Přeskočit na obsah

David Beck (malíř)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
David Beck
Narození25. května 1621
Delft
Úmrtí19. prosince 1656[1]
Haag
Povolánímalíř a sběratel umění
Významná dílaLouis De Geer the Elder (1587 - 1652)
Queen Christina of Sweden (1626 - 1689)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

David Beck (25. května 1621, Delft19. prosince 1656, Haag) byl nizozemský malíř, portrétista, člen spolku Bentvueghels, kde dostal přezdívku „Gulden scepter“.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Portrét královny Kristiny

David Beck se narodil v Delftách, byl pojmenován podle svého strýce, známého básníka z Arnhemu.[2] Byl synem ředitele školy v Delftu Hendrika Becka a Evy Aelbrechtsdr. Schoonharenové (†1640). Stal se žákem malíře Michiela Jansza van Mierevelta, významného portrétisty. Po smrti matky v roce 1640 se přestěhoval do Londýna, kde se připojil k ateliéru Anthonyho van Dycka jako jeho žák a asistent. Bohužel měl málo času učit se od samotného Van Dycka, který zemřel v roce 1641, tedy po roce pobytu Becka v Londýně.

David Beck byl úspěšný a také rychlý malíř, maloval hlavně portréty. Anglický král Karel I. Stuart tak užasl nad rychlým způsobem Beckovy malby, že zvolal: "Vskutku! Becku, myslím, že byste mohl namalovat i jedoucí vůz" a požádal jej, aby učil jeho syny kresbě.[3] Po vypuknutí anglické občanské války, která nakonec vedla k popravě Karla I., odešel Beck z Anglie a vstoupil do služeb francouzského krále Ludvíka XIII.

Po krátkém působení na dánském královském dvoře byl v roce 1647 jmenován dvorním malířem švédské královny Kristiny. Beck namaloval různé švédské generály a politiky, jako například Lennarta Torstensona, Axela Oxenstiernu a Louis de Geera. Na příkaz královny navštívil několik cizích zemí, kde maloval portréty místních panovníků a na oplátku jim daroval portrét Kristiny.[4]

V Heidelbergu Beck těžce onemocněl a upadl do bezvědomí. Byl považován za mrtvého, svléknut a položen na postel. Nakonec se probral potom, co mu jeho dva popíjející sluhové drželi pod nosem sklenku vína.[5]

Beck navštívil Antverpy, Brusel a Řím, kde se stal členem Bentvueghels.[6] Po Kristinině konverzi a přesídlení do Říma pro ni znovu začal pracovat a maloval portréty italských vládců. V roce 1656 ji následoval do Francie a požádal ji o dovolení navštívit své přátele a rodinu v Nizozemsku; podle Houbrakena si ale jeho odjezd královna nepřála, protože se obávala, že se Beck již nevrátí.[7] Zemřel v Haagu v témže roce; s jeho smrtí je spojováno podezření na otravu. Jeho ostatky byly převezeny do Rotterdamu, kde byl Beck pohřben 22. prosince.[1]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků David Beck na anglické Wikipedii a David Beck na nizozemské Wikipedii.

  1. a b David Beck. RKD — Netherlands Institute for Art History [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. HOUBRAKEN, Arnold. De groote schouburgh der Nederlantsche konstschilders en schilderessen. Tweede deel [Dále jen Houbraken (1719)]. Amsterdam: [s.n.], 1719. Dostupné online. S. 83. (nizozemsky) 
  3. CHISHOLM, Hugh (Ed). "Beck, David". Encyclopædia Britannica. Vol. 3 (11th ed.). Cambridge University Press. 1911, S. 608.
  4. WURZBACH, Alfred von. Niederländisches Künstlerlexikon: mit mehr als 3000 Monogrammen (Band 1). Wien und Leipzig: Verlag Halm und Goldmann, 1906. Dostupné online. S. 67. (německy) 
  5. Houbraken (1719), s. 86–87
  6. Houbraken (1719), s. 85
  7. Houbraken (1719), s. 83–84

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]