Dibaryon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Dibaryony nebo také hexakvarky jsou velká rodina hypotetických elementárních částic, které se mohou skládat z kvarků a antikvarků jakýchkoli vůní. Se šesti částicemi existuje několik způsobů jak zkombinovat kvarky tak, aby jejich barevný náboj byl nulový. Hexakvark může obsahovat tři dvojice kvarků připomínající dva baryony svázané dohromady, odtud dibaryon nebo tři kvarky a tři antikvarky.[1] Předpokládá se, že dibaryony jsou poměrně stabilní, pokud jsou vytvořeny. Robert Jaffe navrhoval existenci potenciálně stabilního H dibaryonu, složeného z kvarků u, d, s, u, d, s a navrhoval jejich výroby zkombinováním dvou hyperonů UDS. [2]

Bylo navrženo několik experimentů s cílem pozorovat dibaryonové rozpady a interakce. Několik možných rozpadů bylo pozorováno v 90. letech, ale ani v roce 2016 nejsou tato pozorování potvrzena. [3][4][5]

Existuje teorie podle níž by mohly částice jako jsou hyperony a dibaryony tvořit vnitřek neutronových hvězd [6][7], což by měnilo poměr hmotnosti a průměru těchto objektů způsobem, který by mohl být detekovatelný. Naopak měření neutronových hvězd stanovuje některé limity pro vlastnosti dibaryonů. [8] Velká část neutronů by se mohla přeměnit na hyperony a ty následně sloučit do dibaryonů během rané fáze jejího zhroucení na černou díru. Tyto dibaryony by se rychle rozpadaly na kvark-gluonové plazma během kolapsu nebo na nějaké dosud neznámé skupenství.

V roce 2014 byla zjištěna přítomnost potenciálního dibaryonu v Forschungszentrum Jülich na energii 2380 MeV. Částice existovala po dobu zhruba 10−23 sekund.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hexaquark na anglické Wikipedii.

  1. VIJANDE, J.. Stability of hexaquarks in the string limit of confinement. Physical Review D. 2012-01-01, roč. 85, čís. 1. Dostupné online [cit. 2016-09-28]. DOI:10.1103/PhysRevD.85.014019.  
  2. R. L. Jaffe (1977).  "Perhaps a Stable Dihyperon?". Physical Review Letters 38 (5): 195. doi:10.1103/PhysRevLett.38.195. Bibcode1977PhRvL..38..195J. 
  3. J. Belz et al. (BNL-E888 Collaboration) (1996).  "Search for the weak decay of an H dibaryon". Physical Review Letters 76: 3277–3280. doi:10.1103/PhysRevLett.76.3277. Bibcode1996PhRvL..76.3277B. 
  4. R. W. Stotzer et al. (BNL-E836 Collaboration) (1997).  "Search for H dibaryon in He-3 (K-, k+) Hn". Physical Review Letters 78: 3646–36490. doi:10.1103/PhysRevLett.78.3646. Bibcode1997PhRvL..78.3646S. 
  5. A. Alavi-Harati et al. (KTeV Collaboration) (2000).  "Search for the weak decay of a lightly bound H0 dibaryon". Physical Review Letters 84: 2593–2597. doi:10.1103/PhysRevLett.84.2593. Bibcode2000PhRvL..84.2593A. 
  6.  "The Degenerate Superdense Gas of Elementary Particles"(1960). Soviet Astronomy 37: 193. Bibcode1960SvA.....4..187A. 
  7.  "Compressible bag model and dibaryon stars"(1992). Zeitschrift für Physik C 56 (4): 557-560. doi:10.1007/BF01474728. Bibcode1992ZPhyC..56..557K. 
  8.  "Constraints to coupling constants of the ω- and σ-mesons with dibaryons"(1997). Physical Review C 56: 1576. doi:10.1103/PhysRevC.56.1576. Bibcode1997PhRvC..56.1576F. 
  9. P. Adlarson (2014).  "Evidence for a New Resonance from Polarized Neutron-Proton Scattering". Physical Review Letters 112 (2): 202301. doi:10.1103/PhysRevLett.112.202301. Bibcode2014PhRvL.112t2301A.