Přeskočit na obsah

Clemens Meyer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Clemens Meyer
Narození20. srpna 1977 (47 let)
Halle
Povoláníscenárista, překladatel a spisovatel
Alma materNěmecký literární institut v Lipsku
Žánrpróza a román
OceněníCena Mary Cassensové (2006)
Cena Clemense Brentana (2007)
Märkisches Stipendium für Literatur (2007)
Cena Lipského knižního veletrhu za beletrii (2008)
Literární cena města Brémy (2014)
… více na Wikidatech
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Clemens Meyer

Clemens Meyer (* 20. srpna 1977 Halle, Sasko-Anhaltsko) je německý spisovatel a scénárista.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1977 do rodiny zdravotního bratra a sociální pedagožky.[1] Jeho dědečkem byl německý grafik narozený v Československu Otto Möhwald, který byl coby dvanáctiletý odsunut do Německa. Rodina se usadila v Halle (Saale). Mayerovi rodiče se před znovusjednocením Německa angažovali v křesťansko-demokratických kruzích. Matka, učitelka v křesťanské školce, jej s sebou brala na tzv. Montagsdemonstrationen, tedy lipské Pondělní demonstrace, které napomohly k pádu východoněmeckého režimu.[2] Po maturitě vykonával Meyer řadu manuálních profesí (např. pomocníka na stavbě, odnos nábytku, či strážného).[3] V letech 1998–2003 studoval na Lipském literárním institutu.[4] V roce 2006 se široce proslavil románem Als wir träumten (Když jsme snili); od té doby je činný coby úspěšný autor.

Ocenění a kontroverze

[editovat | editovat zdroj]

Clemens Meyer je držitel řady literárních ocenění. První získal již v roce 2001 (MDR-Literaturpreis). Za zmínku stojí např. Cena Lipského veletrhu (2008), ocenění Stadtschreiber von Mainz (2016)[5], Bremer Literaturpreis (2014), nebo Klopstock-Preis für neue Literatur. Za román Die Projektoren získal mj. Bavorskou knižní cenu (Bayerischer Buchpreis) 2025[6], za své celoživotní dílo obdržel též Lessingovu cenu (Lessing-Preis), kterou uděluje Svobodný stát Sasko[7], nebo ocenění LiteraTour Nord 2025.[8]

Byl dvakrát v nejužší nominaci na Německou knižní cenu, a to v roce 2013 (za román Im Stein)[9] a v roce 2024 (za román Die Projektoren).[10] Poté, co ani napodruhé cenu nezískal, dal průchod svým emocím, což v Německu i mimo něj vzbudilo značné kontroverze.[11][12][13]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Romány a povídky (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Als wir träumten (Když jsme snili): Frankfurt am Main: S. Fischer Verlag, 2005. 524 stran. (Obsah: Rico, Mark, Paul a Daniel vyrůstají v Lipsku devadesátých let, sní o lepším životě, lásce a fotbalové slávě, zatímco se potácejí mezi alkoholem, násilím a policejními zatykači. Jejich mladistvé vzdory a sny narážejí na tvrdou realitu postsocialistického východního Německa.[14]
  • Die Nacht, die Lichter: Stories. Frankfurt am Main: S. Fischer Verlag, 2008. 265 stran. Součástí je povídka Von Hunden und Pferden, která byla v roce 2012 zfilmována.[15]
  • Im Stein: Roman. Frankfurt am Main: S. Fischer Verlag, 2013. 560 stran. (Obsah: Ústředním tématem románu, který se odehrává zčásti v Lipsku a Halle, je sex a problematika prostituce. Rešeršní práce na tomto románu trvaly 15 let.)[16]
  • Rückkehr in die Nacht: Eine Erzählung. Leipzig: Connewitzer Verlagsbuchhandlung, 2013. 64 stran.
  • Die stillen Trabanten. Frankfurt am Main: S. Fischer Verlag, 2017. 272 stran. (Obsah: Příběhy z noci – o strojvedoucím, kterého noční jízdy fascinují, dokud na kolejích nestojí smějící se muž, o hlídači, jenž se zamiluje do ženy za plotem uprchlického zařízení, i o majiteli stánku, který hledí z okna paneláku na zářivé satelity noci. Clemens Meyer líčí ztracené bitvy i neutišitelné touhy v temných, dojemných příbězích ze současnosti.[17]
  • Die Projektoren (Projektory), Frankfurt am Main: S. Fischer Verlag, 2024. 1056 stran. (Obsah: Autor v řadě časových rovin a vyprávěcích perspektiv líčí příběhy spojené s bývalou Jugoslávií, bere čtenáře na cestu časem a na velice komplexních příbězích mu zprostředkovává pohled na Balkán či na východoněmecký kulturní fenomén Karla Maye a jeho Vinnetoua)

Deníky

  • Gewalten: Ein Tagebuch. Frankfurt am Main: S. Fischer Verlag, 2010. 224 S.

Scénáře

[editovat | editovat zdroj]
  • Herbert, 2016, režie Thomas Stuber.
  • In den Gängen (Láska mezi regály), 2018, režie Thomas Stuber.
  • Kriminální seriál Místo činu. Díl 1105: Útok na služebnu 08 (Tatort Folge 1105: Angriff auf Wache 08), 2019[18]
  • Polizeiruf 110: An der Saale hellem Strande, 2021[19]
  • Die stillen Trabanten, 2022, režie Thomas Stuber.
  • Polizeiruf 110: Der Dicke liebt, 2024[20]

Soubor přednášek

[editovat | editovat zdroj]
  • Der Untergang der Äkschn GmbH: Frankfurter Poetikvorlesungen. 1. Aufl. Frankfurt am Main: S. Fischer Verlag, 2016. 176 S.

Spoluautorství

[editovat | editovat zdroj]
  • Meyer, Clemens; Nießen, Claudius. Zwei Himmelhunde Irre Filme, die man besser liest. Dresden und Leipzig: Voland und Quist Verlag, 2016. 192 S.

Zfilmovaná díla

  • Povídku Von Hunden und Pferden (O psech a koních) zfilmoval v roce 2012 režisér Thomas Stuber.
  • Román Als wir träumten (Když jsme snili) v roce 2015 zfilmoval německý režisér Adreas Dresen.[21] V roce 2019 snímek uvedl festival německojazyčných filmů Das Filmfest, který v Praze i regionech pořádá Goethe-Institut se svými partnery.[22]
  • Povídkovou knihu Die stillen Trabanten v roce 2022 zfilmoval Thomas Stuber, jenž je spolu s Meyerem i autorem scénáře.

Reflexe v České republice

[editovat | editovat zdroj]

Pro české čtenáře objevilo dílo Clemense Meyera až nakladatelství Pavel Mervart, které v roce 2022 vydalo povídkovou knihu Z mlhy života. Obsahuje překlad devíti povídek spisovatele Clemense J. Setze a dvou povídek Clemense Meyera.[23]

Clemens Meyer se českému publiku poprvé důkladněji představil 22. května 2025 v Goethe-Institutu, a to v rámci literárního pořadu věnovaného programu Minout Prahu[24], kde s překladatelkou Michaelou Škultéty a za moderace Tomáše Moravce uvedl jak své souhrnné dílo, tak především knihu Die Projektoren, jíž pro rok 2026 vydá nakladatelství Pavel Dobrovský - Beta [25].

V květnu 2025 absolvoval Meyer na pozvání brněnského nakladatelství Větrné mlýny měsíční rezidenci v Karlových Varech, jejímž smyslem bylo podnítit jej k tvůrčí činnosti. Výstupem bude kniha dvanácti povídek Meyera a dalších německojazyčných autorů, mj. Judith Hermann, Ronyi Othmann či Gregora Sandera, kteří budou reflektovat dvanáct krajských měst České republiky.[26]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Clemens Meyer – Munzinger Biographie. www.munzinger.de [online]. [cit. 2016-11-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ KIRSTEN, Johannes. Die Nacht, die Stadt, das Schreiben. Deutschlandfunk Kultur. 2015-02-08. Dostupné online. 
  3. ↑ Clemens Meyer – Autorenlexikon – Literaturport.de. www.literaturport.de [online]. [cit. 2016-11-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ Clemens Meyer — internationales literaturfestival berlin. www.literaturfestival.com [online]. [cit. 2016-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-29. 
  5. ↑ MEYER, Clemens. Clemens Meyer: Mainz-Leipzig lob ich mir. Die Zeit. 2016-09-14. Dostupné online [cit. 2016-11-30]. ISSN 0044-2070. 
  6. ↑ N., N. Nun bekommt Clemens Meyer doch noch seine Trophäe [online]. Berlin: Spiegel Kultur, 2024-11-08 [cit. 2025-05-26]. Dostupné online. 
  7. ↑ FÖRSTER, Jörg. Der Lessing-Preis des Freistaates Sachsen geht 2025 an den Leipziger Schriftsteller Clemens Meyer [online]. Dresden: Freistaat Sachsen, 2024-09-24 [cit. 2025-05-25]. Dostupné online. 
  8. ↑ N., N. Clemens Meyer erhält Preis der LiteraTour Nord 2025 [online]. Berlin: Börsenblatt, 2025-03-06 [cit. 2025-05-26]. Dostupné online. 
  9. ↑ WEIDERMANN, Volker. Clemens Meyer und der Roman „Im Stein“: Die Welt ist bunt und rot und stimmt nicht mehr. Frankfurter Allgemeine Zeitung. 2013-08-19. Dostupné online [cit. 2016-11-30]. ISSN 0174-4909. 
  10. ↑ Archiv. www.deutscher-buchpreis.de [online]. [cit. 2025-05-26]. Dostupné online. 
  11. ↑ DPA. "Schande": Schriftsteller schimpft auf Jury [online]. Berlin: ZDF heute, 2024-10-18 [cit. 2024-05-26]. Dostupné online. 
  12. ↑ TSP. „Verdammte Wichser“: Autor erklärt Ausraster beim Deutschen Buchpreis [online]. Berlin: Der Tagesspiegel, 2024-10-18 [cit. 2025-05-26]. Dostupné online. 
  13. ↑ ALISCH, Leon. „Verdammte Wichser“: Autor sorgt für Eklat bei Buchpreis-Verleihung in Frankfurt [online]. Frankfurt am Main: Frankfurter Rundschau, 2024-10-23 [cit. 2025-05-25]. Dostupné online. 
  14. ↑ Clemens Meyer: Als wir träumten. Buchbeschreibung beim Perlentaucher.de. [1]
  15. ↑ Cinema.de: Von Hunden und Pferden, [2]
  16. ↑ WICKERT, Ulrich. Clemens Meyer: “Prostitution ist in der Mitte der Gesellschaft“ – WELT. DIE WELT [online]. 2013-08-31 [cit. 2016-11-30]. Dostupné online. 
  17. ↑ N., N. Clemens Meyer: Die stillen Trabanten [online]. Berlin: Perlentaucher, 2017 [cit. 2025-05-28]. Dostupné online. 
  18. ↑ Tatort Folge 1105: [3]
  19. ↑ Polizeiruf 110: An der Saale helle Strande: [4]
  20. ↑ Polizeiruf 110: Der Dicke liebt: [5]
  21. ↑ Filmstars.de: Als wir träumten von Andreas Dresen. [6]
  22. ↑ N., N. Festival DAS FILMFEST chystá zatím nejbohatší program ve své historii [online]. Praha: Nová večerní Praha, 2019-09-15 [cit. 2025-05-26]. Dostupné online. 
  23. ↑ N., N. Z mlhy života. Mladí pardubičtí germanisté vydali překlady povídek Clemense J. Setze a Clemense Meyera [online]. Pardubice: Filozofická faulta univerzity v Pardubících, 2023-09-13 [cit. 2025-05-26]. Dostupné online. 
  24. ↑ KINDLOVÁ, Veronika. Minout Prahu. 12 německých spisovatelů a spisovatelek se nechá inspirovat českými krajskými městy [online]. Ústí nad Labe: Český rozhlas Sever, 2025-05-16 [cit. 2025-05-26]. Dostupné online. 
  25. ↑ N., N. Jenseits von Prag mit Clemens Meyer [online]. Praha: Goethe-Institut Česká republika, 2024-05 [cit. 2024-05-26]. Dostupné online. 
  26. ↑ N., N. Minout Prahu [online]. Praha: Goethe-Institut Česká republika, 2025-04 [cit. 2025-05-26]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Clemens_Meyer&oldid=24939387“