Dmytro Antonovyč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dmytro Antonovyč
Дмитро Антонович.jpg
Narození 2.jul. / 14. listopadu 1877greg.
Kyjev
Úmrtí 12. října 1945 (ve věku 67 let)
Praha
Národnost Ukrajinci
Alma mater Charkovská univerzita
Zaměstnavatel Ukrajinská svobodná univerzita
Politické strany Revolutionary Ukrainian Party
Ukrainian Social Democratic Labour Party
Manžel(ka) Kateryna Antonovych (Serebriakova)
Děti Antonovish-Rudnytska Maryna
Antonovysh Myhaylo
Antonovysh Marko
Rodiče Volodymyr Antonovych a Antonovych-Melnyk Kateryna
Funkce Člen ruské konstituční rady
Rektor Ukrajinské svobodné univerzity
Podpis Dmytro Antonovyč – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dmytro Antonovyč (ukrajinsky Антонович Дмитро Володимирович; 14. listopadu 1877 Kyjev12. října 1945 Praha) byl ukrajinský politik, diplomat a historik umění.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dmytro Antonovyč navštěvoval gymnasium v Kyjevě a Charkovskou universitu. V letech 1894-1896 působil v ochotnickém divadelním souboru v obci Sidorivka. V letech 1900-1905 byl jedním ze zakladatelů Ukrajinské revoluční strany v Charkově a po roce 1905 byl členem Ukrajinské sociálně demokratické dělnické strany. Od roku 1912 učil dějiny umění na Kyjevské umělecké škole. Za první světové války byl v kontaktu s vídeňskou Unií pro osvobození Ukrajiny. Od roku 1917 byl členem a později generálním tajemníkem Ukrajinské ústřední rady, která deklarovala autonomii Ukrajiny. Ve stejném roce byl jedním ze zakladatelů Ukrajinské akademie umění. V ukrajinské vládě byl ministrem námořnictva (1917/1918), ministrem kultury (1918/1919) a později diplomatem v Římě (1919/1920).

Po odchodu z Ukrajiny do emigrace byl jedním ze zakladatelů, později rektorem Ukrajinské svobodné univerzity ve Vídni. Univerzita se roku 1921 přestěhovala do Prahy. V Praze se zasloužil o vybudování dalších ukrajinských emigrantských institucí, jako bylo Ukrajinské studio výtvarných umění, Ukrajinská historicko-filologická společnost (prezident) a Muzeum osvobozeneckého boje Ukrajiny (ředitel do roku 1945). Napsal řadu monografií o ukrajinském umění a zasazoval se o jeho začlenění do kontextu umění evropského.[1] V letech 1928-30 a 1937-38 byl rektorem Ukrajinského studia výtvarných umění. Při bombardování Prahy v roce 1945 byla budova Ukrajinského muzea poškozena a část exponátů se dostala do fondů Slovanské knihovny. Po převratu v roce 1948 bylo Ukrajinské muzeum zrušeno. Sbírka přibližně milionu exponátů muzea byla z velké části zničena nebo se ztratila, a zbytky byly poté rozptýleny mezi Moskvou, Kyjevem a Prahou. V roce 1952 ukončilo svoji činnost i Ukrajinské studio výtvarných umění v Praze.[2]

Zemřel v Praze krátce po skončení války 12. října 1945.

Díla autora[editovat | editovat zdroj]

  • 1914 Estetychne vykhovannia Shevchenka (Ševčenkova estetická výchova)
  • 1923 Ukraïns'ke mystetstvo (Ukrainské umění)
  • 1925 Trysta rokiv ukraïns'koho teatru (1619–1919) (Tři sta let ukrajinského divadla [1619–1919])
  • 1937 T. Shevchenko iak maliar (T. Ševčenko jako umělec)
  • 1942 Deutsche Einflüsse auf die ukrainische Kunst (Německé vlivy v ukrajinském umění)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ukrajinci.cz: Dmytro Antonovyč a ukrajinská uměnověda
  2. Oksana Pelenska, Tereza Chlaňová, Objev sbírky ukrajinského výtvarného umění, Na východ 1, 2004. www.navychod.cz [online]. [cit. 2016-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-13. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ukrajinské výtvarné umění v meziválečném Československu. K 80. výročí založení Ukrajinského studia výtvarných umění v Praze : sborník příspěvků z mezinárodní konference ... 12.-14. listopadu 2003 v Praze / Ukrajinské výtvarné umění v meziválečném Československu Praha : Národní knihovna ČR, Slovanská knihovna, 2005
  • Dagmar Petišková, Dmytro Antonovyč a ukrajinská uměnověda : vychází ke 130. výročí narození D. Antonovyče. 1. vyd. Sborník příspěvků z mezinárodní konference, pořádané v Praze ve dnech 12.-14. září 2007 Národní knihovnou ČR - Slovanskou knihovnou

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]