Dům Společenstva pražských stavitelů
| Dům Společenstva pražských stavitelů | |
|---|---|
,_Praha_1,_Koz%C3%AD_n%C3%A1m._7,_Star%C3%A9_M%C4%9Bsto.JPG) Fasáda domu do Kozí ulice | |
| Účel stavby | |
nájemní obytný dům | |
| Základní informace | |
| Sloh | neorenesance, eklekticismus |
| Architekt | Josef Schulz |
| Výstavba | 1875-1877 |
| Stavebník | Společenstvo pražských stavitelů |
| Současný majitel | město Praha |
| Poloha | |
| Adresa | Kozí 915/7, Staré Město, Praha 1,  Česko |
| Souřadnice | 50°5′24,92″ s. š., 14°25′20,75″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 38810/1-414 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dům Společenstva pražských stavitelů (Dům Na Zednické) je řadový dvoutraktový činžovní dům čp. 915/I v Praze na Starém Městě, s hlavním průčelím obráceným do Kozí ulice č. o. 7 a s postranním traktem na Kozí náměstí a do dvora. Dům byl postaven v novorenesančním stylu podle návrhu architekta Josefa Schulze z roku 1875.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zpráva o zástavbě parcely pochází z roku 1404, kdy se místo nazývalo Starým uhelným náměstím (Antiquo foro carbonum)[1] K roku 1647 zde stál již barokní dům cechu staroměstských zedníků a kameníků, jemuž jej daroval zednický mistr Dominik Barifis. Cech byl zrušen roku 1859. Nástupnickou institucí se stalo Společenstvo stavitelů pro obvod pražské obchodní a živnostenské komory, jež sdružovalo kolem 700 členů a potřebovalo jak úřední prostory (sál v prvním patře k členským schůzím, pro knihovnu a archiv), tak byty, noclehárnu a v přízemí provozovalo hospodu Na zednické.[2]
Tento dům, stejně jako oba sousední a s nimi celý blok, byl zbourán hned v první etapě pražské asanace do roku 1875 a na jeho místě si Společenstvo pražských stavitelů postavilo novostavbu v tehdy módním novorenesančním stylu. Pro vypracování projektu oslovilo architekta Josefa Schulze. Podle Emanuela Pocheho na projektu pracoval také Antonín Wiehl.[3] Stavbu realizovali stavitelé František Heberle a František Václavík v letech 1876-1877. Na svou dobu moderní a značně rozlehlý činžovní dům má půdorys písmene L s trojúhelným dvorem. Dvoutraktové průčelí je obrácené do Haštalské ulice a na Kozí plácek, dvorní trakty mají okna na sever a západ. Poměrně plochou uliční fasádu čtyřpatrového domu (mezanin + tři patra) zdobí černá novorenesanční šablonová malba groteskního ornamentu s maskarony a třemi emblémy cechů architektů, stavitelů a zedníků. Iluzivní provedení napodobuje renesanční sgrafito. Návrhy Petra Maixnera provedl malíř Láďa Novák.[3] Plasticky řešené je orámování oken prvního patra (tzv. piano nobile) s kuželkovou balustrádou nyní zazděné lodžie, římsami a suprafenestrami s vloženými výklenky pro busty tří významných architektů Prahy, podle popisek to jsou: Petr Parléř, Matěj Rejsek a Benedikt Rejt (s popiskou Beneš z Loun). Autor bust není znám, z týchž modelů byly okopírovány busty na domě v Holešovicích, odlišné jsou busty architektů na Kindlově domě čp. 1059/II Na poříčí. Pod korunní římsou jsou nápisové pásky dalších architektů, bez bust: J. D. Barifis, Jan Bernard Fischer z Erlachu, K. I. Dientzenhofer, Josef Kranner a Ferdinand Špaček (chybně, má být Václav Špaček).
Dům prošel dvěma etapami rekonstrukce, od roku 1958 je chráněn jako nemovitá kulturní památka. V současné době slouží jako činžovní, v přízemí je restaurace a v další části hotel.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VLČEK, Pavel (ed.), Umělecké památky Prahy, Staré Město a Josefov.. Academia Praha 1998, s. 497–498 (chybné označení Haštalská ulice).
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dům Společenstva pražských stavitelů na Wikimedia Commons
