrakci aktinoidů.[3]

Používá se v laboratořích i výuce jako demonstrace vločkování vody:

Častěj se ale využívají chlorid a síran hlinitý.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Heslo Aluminiumnitrat v: Römpp Online. Georg Thieme Verlag, načteno 7. dubna 2014. (německy)
  2. heslo Aluminiumnitrat v GESTIS-Stoffdatenbank des IFA, načteno 17. února 2017
  3. Pradyot Patnaik. Handbook of Inorganic Chemicals. McGraw-Hill, 2002, ISBN 0070494398.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Aluminium nitrate na anglické Wikipedii a Aluminiumnitrat na německé Wikipedii.