Přeskočit na obsah

Ukrajinské studio výtvarných umění

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ukrajinské studio výtvarných umění (Ukrajins'ka Studija Plastyčnoho Mystectva – USPM), založené roku 1923 v Praze[1], po roce 1932 působící jako Ukrajinská akademie v Praze (1923–1952) byla jedna z nejuznávanějších uměleckých institucí v tehdejším Československu. Poskytovalo systematické vzdělání v oblasti výtvarného i užitého umění a architektury. Studovali zde nejen Ukrajinci žijící v exilu, ale také Češi a příslušníci dalších národností (roku 1925 mělo 67 studentů). Absolventi získávali titul Magister Artis. Od roku 1925 pořádalo každoroční výstavy svých studentů až do roku 1939.[2]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

V meziválečném Československu žila početná ukrajinská emigrace. Před bolševickou revolucí sem uprchlo 600 000 obyvatel Zakarpatské Ukrajiny a stovky umělců, vědců, studentů a politiků., Působila zde diplomatická mise Ukrajinské národní republiky (1919-1923) a roku 1920 i její prezident Mychajlo Hruševskyj.[3] Praha byla v té době intelektuálním centrem ukrajinských emigrantů.[4] Z iniciativy T.G.Masaryka vznikl po válce na Ministerstvu zahraničí fond pomoci (Ruská pomocná akce), z něhož byla vyplácena finanční podpora institucím i jednotlivcům. V roce 1921 přesídlila do Československa z Vídně Ukrajinská svobodná univerzita, kam se zapsalo 3 000 studentů. Následující rok vznikla Ukrajinská hospodářská akademie v Poděbradech a roku 1923 byl v Praze založen Ukrajinský vyšší pedagogický institut M. Drahomanova pro výuku středoškolských profesorů. Roku 1925 k němu bylo přidruženo Ukrajinské gymnázium, které zprvu sídlilo v Praze a Řevnicích,[3] od roku 1938 v Modřanech (185 studentů v letech 1937-1938).[5][1] Tzv. Pražskou školu ukrajinských emigrantských básníků tvořili převážně absoventi Filosofické fakulty UK.

Vzniku Ukrajinského studia předcházelo založení Kroužku výtvarných umění roku 1922 v Praze, který roku 1923 zorganizoval první členskou výstavu.[6] V témže roce zahájilo své působení Ukrajinské studio výtvarných umění (24.12.1923).[7] Škola vznikla po vzoru Ukrajinské akademie umění, ale pražská Akademie protestovala proti názvu Ukrains’ka akademiia plastychnoho mystetstva a proto byl název změněn, přestože škola byla i nadále známa jako Ukrains’ka akademiia. Dalším důvodem pro vznik školy byla chybějící kapacita středních uměleckých škol i pražské AVU pro přijetí dalších studentů.[8]

Iniciátorem a prvním ředitelem Ukrajinského studia výtvarných umění byl historik umění a rektor Ukrajinské svobodné univerzity ve Vídni Dmytro Antonovyč[9] a profesor malby Serhij Mako, absolvent petrohradské Akademie. Na počátku zde přednášelo deset profesorů pro 42 studentů, vesměs Ukrajinců. Studio bylo největší uměleckou školou mimo hranice Ukrajiny a později sloužilo jako akademická instituce nejen Ukrajincům, ale studovali zde i Češi, Slováci, Rusové, Bělorusové, Němci, Francouzi, Arméni, Poláci a Maďaři. Program studia byl čtyřletý a zahrnoval obory malířství, grafika, sochařství, užité umění a architektura. V letech 1923-1927 bylo Studio financováno Ministerstvem zahraničí a do roku 1930 Ministerstvem školství. Do roku 1932 získávalo finanční podporu od Ukrajinského občanského fondu a poté bylo do roku 1952 financováno pouze z dobrovolných příspěvků.[6] Zprvu působilo v paláci Metro na Národní třídě č. 25 v Praze 1, později v části domu v Konviktské ulici na Starém Městě. Výuka probíhala nepřetržitě, včetně letních prázdnin a sobot a nedělí a pro studenty byla bezplatná.[10]

Ukrajinské studio výtvarných umění spolupracovalo s Muzeem osvobozeneckého boje Ukrajiny a soustředilo kolem sebe intelektuální elitu ukrajinské emigrace. Pořádalo každoroční výstavy[11] a organizovalo četné akce k československým a ukrajinským svátkům.[1] Ve 30. letech zasáhla Studio hospodářská krize a jeho podpora pro Osvobozenecké hnutí Ukrajiny přestala být v české společnosti vnímána s pochopením. Emigranti, kteří se před bolševismem uchýlili do Českoslovenka, vnímali oficiální uznání Sovětského svazu československou vládou v roce 1934 jako zradu.[12] Ukrajinské vzdělávací instituce čekala reorganizace či citelná omezení, pokud nebyly nuceny svou činnost přímo ukončit.[1]

Roku 1932 zachránil Studio před uzavřením profesor kresby a malby Jan Kulec jeho přetvořením v soukromou Ukrajinskou akademii. Zavedl symbolické školné, ale dotoval provoz školy i z vlastních prostředků. Škola definitivně zanikla v souvislosti s jeho úmrtím roku 1952.[13] Během německé okupace, kdy byly zavřeny české vysoké školy, byla Ukrajinská akademie jedinou vysokou školou, kde bylo možné získat vzdělání ve výtvarných oborech.[6] Ukrajinská akademie přetrvala až do komunistického převratu roku 1948. Poté byla přejmenována na Lidovou akademii a roku 1952 zanikla. Některé publikace opomíjejí ukrajinský původ umělců působících v Praze a řadí je k ruské emigraci (Ilja Repin).[14][15]

Muzeum osvobozeneckého boje Ukrajiny, založené roku 1925, shromažďovalo kromě jiného umělecké artefakty profesorů a studentů Ukrajinského studia a do své likvidace za únorového převratu shromáždilo do roku 1948 několik tisíc uměleckých děl. Větší část sbírky přešla do fondu Slovanské knihovny, část do Památníku národního písemnictví, Národní galerie, Uměleckoprůmyslového muzea a Státního archivu.[6][16]

Profesoři (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Studenti (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Halyna Mazepa, Jurij Vovk, Viktor Cymbal, Mychajlo Brynskyj, Vasyl Koljadynskyj, Pavlo Hromnyckyj, Vasyl Kasijan, Mykola Kryčevsky, Sophia Zarytska, Nikolaj Michajlovič Rodionov, Oleksandr Orlov, Oleh Kandyba (Olžyč), Ivan Krušelnyckyj, Kateryna Antonovyč, Ivan Ivanec, Mykola Kryčevsky, Oksana Ljaturynska, Nina Levická-Šemanská, Petro Omelčenko, Ivan Palyvoda, Petro P. Cholodny, Vasyl Chmeljuk, Yeva Biss,[2] Věroslav Bergr, Ivan Severa, František Blažek, Miloš Diviš, Václav Dlouhý, Josef a Karel Gabrielovi, Věra Havlíková, Václav Dlouhý, Bedřich Hoffschädter, Zdeněk Kremlička, Václav Bartovský, Luisa Černovická, Karel Gabriel, Eva Hettešová Blažková, Karel Karas, Karol Molnár, Jaroslav Paur, František Josef Archalous, Jan Krahulík, Jiří Mrázek, Ladislav Novák, Karel Oberthor, Vladislav Vaculka, Helena Zmatlíková, Karel Černý, Dimitrij Šetelík, Ludmila Janská, Josef Noska, Josef Šesták, Blanka Tauber, Jan Jungmann.[22]

Před příchodem Sovětské armády roku 1945 se většině umělců podařilo emigrovat na Západ. NKVD zatklo Oksanu Ljaturynskou, ale nakonec byla bez soudu propuštěna a podařilo se jí odejít do Německa a roku 1949 do USA.[23]

Výstavy

[editovat | editovat zdroj]

Na první výstavě Studia roku 1924 představili svá díla profesoři. Od roku 1925 se konaly každoročně výstavy prací studentů. Výstava 1925-1926 se konala souběžně s Mezinárodním kongresem výuky umění a navštívily ji národní delegace i prezident T. G. Masaryk. Do roku 1939 škola zorganizovala 13 samostatných výstav a zúčastnila se pražských výstav grafického umění nebo bibliofilií. Profesoři i studenti se účastnili výstav pořádaných Uměleckoprůmyslovou školou nebo pražskou Akademií. Ukrajinská grafika se představila v Bruselu (1927), Berlíně (1933) nebo Římě (1938).[24]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d Oksana Pelenska, Tereza Chlaňová, Objev sbírky ukrajinského výtvarného umění. www.navychod.cz [online]. [cit. 2016-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-13. 
  2. ↑ a b Ukrainian Studio of Plastic Arts, Internet Encyclopedia of Ukraine
  3. ↑ a b Ukrajinci v meziválečném Československu, Velvyslanectví České Republiky v Kyjevě, 2012
  4. ↑ The Art of Halyna Mazepa at The Ukrainian Museum
  5. ↑ Ukrainian Gymnasium in Czechoslovakia, Internet Encyclopedia of Ukraine
  6. ↑ a b c d Oksana Pelenska, Ukrajinské studio výtvarných umění v Praze, in: Horová A (ed.), NEČVU - Dodatky, Academia Praha 2006, s. 800-801
  7. ↑ Myroslava M. Mudrak, The Ukrainian Studio of Plastic Arts and the Art of Jan Kulec, Art Journal 49, no. 1, 1990, pp. 36
  8. ↑ Zavorotna N, 2020, s. 91, 92
  9. ↑ The group of the Prague studio = Les artistes du studio de Prague / introductory article by D. Antonovych: Ukrainian public publishing house, 1925. 16 p.,
  10. ↑ My a Ukrajina: Studio nebo Akademie? Vzpomínka na ukrajinskou uměleckou školu v Praze
  11. ↑ Ukrajinské studium výtvarného umění v Praze, katalog výstavy 1924
  12. ↑ Milan Ducháček, Českoslovenští slavisté vosidlech geopolitiky
  13. ↑ a b Zavorotna N, 2020, s. 93
  14. ↑ Pražské intermezzo ruských výtvarníků, iLiteratura.cz
  15. ↑ Jakub Hauser, 2020
  16. ↑ Mykola Mušinka, “Muzeum osvobozeneckého boje Ukrajiny v Praze (1925–1948). Dějiny a současné rozmístění jeho fondů”, in: Muzeum osvobozeneckého boje Ukrajiny. K 80. výročí založení. Sborník příspěvků z konference (Praha, 12.–14. října 2005) / Prague, 2006 pp. 25–51
  17. ↑ The Museum of the Struggle for the Liberation of Ukraine, in: Scholars in exile: the Ukrainian intellectual world in interwar Czechoslovakia, University of Toronto Press 2020, p. 127
  18. ↑ Dne 11. 3. 2022 uběhlo 70. let od úmrtí Jana Ivana Kulce
  19. ↑ a b Zavorotna N, 2020, s. 94
  20. ↑ Ukrainian Art Library: Ivan Mozalevsky
  21. ↑ Zavorotna N, 2020, s. 93-94
  22. ↑ Zavorotna N, 2020, s. 95-96
  23. ↑ Zavorotna N, 2020, s. 100
  24. ↑ Zavorotna N, 2020, s. 98-99

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Nadia Zavorotna, The Ukrainian School of Plastic Arts in Prague, in: Scholars in exile: the Ukrainian intellectual world in interwar Czechoslovakia, University of Toronto Press 2020, pp. 90-100, ISBN 978-1-4875-0445-8
  • Petr Hlaváček, Mychajlo Fesenko: Nešťastná Ukrajina. Osobnosti Ukrajinské svobodné univerzity v Praze 1921-1945. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2015. ISBN 978-80-7308-581-0
  • Myroslava M. Mudrak, On the Liminality of Being and Belonging: The Ukrainian Studio of Plastic Arts (1923-1952)--A National Culture on Foreign Territory, Centropa 13, no. 3, 2013, pp 258-268
  • Dagmar Petišková (ed.), Dmytro Antonovyč a ukrajinská uměnověda. Published on the occasion of the 130th anniversary of Antonovych’s birth, Prague, 2009
  • Oksana Pelenska, Ukrajinské studio výtvarných umění v Praze, in: Horová A (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění - Dodatky, Academia Praha 2006, s. 800-801, ISBN 80-200-1209-5
  • Pelens’ka Oksana, Ukrajins’kyj portret na tlì Prahy: Ukrajins’ke mystec’ke seredovyšče v mìžvojennìj Čecho-Slovaččynì, 221 s., Národní knihovna České republiky, Slovanská knihovna, Praha, Shevchenko Scientific Society 2005
  • Oksana Pelenska, Ukrajinské výtvarné umění v meziválečném Československu: k 80. výročí založení Ukrajinského studia výtvarných umění v Praze. Sborník příspěvků z mezinárodní konference ... 12.–14. listopadu 2003 v Praze
  • Jakub Hauser, Sans retour: Výtvarníci ruské emigrace v meziválečné Praze, Památník národního písemnictví v Praze 2020, ISBN 978-80-87376-66-9
  • Oksana Pelenska, Ukrainska studija plastyčnogo mystectva v Prazi, in: Russkaja, ukrainskaja i belorusskaja emigracia v Čechoslovakii meždu dvumja mirovymy vojnami. Meždunarodnaja konferencija, Sborník dokladů. 2. část, Praga 1995, pp. 796-800
  • Myroslava M. Mudrak, The Ukrainian Studio of Plastic Arts and the Art of Jan Kulec, Art Journal 49, no. 1, 1990, pp. 36-43

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ukrajinské_studio_výtvarných_umění&oldid=25378528“