Dunstan z Canterbury

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dunstan z Canterbury
Saint Dunstan.jpg
Narození 909
Glastonbury
Úmrtí 19. května 988 (ve věku 78–79 let)
Canterbury
Funkce Biskup Worcesterský (957–959)
Biskup Londýnský (958–959)
Arcibiskup canterburský (959–988)
Opat Glastobury
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dunstan z Canterbury (909 Baltonsborough - 19. května 988 Canterbury) byl anglický duchovní a politik, v letech 959-988 arcibiskup z Canterbury. Katolická, pravoslavná i anglikánská církev ho uznává jako svatého. Všechny slaví jeho svátek 19. května.

Život[editovat | editovat zdroj]

Do politiky se prvně zapletl na dvoře krále Athelstana. Zde proti němu vzniklo spiknutí a byl obviněn z čarodějnictví a provozování černé magie. Byl nejen vyhnán, ale i zbit a uvržen do žumpy. Zachránil se, avšak později kvůli tomu onemocněl, byť asi ne leprou, jak se jeho okolí obávalo. On si ovšem boláky, které se na jeho těle objevily, vyložil jako boží znamení a odpověď na jeho váhání, zda se má stát mnichem, a zda by zvládl celibát. A tak se roku 943 stal mnichem. Jeho mnišský život byl velmi rozmanitý, pracoval jako kovář, hrál na harfu i vytvářel iluminace do knih. Proto je dnes patronem kovářů, zlatníků, zámečníků a hudebníků. Stal se také zpovědníkem Lady Athelfledové, neteře krále Athelstana. Když zemřela, odkázala mu značné jmění, které využil k oživení mnišského života v Anglii. Další peníze zdědil po smrti svého otce Heorstana. Byl náhle značně vlivným a po smrti krále Athelstana ho nový král Edmund I. znovu pozval ke dvoru a přidělil mu funkci ministra. Připravil reformu, jež měla znovu vytvořit klášterní život a obnovit opatství. Začal tím, že založil benediktinský klášter v Glastonbury a sám se stal benediktinem. Za vlády krále Edreda jeho vliv ještě stoupl a byl jmenován hlavním ministrem, což byla funkce odpovídající zhruba pozici premiéra. Byl hlavním strůjcem reforem, které se nelíbily zvláště pánům z Wessexu. Po nástupu Edwina na trůn (955) Dunstan okamžitě svůj vliv ztratil. Spor s králem začal již během korunovace a vyvrcholil tím, že král nechal zbořit Dunstanův klášter a sám Dunstan musel uprchnout do Flander. Jeho působení poblíž Gentu posílilo vliv benedektínů v Nizozemsku. Jeho exil skončil ovšem brzy, již roku 957, kdy se šlechtici z Mercie a Northumbrie vzbouřili, krále svrhli a zvolili nového, Edgara, byť vládl jen na sever od Temže, zatímco jih zůstal věrný Edwinovi. Edgar pak povolal Dunstana zpět do Anglie. Vzápětí byl zvolen biskupem Worcesteru, brzy poté i Londýna a roku 959, poté co Edgar ovládl celou zemi, nakonec i arcibiskupem z Canterbury, což byla již tehdy nejprestižnější církevní funkce v zemi, byť neměla ještě takovou roli jako po pozdějším odštěpení od Říma a vzniku anglikánské církve. Dunstan okamžitě zahájil velké reformy církve: prosazoval celibát, zakázal prodávání církevních úřadů za peníze a zvyk duchovních jmenovat příbuzné do úřadů pod jejich jurisdikcí. Bylo postaveno několik klášterů a ve velkých katedrálách mniši převzali místa sekulárních kanovníků. Souběžně znovu zastával funkci de facto premiéra. Nechal vycvičit speciální strážní jednotky, které na severu a na moři střežili zemi před vpádem Vikingů. Roku 973 prosadil druhou, slavnostní korunovaci krále Edgara, která měla zvláštní symbolický význam a je předlohou britského korunovačního ritu dodnes. Po smrti Edgara korunoval králem jeho syna, Edwarda Martyra. Nepřátelští šlechtici však vycítili slabost nového krále a zesílili tlak, který mířil hlavně na kláštery, symbol Dunstanových reforem. Mnoho mnichů bylo vyhnáno i zabito. V březnu 978 byl i král Edward zavražděn, a to na zámku Corfe, možná z podnětu nevlastní matky. Její syn Ethelred II. byl zvolen novým králem. Jeho korunovace byla poslední státní událostí, které se Dunstan zúčastnil. S vobou nesouhlasil, prorokoval království zkázu a stáhl se z politického života, ačkoli pozici arcibiskupa formálně držel až do roku 988. Působil pak v jakémsi důchodu v katedrále v Canterbury, zejména učil v katedrální škole. V katedrále je i pohřben. Po kanonizaci v roce 1029 byl dvě století nejoblíbenějším anglickým světcem, než byl zastíněn Thomasem Becketem. Popularita mezi lidem byla dána i tím, že se stal součástí anglického folklóru. Populární je třeba příběh, jak svou mazaností porazil ďábla a sevřel mu nos do kovářských kleštích. Velmi oblíbenou je též pověst, jak Dunstan přibil podkovu na čertovo kopyto, což mu způsobilo velkou bolest a odstranil ji teprve za slib, že čert nikdy nenapadne místo, na nímž visí podkova. To je podle všeho počátek tradice věšení "šťastné podkovy" nad obydlí, která se rozšířila i mimo Anglii.