Dark Souls

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dark Souls
Dark Souls logo black.svg
Základní informace
VývojářFromSoftware
VydavateléNamco Bandai Games
  • FromSoftware JP
RežisérHidetaka Mijazaki
ProducentiHidetaka Mijazaki
Daisuke Učijama
Kei Hirono
ProgramátorDžun Itó
VýtvarníkMakoto Sató
SkladatelMotoi Sakuraba
Herní sérieSouls
PlatformyPlayStation 3
Xbox 360
Microsoft Windows
PlayStation 4
Xbox One
Nintendo Switch
Datum vydání22. září 2011
PlayStation 3, Xbox 360
  • 22. září 2011 JP
  • 4. října 2011 SA
  • 6. října 2011 AUS
  • 7. října 2011 EU
Windows
  • 23. srpna 2012 AUS
  • 24. srpna 2012 SA
  • 24. srpna 2012 EU
  • 25. října 2012 JP
PlayStation 4, Xbox One
  • 24. května 2018 JP
  • 25. května 2018 svět
Nintendo Switch
Žánrakční hra na hrdiny
Herní módysingleplayer
multiplayer
KlasifikacePEGI 16 a více
ESRB 17 a více
CERO 17 a více
Posloupnost
Dark Souls II
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dark Souls je RPG videohra vytvořená firmou FromSoftware a publikovaná firmou Bandai Namco Entertainment v září 2011. Verze pro Microsoft Windows byla vydána v srpnu 2012 pod názvem Dark Souls: Prepare to Die Edition. Vylepšená verze hry, která přinesla zlepšené grafické zpracování a stabilitu a rovnou obsahuje DLC Artorias of the Abyss vyšla v květnu 2018 pod názvem Dark Souls: Remastered. Na hru nepřímo navazují další dva díly ze série, a sice Dark Souls II a Dark Souls III.

Hra se odehrává ve fiktivním království Lordranu, které připomíná středověkou Evropu, a je zasaženo prokletím a invazí démonů a nemrtvých. Hlavní postavě je svěřen úkol znovu zapálit posvátný oheň a obnovit tak pořádek věcí. Gameplay Dark Souls je vázán na zkoumání světa, hledání klíčových položek a ničení bossů. Hra se vyznačuje vysokou mírou složitosti, předpokládá se tedy, že herní postava čas od času zemře a hráč se poučí ze svých chyb.

Dark Souls obdržela pozitivní ohlasy už před svým vydáním a byla považována za jednu z nejlepších videoher. Ovšem názor například na obtížnost hry byl smíšený. Zatímco někteří chválili výzvu, kterou hra poskytuje, jiní ji kritizovali za to, že je zbytečně nemilosrdná. Verze pro Windows také obsahovala nějaké části, které verze pro PlayStation 3 a pro Xbox 360 neobsahovaly. Do dubna 2013 se po celém světě prodalo přes dva miliony kopií této hry.

Hratelnost[editovat | editovat zdroj]

Dark Souls je RPG videohra hraná z perspektivy třetí osoby. Hráč má k dispozici širokou škálu zbraní k boji proti nepřátelům. Štíty je ve hře možné použít jako sekundární zbraně, ale jsou určené hlavně k odrážení nepřátelských útoků a ochraně hráče před poškozením. Každá zbraň má dva základní typy útoků: standardní a silný útok. Silný útok oproti standardnímu způsobí větší poškození, je ale pomalejší.

Ústředním prvkem Dark Souls jsou bonfiry, meče zaražené v ohništi. Bonfiry jsou rozptýleny po celém světě a slouží jako kontrolní body (takzvané „checkpointy“) pro každou úroveň, tedy fungují tak, že pokud hráčova postava zemře, je automaticky teleportována zpět k poslednímu bonfiru. Když hráč nějakou dobu u ohně odpočívá, je zcela uzdraven. Léčebné lektvary jsou tak sice obnoveny, ale všichni nepřátelé (kromě bossů, mini-bossů a specifických hrdinů) jsou znovuzrozeni. Při odpočinku si hráči mohou zvýšit úroveň a provádět další klíčové akce, kupříkladu se přemisťovat mezi jednotlivými bonfiry (forma rychlého cestování, tzv. „fast travel“).

Hráč může také sesílat kouzla pomocí katalyzátorů. Systém magie je převzat z předchozí hry Demonʼs Souls z roku 2009. Ve hře existuje Estus Flask, léčebný lektvar, který doplňuje zdraví hlavní postavy. Hráč může zvýšit počet Estus Flask v oblasti zvané Firelink Shrine (česky Svatyně spojení s ohněm).

Dalším aspektem Dark Souls je „lidskost“, v originále Humanity. Existují dva druhy lidskosti, ve kterých může být postava hráče během hry: lidská forma a prázdná forma (Hollow form). Kdykoliv hráč zemře v lidské podobě, vrátí se do prázdné podoby a jeho lidskost se může obnovit pouze použitím speciálního předmětu zvaného „Humanity“. Aby hráč získal pomoc jiných hráčů, musí být v lidské podobě. V lidské podobě je hráč ale vystaven invazím NPC a ostatním hráčů, kteří se ho snaží zabít a obnovit tak svojí vlastní lidskost. Lidskost může být získána mnoha způsoby, pokud ovšem není k dispozici, hráči jsou schopni postupovat hrou i v prázdné formě. Smrt v jakékoliv formě vede ke ztrátě nejen lidskosti, ale i všech získaných duší. Hráč se pak může oživit jako prázdný u svého posledního ohně a bude mít jen jednu šanci, aby se vrátil k místu, kde zemřel, a obnovil zde všechny ztracené duše a lidskost. Pokud hráč zemře dříve, než dosáhne tohoto místa (svého „bloodstainu“), duše a lidskost, které dříve nashromáždil, jsou trvale ztraceny.

Příběh[editovat | editovat zdroj]

Hra nemá žádné příběhové animace kromě úvodního intra. Příběhové pozadí si tak musí hráč postupně poskládat z nenápadných rozhovorů, popisu předmětů a jiných náznaků, přičemž vše nikdy není plně vysvětleno. Dark Souls díky tomu umožňuje individuální chápání příběhu, stejně tak vytváření různých fanouškovských teorií.

Příběhové pozadí[editovat | editovat zdroj]

V souladu s mytologií Dark Souls, byl svět zpočátku chladné a ponuré místo. Pod obrovskými prastarými stromy, na šedých skalách a v neproniknutelných mlhách žili draci, kteří byli díky svým šupinám obdařeni nesmrtelností. Tato doba byla takzvaným Věkem pradávných (Age of Ancients) – érou draků. Jenže vše musí jednou skončit a tato doba nebyla výjimkou. Zrodil se oheň, nevíme proč, nevíme jak, ale stalo se. Vzplanul První plamen (First Flame) a stanovil hranici mezi teplem a zimou, životem a smrtí, světlem a temnotou. Poblíž Prvního plamene se nacházely čtyři velmi mocné duše, Duše Lordů (Souls of Lords). První duši ukořistil Pán hrobů Nito (Gravelord Nito), hrůzné ztělesnění moru a smrti. Další duše se zmocnila Čarodějnice z Izalithu (Witch of Izalith) a její dcery. Třetí duši získal bůh Gwyn, zvaný Pán sluneční záře (Gwyn, Lord of Sunlight), jehož vždy doprovázeli loajální Stříbrní rytíři (Silver Knights). Poslední duši uzmul Nenápadný skrček (Furtive Pygmy), slabý a dávno zapomenutý jedinec, jehož lze považovat za prapředka lidí. Ačkoliv se nemohl rovnat drakům a ani bohům, skrytě doufal, že to on bude jednou vládnout světu. Tou duší, kterou získal, byla Temná duše (Dark Soul). Tuto duši rozdělil napříč celým budoucím lidstvem a každý člověk si jí nyní nese v sobě v podobě své lidskosti (Humanity). Je to právě Temná duše, lidskost, co z lidí dělá lidi.

Poté, co Nito, Čarodějnice a Gwyn získali svou sílu díky nalezeným duším a stali se Lordy, se dokázali postavit mocným drakům. Gwyn svými bleskovými oštěpy zbavil draky šupin a jejich zkázu pak dokonal oblak smrti a nemocí, který vypustil Nito, a ohnivá bouře Čarodějnice z Izalithu. Zásluhu na jejich vítězství měla i zrada jednoho z draků, Seatha Bezšupinatého (Seath the Scaleless). Ten se jí dopustil z toho důvodu, že na rozdíl od ostatních draků nebyl obdařen šupinami. Draci tak byli jednou provždy poraženi, čímž začal nový věk, Věk ohně (Age of Fire) – éra bohů.

Lordi, nejmocnější bytosti světa, založili království Lordran. Díky síle nabité z Duší Lordů se stali vládci známého světa, zatímco první generace lidí sotva přežívaly. Bohové, hrdý a mocný národ spjatý s ohněm byl na vzestupu, zatímco lidé, slabá rasa svázaná s temnotou živořila v ústraní. Důkazem tehdejšího rozkvětu bylo božské město Anor Londo tyčící se v nitru Lordranu, jehož svrchovaným vládcem se stal Gwyn. Vždy ho doprovázeli jeho oddaní Stříbrní rytíři a elitní čtyřčlenná družina. V ní byli: drakobijec Ornstein (Dragonslayer Ornstein), jenž vládl mocným kopím; Hawkeye Gough, mistr luku; Pánova čepel Ciaran (Lordʼs Blade Ciaran) ovládla dýky; a čtvrtý z nich byl Artorias, mistr velkých mečů. Další z Gwynových následovníků byl popravčí Smough (Executioner Smough). Ten tak miloval svoji práci, že kosti svých obětí si drtil do jídla, avšak kvůli tomu se nemohl připojit ke čtyřem privilegovaným rytířům.

Samotný dračí zrádce Seath Bezšupinatý, jenž od Gwyna za své zásluhy dostal nejen titul vévody, ale i část Duše Lordů, si na skále nad Anor Londo vybudoval svůj archiv, kde prováděl magické experimenty a výzkum. Postupně však zešílel a jeho následovníci šířili jeho šílenství dále. V poslední řadě Gwyn věnoval velkým lidským vůdcům tituly králů Nového Londo (New Londo), prosperujícího města lidí. Tito prozíraví jedinci vzešli ve známost jako Čtyři králové (Four Kings). I jim Gwyn předal část své Duše Lordů.

Jenže po nějaké době se stalo, že První plamen začal vyhasínat a s ním se ztrácela síla bohů, zatímco lidé naopak získávali na síle. Gwyn a ostatní Lordi podstoupili mnohé zoufalé pokusy, jak si oheň udržet. Zde na scénu opět vstupuje Čarodějnice z Izalithu. Ta se s pomocí své Duše Lordů pokusila vytvořit nový První plamen. Její pokus však nevyšel, místo toho stvořila zvrácený Plamen chaosu (Flame of Chaos), který zničil město Izalith, jí samotnou přeměnil v strašlivou Lóži chaosu (Bed of Chaos) a několik jejích potomků též odporně znetvořil. Aby toho nebylo málo, Plamen chaosu stvořil mnoho hrozivých démonů, kteří zaplavili svět. Po katastrofálním neúspěchu Čarodějnice se Gwyn odhodlal pro krajní řešení. Obětoval se Prvnímu plameni ve snaze zachovat Věk ohně. Svou smrtí v plamenech úspěšně rozdmýchal chřadnoucí oheň, čímž se stal Pánem popela (Lord of Cinder), leč po této události už svět nikdy nebyl stejný jako před tím.

S Gwynovou smrtí upadala i bývalá sláva Anor Londo a bohové jej opouštěli. Jediný bůh, který zde nakonec zůstal, byl Gwynův mladší syn Gwyndolin, zvaný Temné slunce (Dark Sun Gwyndolin). Ten se kdysi narodil pod silným vlivem měsíce, pročež byl vychován jako dívka. Vytvořil nad opuštěným městem iluzi slunečního svitu a sám zůstával skryt v podzemí města, kde si později vytvořil svůj oddaný kult. Ve městě byl též ukryt Lordvessel, artefakt, který slouží k otevření zapečetěného průchodu k Prvnímu plameni.

V určitém okamžiku v minulosti, ať ještě před Gwynovou smrtí či až po ní, se do Nového Londo přikradl prvotní had Kaathe (Primordial Serpent Kaathe), zvláštní hadovitá bytost, která věří, že Plamen by se měl nechat vyhasnout, čímž by Věk ohně skončil a nadešel Věk temna (Age of Dark) – éra lidí. Přesvědčil Čtyři krále, aby mu naslouchali. Na jeho popud začali využívat schopnost vysátí života (Lifedrain), což je temné umění pramenící z Temné duše, s nímž byli králové schopni krást cizí lidskost. Právě tato moc přivedla krále ke zlu. Stejnou dovednost začali využívat i jejich rytíři, z nichž se stali temné přízraky (Darkwraiths), jenž zamořili město. Lstivý had též na Nové Londo přivolal Propast (The Abyss), říši prázdnoty a temnot. Nové Londo tak propadlo temnotě a třem místním obyvatelům nezbylo nic než krajní řešení. Aby zastavili temné přízraky a zlu propadlé Čtyři krále, kteří dále šířili temnotu, zaplavili celé město a tím zahubili i jeho zbývající obyvatele. Králům se přesto podařilo přežít v hlubinách Propasti...

Ústředním motivem Dark Souls je neustálé opakování nikdy nekončícího cyklu světa. Zánik starých říší a vznik nových, vzestup mocných vládců a jejich pád, boj mezi světlem a temnotou, vyhasínání Prvního plamene a jeho opětovné rozdmýchání. Nic netrvá věčně, a i když se Lord Gwyn obětoval plamenům a prodloužil tak Věk ohně, po nějaké době začal Plamen znovu vyhasínat...

Děj[editovat | editovat zdroj]

Ve hře se ujímáme postavy nemrtvého bojovníka (zvaného Vyvolený nemrtvý – Chosen Undead). Již uplynulo mnoho let od výše popsaných událostí (dle náznaků ve hře zhruba jedno tisíciletí). Jak se Věk ohně opět blíží ke svému konci, po světě se šíří prokletí neznámého původu a mění lidi v nemrtvé. Takoví jedinci postupně ztrácejí své vzpomínky a příčetnost, a stávají se prázdnými (Hollows), bezduchými zatracenci, kteří připomínají zombie. Právě toto prokletí postihlo i hlavního hrdinu. Ten se probouzí v Severním blázinci pro nemrtvé (Northern Undead Asylum), kde se dozvídá o proroctví, v němž stojí, že nemrtvý hrdina rozhoupe a rozezvoní Zvony probuzení (Bells of Awakening). Následně ve spárech obří vrány prchá pryč a dostává se do zpustošeného království Lordranu, které už jen připomíná svojí někdejší slávu. Města jsou opuštěna a svět je zaplaven monstry, démony, bezduchými nemrtvými a temnotou. Jediné bezpečné útočiště se tak nachází u ohňů, bonfirů – mečů zaražených v planoucích kostech nemrtvých.

Vrána vysadí hlavního hrdinu u Svatyně spojení ohně (Firelink Shrine), odkud se vydává na cestu Lordranem. Cestou potkává několik postav, kupříkladu Solaire z Astory (Solaire of Astora), Lautreca z Carimu (Lautrec of Carim) či Siegmeyera z Catariny (Siegmeyer of Catarina). Postupně se dostane až na vrchol Farnosti nemrtvých (Undead Parish), kde po porážce Zvonového gargoyla (Bell Gargoyle) rozhoupe jeden ze dvou Zvonů probuzení. Následně se vydá za druhým zvonem do Slepého města (Blighttown). Zde musí porazit Čarodějnici chaosu Quelaag (Chaos Witch Quelaag), znetvořenou dceru Čarodějnice z Izalithu, napůl ženu a napůl pavouka. Poté rozhoupá i druhý zvon. Zvuk obou Zvonů probuzení otevírá bránu do Senovy pevnosti (Senʼs Fortress), bašty kdysi postavené bohy.

Po rozhoupání zvonů se hlavní hrdina setkává s prvotním hadem Frampt, který vyznává Věk ohně a uloží hráčovi úkol. Musí se dostat do božského města Anor Londo a v něm získat artefakt Lordvessel od Gwynevere, dcery Lorda Gwyna. Po probití se skrz Senovu pevnost a porážce Železného golema (Iron Golem) se hráč dostává do Anor Londo. Ve zdejší katedrále je nucen porazit drakobijce Ornsteina a popravčího Smougha, načež se dostává ke Gwynevere, zvané Princezna slunečního svitu (Princess of Sunlight). Ta mu dá Lordvessel, artefakt, který umožňuje otevřít zapečetěný průchod k Prvnímu plameni. Vzápětí Frampt konstatuje, že hlavní hrdina je skutečně oním nemrtvým z proroctví, který má za úkol obětovat se Prvnímu plameni stejně jako to udělal dříve Gwyn, aby Věk ohně mohl přetrvat. Později hráč zjišťuje, že Gwynevere byla ve skutečnosti pouhou iluzí stvořenou jejím bratrem Gwyndolinem, který se snaží hlavního hrdinu zmanipulovat, aby se obětoval ohni.

Aby se hlavní hrdina mohl dostat k Prvnímu plameni, musí Lordvessel položit na Oltář spojení ohně (Firelink Altar) a naplnit jej dostatečně silnými dušemi. Pro první duši se vydává do ruin zatopeného Nového Londo, odkud se dostane do Propasti a zde porazí znetvořené Čtyři krále. Pokud hráč stále nepoložil Lordvessel na Oltář, potká zde dalšího prvotního hada, lstivého Kaathe, který se jej snaží přesvědčit, aby nechal První plamen vyhasnout a nastolil tak Věk temna. Pro další duši se hlavní hrdina vydá do Vévodových archivů (The Dukeʼs Archives), kde konfrontuje Seatha Bezšupinatého. Ten se zdá být nezranitelný, jelikož mu Prvotní krystal (Primordial Crystal), pradávný artefakt uloupený drakům, zaručuje nesmrtelnost. Po zničení krystalu je Seath zabit. Následně se hráč dostává do Hrobky obrů (Tomb of the Giants), kde se střetne s Pánem hrobů Nitem. Po Nitově smrti hlavní hrdina odcestuje do Ztraceného Izalithu (Lost Izalith), kde se střetne s Lóží chaosu, což kdysi bývala Čarodějnice z Izalithu. Po její porážce a získání i její duše se hráč vydává do Oltáře spojení ohně, kde Lordvessel naplní získanými dušemi. Otevře se brána do Pece Prvního plamene (Kiln of the First Flame), kde začíná konečná část hry.

Okolo chřadnoucího Prvního plamene bloudí zmrtvýchvstalý Lord Gwyn, ale jedná se jen o bezduchou schránku, tělo bez života. Ten stráží Plamen, aby se k němu nemohl dostat nikdo, kdo jej není hoden. Po porážce Gwyna přistoupí hráč k Plameni. V tomto okamžiku nabízí hra možnost volby dvou různých konců:

1. Spojení s ohněm: Hlavní hrdina přijme svou část v proroctví a spojí se s ohněm. Obětuje se Prvnímu plameni, kvůli čemuž sice shoří v planoucí výhni, ale znovu tím Plamen rozdmýchá. Díky tomu Věk ohně nadále pokračuje.
2. Vyhasnutí Plamene: Hlavní hrdina se zřekne svého osudu a s ohněm se nespojí. Odejde pryč s vědomím, že První plamen brzy vyhasne a nastane Věk temna, čas lidí. Několik prvotních hadů včetně Kaathe a Frampt se hlavnímu hrdinovi klaní jako svému Temnému pánovi (Dark Lord), vládci lidstva. [1] [2] [3] [4] [5] [6]

DLC Artorias of the Abyss[editovat | editovat zdroj]

Artorias of the Abyss je název datadisku k základní hře. Vytvořen společností FromSoftware a publikován Namco Bandai Games, byl zveřejněn 23. října 2012 pro PlayStation 3 a Xbox 360. Datadisk byl později zahrnut k základní hře v edici Prepare to Die Edition na Windows. Samotná hra bere hráče stovky let do minulosti před událostmi hry Dark Souls, dle vyjádření tvůrců nějakých dvě stě či tři sta let před základní hrou, kdy musí zachránit zemi Oolacile před zničením rukou Manuse. Artorias of the Abyss obdržel pozitivní rezence od kritiků, kteří chválili boje s bossy a nový příběh, stejně tak přidání multiplayerových arén.

Příběh

Artorias of the Abyss pracuje s myšlenkou cestování v čase a odehrává se celá staletí před událostmi základní hry. Hlavní postava, nemrtvý ze základní hry, odcestuje do Temných močálů (Darkroot Basin), kde svede souboj s Hydrou. Poté musí porazit Zlatokrystalového golema (Golden Crystal Golem), aby osvobodil Soumračnou z Oolacilu (Dusk of Oolacile), jedinou přeživší zkázy země Oolacile, kterou dle jejích slov tehdy zachránil rytíř Artorias. Po získání Rozbitého přívěšku (Broken Pendant) z Vévodových archivů (The Dukeʼs Archives) se v močálech objevuje vznášející se temný portál. Hlavní hrdina je do něj vtažen podivnou obří rukou a přemístěn v čase stovky let do minulosti do země Oolacile, která během událostí základní hry už neexistuje.

Probouzí se v jeskyni a vzápětí od místních zjišťuje, že zemi Oolacile požírá temnota Propasti (The Abyss), v důsledku čehož země čelí své zkáze. Místní vládce, princezna Soumračná (Princess Dusk) byla navíc unesena jakousi zrůdou z hlubin Propasti. Artorias, jeden z velkých čtyř rytířů Lorda Gwyna, sice přišel do Oolacile hrozbu temnot zlikvidovat, ale panují obavy, že vlivu Propasti není schopen odolat. Vzápětí se hlavní hrdina dostává do Městysu Oolacile (Oolacile Township), kde se s Artoriem setkává. Vychází najevo, že obavy byly oprávněné – rytíř skutečně propadl temnotě. Hráč je nucen v sebeobraně Artoria zabít. Jeho duši následně může dát rytířce Pánova čepel Ciaran (Lordʼs Blade Ciaran), aby mohla provést řádný Artoriův pohřeb, či si ji ponechat pro vlastní užití.

V průběhu cesty přes Oolacile hráč postupně zjišťuje, že místní lid se nechal přesvědčit jistým lstivým hadem, zřejmě Kaathe, aby otevřeli hrob jednoho z prvních lidí, jistého Manuse, což se samozřejmě ukázalo jako pošetilá chyba. Manusova lidskost (Humanity, kus Temné duše, tedy Dark Soul) se vymknula z rukou a nekontrolovatelně se uvolnila, což vedlo k vytvoření Propasti, říše prázdnoty a temnot. Manus ve svém zuřivém šílenství přivolal Propast na Oolacile a rozpoutal chaos. Hráč dále zjišťuje, že do minulosti byl přenesen právě Manusem, který pátral po svém milovaném Rozbitém přívěšku. Mnozí hráči spekulují, že Manus není nikdo jiný než Nenápadný skrček (Furtive Pygmy), první držitel Temné duše a prapředek lidí, ale je to pouze teorie.

Hlavní hrdina se postupně dostává až do Rokle Propasti (Chasm of the Abyss), na temné místo, kde nalézá Sif, vlčí společnici Artoria, jíž na poslední chvíli rytíř zachránil, když kolem ní vytvořil magickou bariéru. Sif lze osvobodit, což zaručí pomocnou sílu při souboji s bossem. V Rokli poté hráč nalézá znetvořeného Manuse, zvaného Otec Propasti (Manus, Father of the Abyss). Byl to právě on, kdo unesl princeznu Soumračnou. Hráč s ním musí svést souboj, jedná se o hlavního bosse DLC. Po jeho smrti je princezna osvobozena. Věří, že její zachránce je Artorias, nevědoma si rytířovy smrti. Další, volitelný boj s bossem představuje černý drak Kalameet, který ohrožuje Oolacile, s asistencí lukostřelce Hawkeye Gough. Po těchto událostech se hlavní hrdina opět může vrátit do přítomnosti skrz bonfire. [7]

Filozofie a vlivy[editovat | editovat zdroj]

Postavy a svět Dark Souls obsahují mnoho filozofických a folklorních paralel mezi řeckou mytologií [8], japonskou mytologií [9], francouzským existencialismem [10] a pracemi takových filozofů, jako je Friedrich Nietzsche [10].

Ústředním motivem hry jsou neustále se opakující cykly, které svět zažívá. Tento aspekt je společně s návrhy některých jednotlivých postav paralelou k japonským a řeckým mýtům [8] [9].

Téma fiktivního univerza, které je definováno nevyhnutelným vyhasnutím Plamene a tragickými příběhy jednotlivců v tomto nesmyslném světě, jsou podobné myšlenkám z filozofických škol o existencialismu, absurditě, nesmyslnosti a konci vesmíru [10].

Režisér Dark Souls Hidetaka Miyazaki uvedl, že hra čerpá přímou inspiraci z dřívějších děl fantasy a dark fantasy, zejména z manga série Berserk. Hlavní estetický princip hry popsal jako „určitý druh zušlechťování, elegance a důstojnosti“. Dále popsal způsoby, kterými se hra vyvinula: „Zavedl jsem tři hlavní směry: Bohové a rytíři soustředění kolem Anor Londo, démonický Chaos a plamen soustředění kolem Lost Izalith, a téma smrti zaměřené na postavu Gravelord Nito. K těmto tématům jsem přidal speciální koncept starých draků, kteří předcházejí veškerému životu, a to vytvořilo základ pro Dark Souls.“

Verze pro PC[editovat | editovat zdroj]

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Po úspěšném vydání hry pro PlayStation 3 a Xbox 360 vyjádřilo mnoho hráčů zájem o PC verzi. Člen mezinárodní vydavatelské společnosti Namco Bandai Games, Tony Shoupinou, na své webové stránce odpověděl, že PC verze možná je [11]. Na začátku roku 2012 fanoušci zahájili petici, kterou podepsalo více než devadesát tři tisíc lidí, díky čemuž byla PC verze hry potvrzena v dubnu 2012 prostřednictvím německého časopisu PC Action [12]. Během procesu vývoje bylo hlášeno, že FromSoftware měl potíže s portem kvůli nezkušenosti s PC jako platformou a zaměřil se spíše na nový obsah než na optimalizaci [13]. PC verze hry vyšla v srpnu 2012 pod názvem Prepare To Die Edition, a představila nový obsah – souboje s bossy, nepřátele, vybavení a NPC [14]. Datadisk s názvem Artorias of the Abyss byl vydán pro konzole v říjnu 2012 [15]. Poté bylo oznámeno, že Dark Souls pro PC bude používat Games for Windows – Live pro hraní online [16].

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V recenzi od GameSpy, port byl pojmenován jako „ošuntělý“, zejména kvůli limitu hry 30 FPS, špatnému ovládání myší a klávesnice a nepřizpůsobitelnému rozlišení. Rozšířený obsah byl ovšem chválen, zaručil hře ve finále převážně pozitivní recenze [17]. Eurogamer také komentoval kvalitu portu a řekl: Dark Souls: Prepare to Die Edition nepřichází s technickými možnostmi, které byste očekávali od dobře připravené počítačové hry, protože je to port konzolové hry, a to je všechno co FromSoftware kdy slíbil“ [18].

Jeden z producentů Dark Souls II, Takeshi Miyazoe, reagoval na kritiku PC verze tím, že řekl: [19] „Tohle bude znít strašně, ale naší hlavní prioritou bylo převést hru na PC co nejrychleji, protože lidé to chtěli. PC průmysl v Japonsku je tak minimální, že původně nebyly žádné plány na převedení hry na PC. Ovšem kvůli petici od severoamerických a evropských fanoušků jsme se to pokoušeli co nejrychleji udělat; a to i s nedostatkem zkušeností s prací na této platformě. Problémy byly do určité míry očekávány. Věděli jsme, že existují funkce specifické pro PC, jako je key-mapping a použití myši a klávesnice, vysoké rozlišení a vyšší snímková frekvence, ale... Není to tak, že bychom to ignorovali, jenže faktem je, že by to pak celkově trvalo příliš dlouho. Neměli bychom možnost vše realizovat, otestovat a dostat na očekávanou úroveň. Jednalo se spíše o rozhodnutí vydavatele [Namco Bandai Games], kteří řekli: ,Chlapci, nebojte se toho, pojďme zjistit, jak to funguje na PCʼ.“

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Dark Souls na anglické Wikipedii a Dark Souls: Artorias of the Abyss na anglické Wikipedii.

  1. Blog – Dark Souls: příběhové pozadí. konzolista.tiscali.cz [online]. [cit. 2019-05-06]. Dostupné online. 
  2. Dark Souls Wiki – Chosen Undead. darksouls.fandom.com [online]. [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. 
  3. Dark Souls Wiki – Gwyn, Lord of Cinder. darksouls.fandom.com [online]. [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. 
  4. Dark Souls Wiki – Flame of Chaos. darksouls.fandom.com [online]. [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. 
  5. Dark Souls Wiki – Lore. darksouls.fandom.com [online]. [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. 
  6. Dark Souls Wiki – Dark Soul. darksouls.fandom.com [online]. [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. 
  7. Dark Souls Wiki – Manus, Father of the Abyss. darksouls.fandom.com [online]. [cit. 2021-02-16]. Dostupné online. 
  8. a b Darks Souls and mythology. Destructoid [online]. [cit. 2019-05-06]. Dostupné online. (english) 
  9. a b 8 Videogame Characters Based On Japanese Folklore. pastemagazine.com [online]. [cit. 2019-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b c The Gemsbok [online]. 2019-04-24 [cit. 2019-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Dark Souls admin suggests PC could happen with a petition. Engadget [online]. [cit. 2019-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Dark Souls PC confirmed in PC Action magazine | RPG Site. web.archive.org [online]. 2016-10-26 [cit. 2019-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  13. DUTTON, Fred. Eurogamer [online]. 2012-06-07 [cit. 2019-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Dark Souls: Prepare to Die Edition coming to PC in August [online]. [cit. 2019-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. VG247 [online]. 2012-05-31 [cit. 2019-05-06]. Dostupné online. 
  16. VG247 [online]. 2012-05-31 [cit. 2019-05-06]. Dostupné online. 
  17. GameSpy: Dark Souls: Prepare to Die Edition Review - Page 1. pc.gamespy.com [online]. [cit. 2019-05-07]. Dostupné online. 
  18. STANTON, Rich. Eurogamer [online]. 2012-08-28 [cit. 2019-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Edge Magazine | GamesRadar+. gamesradar [online]. [cit. 2019-05-07]. Dostupné online. (anglicky)