Deinonychus

Deinonychus; Stratigrafický výskyt: Spodní křída, před 115 až 108 miliony let
	Rekonstrukce pravděpodobného vzhledu deinonycha
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	plazi (Sauropsida);
Nadřád	dinosauři (Dinosauria);
Řád	plazopánví (Saurischia);
Podřád	teropodi (Theropoda);
Infrařád	celurosauři (Coelurosauria);
Čeleď	dromaeosaurovití (Dromaeosauridae);
Rod	Deinonychus;
Binomické jméno
	D. antirrhopus; Ostrom, 1969
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Deinonychus (z řeckého δεινος - "strašný" a ονυξ/ονυχος - "dráp") byl rodem masožravého teropodního dinosaura z čeledi Dromaeosauridae, žijícím v období rané křídy na území Severní Ameriky.^[1]

Popis

Fosilie tohoto asi 3,3 až 4 metry^[2] dlouhého a kolem 60 kg vážícího^[3] maniraptora pocházejí ze souvrství Cloverly, souvrství Antlers a Cedar Mountain. Podle jiných odhadů však mohl dosahovat hmotnosti kolem 100 kilogramů.^[4] Deinonychus žil ve spodní křídě (stupně apt, alb) před asi 115 až 108 miliony let.

Objev a charakteristika

Deinonychus byl objeven a formálně popsán americkým paleontologem Johnem Ostromem v 60. letech 20. století na západě USA (v Montaně). Stal se jedním z prvních uznávaných dokladů o příbuznosti ptáků a dinosaurů. Anatomická podobnost kostry deinonycha, archeopteryxe a dnešních ptáků byla tak velká, že ji nešlo přehlédnout. Právě s objevem tohoto dinosaura tak začala tzv. Dinosauří renesance.^[5] K lovu využíval své čelisti, tříprsté přední končetiny se silnými drápy a především mohutné drápy na druhém prstu zadních končetin (typický znak kladu Deinonychosauria). V pohybu míval tyto drápy zvednuté, aby se neotupily a nepřekážely mu v běhu. Je také pravděpodobné, že tento nebezpečný dravec žil a lovil ve smečkách. Oběti lovil ve skoku a přitom kormidloval svým dlouhým ocasem. Podle některých studií dosahoval tento dinosaurus rychlosti běhu kolem 40 km/h, zachované fosilní stopy podobných teropodů pak ukazují, že jeho "klidová rychlost" při chůzi činila kolem 10 km/h.^[6] Byl nepochybně velmi nebezpečným dravcem.

Paleoekologie

Deinonychové byli zřejmě smečkoví lovci, jak dokazuje i množství jejich fosilních zubů, objevovaných na některých lokalitách. Pravděpodobně dokázali společnými silami ulovit větší kořist, než byli oni sami. V úvahu přicházejí například někteří ornitopodi střední velikosti, jako byl rod Tenontosaurus, žijící ve stejných ekosystémech. Při celkové délce asi 6 až 7 metrů dosahoval hmotnosti kolem 1000 kilogramů a byl tak nejméně desetkrát těžší, než jednotlivý dospělý deinonychus. Smečka těchto menších dravců jej však nejspíš dokázala udolat.^[7]

Útočit mohl potenciálně také na mláďata obřích sauropodů, jako byl rod Sauroposeidon (ovšem pouze za předpokladu, že nebyla chráněna dospělými jedinci). Vzhledem k velikosti těchto sauropodů (hmotnost přes 50 tun) je ale nepravděpodobné, že by na ně deinonychové běžně útočili.^[8]

Výzkum chemického složení fosilních zubů ukazuje, že deinonychové se v juvenilním vývojovém stadiu (jako mláďata) živili jinou potravou než v dospělosti. To spíše odporuje myšlence jejich společného smečkového lovu a napovídá tomu, že mohli být spíše tzv. agonistickými predátory, podobně jako například současní varani komodští.^[9]

Ekosystémy souvrství Antlers vykazovaly velmi horké a vlhké prostředí, průměrné teploty se zde pohybovaly mezi 26 a 31 °C. Prostředí, kde žili deinonychové a jejich současníci, se dá tedy označit za "skleníkovou" biosféru, typickou právě pro období přelomu spodní a svrchní křídy.^[10]

Zajímavosti

V roce 2022 byla nekompletní kostra deinonycha vydražena za 12,4 milionu dolarů a stala se tak jednou z nejdražších prodaných fosilií v historii.^[11]

Odkazy

Popis

Objev a charakteristika

Paleoekologie

Zajímavosti

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy